Berete to tak, že po mnoha letech se ledasco naučíme a když už jsme velmi zběhlí, tak už je stejně smrt skoro za dveřmi?

Možná racionální vysvětlení člověka (nekonečný spánek, nekonečné ticho) není správné. Ono taky když vidíme naše možnosti řešení a kterým směrem vědění posouváme, ani bych se tomu nedivil. A to mě docela uklidňuje 🤷‍♂️

Kdybychom všichni znal všechno hned od narození, byl by to smutný život. Neměl bych takový ten docela příjemný pocit, když zjistím, že jsem chytřejší než druzí. A neměl bych tu motivaci zlepšovat se, když zjistím, že jsem hloupější než druzí. Navíc, asi by mě v práci neplatili tak, jak mě platí, kdyby byl každý tak dobrý, jako já. A to doufám, že si pro mne smrt nepřijde ještě alespoň půl století.

A kot se narodí a umí lovit myši? Proč bychom měli být, pořád, nějakou výjimkou?

Máme život právě tak složitý, jak složitý si ho uděláme. Většina lidí si ten život „dobrovolně“ komplikuje.

A to, co popisuješ, není o znalostech. Dnes jsou lidé znalí, až hanba, tak gramotná lusa nikdy nebyla. A co z toho? Já znám holku, co je magister přes hnůj, pozná kdejakou křovinu, kytku, i latinsky ti to řekne, akorát to teda neumí vyslovit, i podle semene. A? K čemu je to dobré? Ona je jinak úplně nepoužitelná.

Je to o tom rozlišit podstatné od nepodstatného, rozlišit, co je řešit potřeba, a co naopak řešit nemáš. A to tě nenaučí žádné školy, a už vůbec to nejde dostat do vínku.

Každý tady má nějakou úlohu, nějakou roli, cíl. Záleží na prostředí, v co se rozvineme a co v sobě objevíme a jaké si stanovíme cíle. A když naposledy zavřeme oči, tak můžeme posoudit, zda ten život stál za zvednutý palec.