Baví vás vaření?

neeee! Já prý jsem se už narodila jako polokluk. (Když našim jeden syn zemřel, tak chtěli zas kluka.)

Ano, vaření mě baví a největší odměnou za to, co ukuchtím, je, když hostům chutná.
Sám pro sebe moc nevařím,to jen z nutnosti hladu.

Upravil/a: quentos

Ještě toho trochu, dej pokoj, kdo by to jedl…
Vaření vymyslel nějakej tyran 🙂
Ale mě nedostane 🙂

V podstatě mne baví vařit. Nemám ale ráda takové to vystresované vaření, když s jazykem na vestě dorazím v 11:00 domů a ve 12 musí být jídlo na stole. A nerada vařím pro lidi, kteří nad většinou (i sebelépe udělaných) jídel zaručeně ohrne nos. Obojí je má současná situace, takže občas mám sto chutí s vaření seknout a jít na školení ke tchýni, která prý nevařila a jen nosila domů hotovky nebo mazala pečivo k večeři :)

Jako odměnu tedy logicky beru, když se jídlo s ní, nikdo nereptá, a pokud můj choť navíc pronese něco jako, že to ušlo, tak to už beru jako vyznamenání.

Pokud mám vařit jen sama pro sebe, tak se mám sklony dost odbývat.

…ale jo, ale musim mít chuť, pak možná zbyde i pro jiný…

Mě začalo vaření bavit až v okamžiku, kdy to byla nutnost. Prostě mi to přirostlo k srdci a od té doby vařím, i když bych nemusel.

Ne! Baví nás jen pečení a grilování, tohle je nutnost!

A tenhle znáš? „Vaření mě moc baví – vydržím se na něj koukat celé hodiny.“ Obzvlášť je-li kuchařka krásná :{D>
Zatím jsem takovej ten amatér, kterej si uvaří tak maximálně špagety a při tom ještě musí číst návod na vobalu. Ale jestli bude čas a chuť, chtěl bych se v něm určitě zdokonalit.

jak kdy, podle nálady a času…někdy je to nutné zlo, někdy si s tím vyhraju tak, že to při servírování vypadá lépe než lepší restauraci…
odměnou je mi pak poděkování od strávníků a pochvala, že to bylo dobré a to mi keštěstí stačí…
a s vařením pro sebe je to stejné…když mám náladu, udělám něco dobrého, když ne, kus salámu a chleba postačí .-)

Upravil/a: Funna

Baví mě to, ale právě tehdy, když vařím pro víc lidí. Dělá mi dobře, když to chutná.

Jako nutnost bych to tedy rozhodně nebral. Stačí si jen zaplatit za lidi, kteří to udělají za vás…
Jinak jako odměnu beru asi jen ten pocit, že jsem si to udělal já.

Vařím rád, vařím dobře…

Baví, moc. Začala jsem se natvrdo samoučit eště před 20. rokem a od tý doby jsem se hodně posunula. Největší odměnou mi je samozřejmě to, když to stojí za to, nenadělá se moc bordelu a chutná i ostatním. A nemusí to bejt nějákej extra luxus. Něco nového zkouším prakticky pořád.

Bavilo mě vařit, když jsem měla z čeho a byla jsem doma s dětmi, Nyní je hlouběji do kapsy a času méně a nebaví mě dokolečka dokola vařit, zapečené nudle, špagety, brguláš, peč. kuře a ze šťáva pak druhý den rizoto z párků a zeleniny, knedlík s vajíčkem......

Nebaví.

Já vařím pravidelně, manželka peče a vaří moučníky – např. ovocné knedlíky. A vaří taky moc dobře. Pravidelně, když se najíme, tak si řekneme: „To zas byla dobrota“.

Jojo, titan. Jsou to nejlepší hrnce, co jsem kdy měla. To zgastro má tu nabídku vážně senzační.

Jojo, koupila. Já jsem titan chtěla už docela dlouho, ale nikde jsem nenarazila na hrnce, který by mi vyhovovaly. Až právě na tom zgastro.cz. Tam mě ta nabídka oslovila, tak jsem si nádobí koupila tam.