Nevím, co mám dělat. Poradíte mně?

Znám jednoho plešouna a ten je proutník jak sviňa. Naproti tomu já sám mám (až na ty kouty) vlasů dost a mám na ženský smůlu.
Takže o vlasech to nebude.
Zkus jít s někým na pivo a vypovídat se, to uleví. Když to nepomůže, zkus psychologa. To není v dnešní době nic výjimečného, taky dokáže pomoci a ulevit.
Víš, co se říká? „Chlapům začíná život až po padesátce“. To nejlepší máš tudíž ještě před sebou. Hlavu vzhůru.

Někdy je lepší být sám než sdílet domácnost s nějakou semetrikou.

vyjdi ven, neseď doma a nefňukej a nelituj se a že jsi plešatý není žádná vada …jsou lidi sami a žijí pěkný život
Doplňuji:
nezakládej nové otázky a piš do té první do diskuze

Upravil/a: hanulka11

Nevím, jestli ti to pomůže, sice mám vlasy, ale jsem na tom taky dost bídně. Zatím se ale nesypu, ale úplně daleko k tomu taky asi nemám. Jednou bude líp, ono to zkrátka přijde. 😉

Ale otázku jsi zvládl a to je dobře. Jenže tady ti asi neporadíme,aspoň já ne.

Jirko, tohle by spíše vyžadovalo chatovací server. Měl by ses z toho vypovídat, a na to je zapotřebí ten, kdo by Tě poslouchal a podpořil Tě.
Což o to, podpořit Tě zcela určitě můžeme. Na to vypovídání se ale Odpovědi.cz zaměřené nejsou.
Pleš není žádná fyzická vada. Prostě lidem vlasy padají, některým o něco více.
Po rozvodu můžeš pociťovat opuštěnost, to je přirozené. Pocit, že jsi na všechno sám, je také úplně normální.
Horší je, že nic nezvládáš. S tím je třeba něco udělat. Když je člověk na dně s psychikou, tak mu věci doslova padají z rukou. Pocit opuštěnosti zažíváme často jenom proto, že si nedokážeme včas uvědomit, že máme dost přátel, kteří nám možná rádi pomohou a v nejhorším alespoň poradí. Začni u nich. Co ve své domácnosti nezvládáš, na to si pozvi někoho známého, kdo Ti s tím pomůže. Naučíš se to, jen se neboj.
Nejhorší je nechat se pohltit beznadějí a zoufalstvím. Nemáš proč se litovat a proč být nešťastný. Skončila určitá kapitola života, Ty si z ní bereš ponaučení pro sebe a svůj další život, ten si budeš nadále žít podle svého (podle svých možností a schopností – a také podle schopnosti zavřít dveře za minulostí, vypořádat se s ní jednou provždy a jít dál). Dokážeš to.
Teď vypadni někam mezi lidi. Mezi lidi, se kterými je Ti dobře. Nepomůže určitě hospoda, ačkoliv jedna dvě skleničky by Ti alespoň rozproudily krev. Nezůstávej sám a hlavně – nemysli si, že Ti pomůže počítač. Potřebuješ o svých citech a pocitech mluvit. Najdi to ucho, které s Tebou rádo posedí, ono určitě někde poblíž je.

to, že jste plešatý znamená, že jste hodně plodný; ženy se na vás budou jen lepit dle genetiky ;) jen vyjít na diskošku; ve vašem případě bych to bral tak, že jsem si už užil a vše, co navíc zažiji bude jen k dobru ;) zkuste vše brát více flegmaticky a děalt jen to, co musíte a co vás baví ;)

Uvědom si, že takových jako jsi ty je víc než dost… Je jen na tobě, jestli se smíříš se svým průměrem (do něhož ses sám pasoval) nebo se přestaneš shazovat, zachováš se jako chlap a začneš se svým životem něco dělat. Je to tvoje budoucnost a nikdo ti nebude zametat cestičku. Takhle naříkají mamámci nebo ti, kteří byli až přespříliš závislí na svém partnerovi.
Takový ten styl: bydlel jsem u našich, pak jsme s tou mojí do toho praštili. Následoval klasický život klasického českého průměrného páru. Jenže – nepočítal jsem s tím, že to tu mojí přestane bavit. Ta nuda… Jsem nic…:-( A co teď?
No coby, nic moc. Přestat v první řadě skuhrat. Takhle si totiž nikdy sám věřit nezačneš a nepočítej s tím, že když máš o sobě tak nízké mínění, někoho okouzlíš. Nemluvím hned o nové lásce, tohle poleze za chvíli na nervy i kamarádům. Nový vztah nehledej za každou cenu. Buď přímý, charakterní a svůj.
Něco jsi stratil, ale nabyl jsi svobodu. Jaké máš štěstí! Jsi mladý chlap, máš vše znovu před sebou (pokud jsi zdravý – není vůbec co řešit!). Zase štěstí! Užívej si ten pocit, že „můžeš“ zase to, co manželství „zakazuje“. Chápu, že tobě možná ten stav vyhovoval a dobrovolně ses ho nevzdal, chápu i tvůj pocit selhání. Ale i tohle vše bývá jen dočasné. Opět – ten čas,… ten fakt řeší všechno…
Nejdřív se musíš trochu přinutit, osmělit a začít si věřit. Plešatost bych jako zásadní problém vynechala. Na tu se jen vymlouváš. Záleží na charismatu! Znám vlasatce, před kterými ženy utíkají, když otevřou papulu, ale i plešounky, kteří pobaví. A samozřejmě i naopak. Zapracuj trochu na postavě, na fyzičce. Zvedne ti to sebevědomí, budeš se cítit lépe…Choď se bavit. Já ti doporučuji tanec. Ženy mají rády zábavné společníky, kteří je provedou po parketě, pobaví a vyslechnou. Zajdi si zaplavat, choď na nákupy (hodně příležitostí k seznámení!), zkus seznamku. Pokecej s kámoši, najdi si nějakého koníčka, kterého teď(!) můžeš úplně v klidu dělat…
Hlavně nezahořkni, nezačni závidět a neodtahuj se od společnosti. Udělej něco, co sis třeba už dlouho přál a z nějakého důvodu to nešlo. Jakmile budeš mít že sebe radost (alespoň trochu) a něco se ti povede, začneš si věřit. A až ti někdo poděkuje nebo tě pochválí (nebylo by špatné zkusit být užitečný, ne?) – začneš si sám sebe vážit. A pak máš vyhráno!
Držím ti palce 🙂

Doplňuji:
Opr.: – ztratil -, – ze sebe -.

Upravil/a: Damiana

jsi jedinecny,neo­pakovatelny vytvor ve vesmiru.to je kazdy jednotlivec.a ten kazdy jednotlivec dela chyby.stale padame,a znovu se zkousime vstat.ale hlavne-važme si zivota a mejme se radi i s chybami.jinak se nikdy po klopytnuti nezvedneme.

Ani nevíš, kolik ženatých ti teď závidí.
Takže jediné v čem je problém, že nic nezvládáš – to je ale otázkou co je to nic.
Takže úsměv – na baby hodit zatím pytel, najít si nový rytmus života a potom zas nějaká ta ženská se třeba objeví.
I když . Se ženskou je ten život lehčí, ale bez ní je to prima.
(No děvčata – nekamenujte mne. Bez vás by ten život nebyl dynamický a tím zajímavý)

Ahoj, hlavně si uvědom, že takových je vás, nás velmi mnoho.
Pak také určitě víš, že nic netrvá věčně. Takže ani tkovýto stav.
Jak se říká, zpívá a píše, jednou jsi dole, jednou nahoře.
A také > jak si usteleš, tak si lehneš, > jak zaseješ, tak sklidíš, > jaký si to uděláš, takový to máš, …atd.
Máš práci? Věnuj se jí naplno.
Určitě máš nějaké kamarády. Tak jdi na pokec. Ale ne do hospody, to není nejšťastnější řešení.
Máš koníčka? Tak se mu věnuj, nebo vyzkkoušej, co tě baví.
Jestli ti to podmínky dovolí, pořiď si psa.
A hlavně.....čti. Čti to, co tě někam posune. Noviny ti moc nepomohou 🙂.
Takže.....hlavu nahoru, dnes je pěkný den. Večřer se podíváš na ukončení LOH a zítra začneš nový život.
Vyber si cíl a směřuj k němu. bez cíle nikam nedojdeš.

A ještě jsi zapoměl dodat, že jsi ubulený, no a co, že jsi plešatý? Co je na tom, že jsi rozvedený, jak, že nic nezvládáš? Měli jste děti? Máš je snad ve vlastní péči? Co vlastně nezvládáš? Uvařit si a vyprat? Jak, že opuštěný?Já tomu vůbec nerozumím, ty nemáš kámoše, nebo rodiče? Je pravda, co píše quentos, na tom, jestli jsi plešatý nesejde, dojdi si k holiči a dej si všechno dolu, nebude to tak řvát, že jsi plešatý, když ti na tom tak sejde, najdi si babu, ale asi to bude problém, kdybys to uměl, nejsi rozvedený, tak nebuď ňouma, to ženy nemaj rády, zkus trochu zamachrovat, ale zas to nepřeháněj, abys nebyl spí směšný, žádnýho psychouše nepotřebuješ, jdi do knajpy mezi chlapy, pobav se trochu, co já bych za ten tvůj věk la…
Doplňuji:
konec má být -dala… a ještě jsem ti nenapsala, že já jsem a výdy jsem bla na všechno sama, měla jsem za manžela debila, na kterýho nebylo možné se spolehnout, sama jsem všechno řešila, sama jsem vychovala dítě, starala jsem se u toho i o umírající babičku, a zvládla jsem i další, horší věci, smrt dalšího partera, vyhoření, vykradení, velký úraz a nesmoklim, nevím, co bulíš, co nezvládáš, tohle mě fakt dost chytlo, tvý problémy.....­.......mižná máš i další, já nevím, o ničem konkrétním nepíšeš, nechci se tě dotknout…

Upravil/a: anonym