Odpoveď byla označena jako užitečná

1. Vybral bych si tzv. červený slabikář ze 60. let. Byl prý nejlepší a i já jsem se z něj učil
2. Určitě ano, pojmů jsou tisíce.

Zdroj: http://skolic­ka6.sweb.cz/STA­RYSLABIKAR/SLA­BIKAR.htm

Ono je asi těžké volit ten nejhezčí a nejlepší Slabikář, protože si k němu prvňáček a hlavně pak odrůstající „prvňáček“ dost často vytvoří cosi jako citový vztah.
Já jsem do 1. třídy nastupovala v roce 1981. Celý obsah si nepamatuji, ale moji vrstevníci mi potvrdí, že „Máma mele maso, Ema má mísu“ se zkrátka zapomenout nedá.
Ani novodobé Slabikáře nelze tak jednoznačně odsoudit, protože dnes jich je několik a školy si z nich vybírají. Mám staršího syna ve 3. a mladšího v 1. třídě. ANi jeden z nich neměl Vámi zmiňovanou verzi. Ten starší měl Živou abecedu i na ni navazující Slabikář vydaný Novou školou. Obsahově nejsou špatné, naopak bych řekla, že je tam snaha o rozvoj slovní zásoby. Obrázky nejsou nejhorší, ale jsou z dost měkkého papíru.
Mladší syn má Slabikář od vydavatelství Alter s nádhernými obrázky od Heleny Zmatlíkové a opravdu mě mile překvapilo, že i kromě obrázků je celkové velice vyvedený. Skutečně tedy záleží na to, co škola vybere a na učiteli.

Vzpomínám. Sice některé části vypadly z paměti, ale základní říkanky povětšinou zůstaly a někdy je ještě dnes říkám vnukům. Ke slabikáři jsme ještě měli na stěnách velké obrazy k jednotlivým písmenům. Všechny je už nepamatuji, nevím kdo byl autorem, ale říkanky, alespoň některé zůstaly. A,B,C,D, kočka přede, pes počítá , kolik nití do desíti. K tomu obraz na stěně. Z tehdejší současnosti A – Alenko stůj, auto houká, na něm v pytlích bílá mouka.Auto mouku rozváží z velikého nádraží. Vybavily by se i některé další. Pokud bych si měl vybírat, tak určitě opět slabikář, z kterého jsem se učil.
Dnešní děti spojují opravdu jednotlivá písmena s jinými pojmy, než jsme byli zvyklí. Asi to tak má být, ale myslím, že ty věci z našich začátků měly v sobě více poezie, romantiky a dávaly prostor pro fantazii.
Také je ale možné, že to tak zůstává pouze v mé hlavě a dnešní vidí skutečnost jinak.

Já bych chtěl zpět svůj slabikář z r. 1960 s převážně červenými deskami, jen tak z nostalgie. Na začátku tam byly věty jako „Máma má maso“ apod. Když mi bylo 17, fotr ho někomu prodal a nenáviděl jsem ho za to. Dnešní abeceda, to je hrůza. Děti vědí co je to Bluetooth, ale nevědí co je to jalovice. ☹

Zajímala by mně barva tohoto slabikáře. Mám v paměti relativně silnou knihu modré barvy s obrázkem na deskách. Mám dojem, že na obrázku byla postava děvčetem v šátku. Nikdy později jsem se s tímto slabikářem nesetkal. Do 1. třídy jsem chodil v roce 1952. Později byl slabikář slabší, červené barvy a také s obrázkem. Možné je, že to děvče bylo na tomto slabikáři.

Upravil/a: mosoj

Vzpomínám si velice matně. Mám dojem, že jsme neměli slabikář, nýbrž Živou abecedu. Asi by to mohla být ona knížka z druhého odkazu, ale je to už dost dlouho, opravdu nevím. Jistě vím pouze to, že jsme neměli ten známý červený slabikář (o 3 roky mladší brácha už ho měl).

Vzpomínám si zcela jasně, ostatně není to tak dávno. Měla jsem tento: http://www.po­lipet.cz/antik­variat-bazar-lp/knihy/fabianova-kol-slabikar/

Upravil/a: Lamalam

1. Pokud mě paměť neklame (což je po 70 letech pravděpodobné), tak můj slabikář se jmenoval Poupata. Vím že jsem si v něm četl ještě než jsem šel do školy že mi dalo práci pochopit spřežku CH.
.2. Samozřejmě.