2,5leté dítě se chce stále nechat nosit na rukou na procházce – je to špatně?

4. je správně…

Hlavně vyrazit včas. Když spustí, zatavit se, v klidu, bez řvaní, vyhrožování… s dítkem podiskutovat, pokjlidným vysvětlováním, že to bude jak řeknete vy, a že pokračovat se bude, až přestane vyvádět… Úplně v klidu…

Existuje k tomu krásný videjo… ale nemohu ho najít…

Bude to možná znít bezcitně, ale nošení dítěte na rukou, kdykoliv si to vyřve, je přesně ten neúčinnější způsob rozmazlování. Za nejlepší bych považoval způsob ad1) a předstírat, že ho tam klidně necháš. Brzy si uvědomí, že mu žádné řvaní nepomůže a zkrotne.

To jste „trošku zaspali“, už dvouleté (i mladší!)
dítě zvládne chodit (nejen) na procházce samo.

Správně je 4. možnost, kterou uvádí Edison. Další možnost
je se s dítětem vrátit domů (míním jít, nikoliv je nést).
___

Dokážete dítě na procházce něčím zaujmout?
Povídáte si s ním o tom, co cestou vidíte? Hrajete si s ním? …

Svádí to k myšlence, že dané dítě je zhýčkané, proč by capalo po svých, když se může nosit jako král. Takto malé děti ale neuvažují.

Pravděpodobně to bude souviset s tím, že se ono 2,5 leté dítě necítí v bezpeční procházet se samo po svých nohách v otevřeném prostranství. Cítí se více v bezpeční noseno vysoko nad zemí na rukách rodiče.

Řešením je díte postupně nutit chodit o svých. Nejprve chvilku před domovem, v prostředí, které mu je dobře známo. Postupně nutit chůzi po svých v prodlužujících intervalech, dokud dané dítě nezačne samo cítit, že se není čeho bát a naopak začne vyžadovat chůzi po svých.

Upravil/a: Koralek

Chybná výchova rodičov k rodičovstvu. Nie dieťaťa, pretože rodičia ho naučia len to, čo sami vedia.
2,5 ročné dieťa už musí vedieť chodiť samé aj na prechádzkach. Dĺžku a náročnosť prechádzky treba zo začiatku prispôsobiť dieťaťu a postupne predlžovať dĺžku a zvyšovať náročnosť prechádzok. Najčastejší problém urevaných a o zem sa hádzajúcich detí je nielen rozmaznanosť ustavičným ustupovaním ich požiadavok (je to jednoduchšie, lebo „čo povedia ľudia…“, „chceme kľud…“). dieťa si už mala musí zvykať na prekonávanie prekážok a snažiť sa dosiahnúť viac vlastným úsilím a nie trucovaním a plačom.
Variant 4. pedagóga Edisona je naozaj účinný, ale musí byť súčasťou výchovy.od začiatku

Obľúbené rodičovské párkrát na zadok, je neúčinné, len krátkodobé, často zbytočné riešenie. A sľubovanie sladkostí a iných úplatkov je priama cesta do skazy.
V Koralekovej odpovedi vidno praktika

Upravil/a: led

Taky si myslím, že jste to měli začít řešit dřív. Ne čekat až do 2,5 roku.
Teď tedy asi se zastavit, zkusit vysvětlit, v procházce nepokračovat. Případně se i vrátit.