Historie úprav
Zeptal/a se – 8.květen 21:52
Proč lidé milují domněnky?
Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost
Věčnost.
Nekonečnost.
Nesmrtelnost.
Posmrtný život.
A tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
„Moudra“, jako nekonečný vesmír. Sakra, jak nekonečný? Jak to může někdo říct? Netvrdím, že to není možné, jenom nerozumím smyslu toho zaobírat se pojmy, jako je nekonečnost, člověkem. Co my, kteří jsme s to se pohybovat rychlostí tak 20 MPH (vlastní silou), a to kousek a vidíme tak na další kopec? Jako jak nekonečnost?
Nesmrtelnost, to je úplně stejná pakonina. Sakra, všecko na světě je pomíjivé, buďto, a nebo trvalé, ale jen se transformuje. Protože co takový šutr? No, co by, rozpadne se na prach. Jasně, není šutr jako šutr, ale se rozpadne na prach každý, třeba za hodně dlouho, třeba 1,000,000,000 dočasně let, ale rozpadne. Tak?
Věčnost je stejná pakonina: co kdo zná, co trvá věčně? Věčný mír? Mír je príma věc, ale kdo by chtěl věčný mír!? Život věčný!? Jako nějaká entita? Nebo jak? Fysické tělo to nedá, i kdybychom ho pošetřili sebelépe, nedá ani 300 let, no a 300 let je prd proti věčnosti, že ano. Tak?
Ne, vůbec nejde ani tak o ty termíny, pojmy samotné. Samozřejmě, že se jimi dá zabývat v nějaké theoretické rovině, prosím, ale zajímavé je, a ne, neplatí to pouze tady, že podobnými, „veledůležitými“, pojmy se zabývají právě pacienti s hlavou. Don Rokio, že jo, u toho je to (téměř) na denním pořádku, teď je tady ten nový, další bazmeg co psal, že mu psychiatr nepomohl a všichni mají potřebu se zaobírat ausgerechnet těmito pojmy, termíny. Ne, co já vím, si vyrobit káču, nebo důlek a kuličky. Nebo něco navařit, zapošít, nebo co já vím. Ne, věčnost, nekonečnost, nesmrtelnost.
Nekladu si za cíl najít odpověď, otázka je, svým způsobem, řečnická, spíše rozvinout rozhovor, abychom se mohli vzájemně obohatit.
Zeptal/a se – 9.květen 18:27
Proč lidé milují domněnky?
Kultura a společnost – Ostatní kultura a společnost
Věčnost.
Nekonečnost.
Nesmrtelnost.
Posmrtný život.
A tak bych mohl pokračovat do nekonečna.
„Moudra“, jako nekonečný vesmír. Sakra, jak nekonečný? Jak to může někdo říct? Netvrdím, že to není možné, jenom nerozumím smyslu toho zaobírat se pojmy, jako je nekonečnost, člověkem. Co my, kteří jsme s to se pohybovat rychlostí tak 20 MPH (vlastní silou), a to kousek a vidíme tak na další kopec? Jako jak nekonečnost?
Nesmrtelnost, to je úplně stejná pakonina. Sakra, všecko na světě je pomíjivé, buďto, a nebo trvalé, ale jen se transformuje. Protože co takový šutr? No, co by, rozpadne se na prach. Jasně, není šutr jako šutr, ale se rozpadne na prach každý, třeba za hodně dlouho, třeba 1,000,000,000 dočasně let, ale rozpadne. Tak?
Věčnost je stejná pakonina: co kdo zná, co trvá věčně? Věčný mír? Mír je príma věc, ale kdo by chtěl věčný mír!? Život věčný!? Jako nějaká entita? Nebo jak? Fysické tělo to nedá, i kdybychom ho pošetřili sebelépe, nedá ani 300 let, no a 300 let je prd proti věčnosti, že ano. Tak?
Ne, vůbec nejde ani tak o ty termíny, pojmy samotné. Samozřejmě, že se jimi dá zabývat v nějaké theoretické rovině, prosím, ale zajímavé je, a ne, neplatí to pouze tady, že podobnými, „veledůležitými“, pojmy se zabývají právě pacienti s hlavou. Don Rokio, že jo, u toho je to (téměř) na denním pořádku, teď je tady ten nový, další bazmeg co psal, že mu psychiatr nepomohl a všichni mají potřebu se zaobírat ausgerechnet těmito pojmy, termíny. Ne, co já vím, si vyrobit káču, nebo důlek a kuličky. Nebo něco navařit, zapošít, nebo co já vím. Ne, věčnost, nekonečnost, nesmrtelnost.
Nekladu si za cíl najít odpověď, otázka je, svým způsobem, řečnická, spíše rozvinout rozhovor, abychom se mohli vzájemně obohatit.
