Odpověděl/a – 13.duben 13:43
Existuje přece paměť krátkodobá, dlouhodobá a ultrakrátká. Nemůžete si uložit všechny zážitky, vzpomínku na ně.
Chcete-li si něco uložit do paměti, nejdříve si to musíte zapamatovat, tedy uložit do paměti. Může k tomu dojít spontánně – třeba emotivní zážitek, nebo záměrně – když jste se učil něco do školy. V tomto případě se učivo zapomíná., protože šlo spíš o mentorování,, tedy o krátkodobou paměť.
Vzpomínky, které má člověk uložené v paměti, se při pozdějších vybavení mění,
Ještě do procesu pamětí patří i zapomínání. Pokud uloženou informaci nepotřebujeme, zapadne. Můžeme si ji znova oživit, tedy stará informace se obnoví místo nové informace. Nebo je to i naopak. Nové informace vytlačí ty staré.
Zapomínání je někdy negativní jev, ale často jde o informace, které mají platnost jen po určitou dobu a je zbytečné je ukládat po celý život. Paměť je milosrdná.
Představte si, že vám zůstane v paměti, kolikrát jste jedl zmrzlinu, nebo jel autobusem či tramvají. K čemu by vám to bylo dobré? .
Nemůžete si všechno pamatovat. Paměť vytěsní to nepotřebné, někdy nepříjemné atd. Zažijete něco, svěříte se někomu. Napadla mně třeba četba knihy, vy máte zkušenosti s její četbou spojenou s něčím jiným než druhý.
Takže to může vzpomínku časem ovlivnit.
--
" Někteří lidé si myslí, že paměť je jako nahrávací zařízení – něco si do hlavy uloží, aby si to mohli v nezměněném znění přehrát, kdykoliv to budou v příštím životě potřebovat. To se s nestabilní pamětí příliš neslučuje.
To je nesmysl.
Obecně můžeme říci, že pravdivost vzpomínky roste, pokud se týká nedávné události a současně se stala více méně jen vám."
„Nenapsaná kronika. Kdybych ti měl vyprávět, co všechno jsem zapomněl, byla by to velká kniha.“ Alexandr Kliment
Odpověděl/a – 13.duben 13:44
Existuje přece paměť krátkodobá, dlouhodobá a ultrakrátká. Nemůžete si uložit všechny zážitky, vzpomínky na ně. Jedině si je zážitky pravidelně vybavovat z paměti.
Chcete-li si něco uložit do paměti, nejdříve si to musíte zapamatovat, tedy uložit do paměti. Může k tomu dojít spontánně – třeba emotivní zážitek, nebo záměrně – když jste se učil něco do školy. V tomto případě se učivo zapomíná., protože šlo spíš o mentorování,, tedy o krátkodobou paměť.
Vzpomínky, které má člověk uložené v paměti, se při pozdějších vybavení mění,
Ještě do procesu pamětí patří i zapomínání. Pokud uloženou informaci nepotřebujeme, zapadne. Můžeme si ji znova oživit, tedy stará informace se obnoví místo nové informace. Nebo je to i naopak. Nové informace vytlačí ty staré.
Zapomínání je někdy negativní jev, ale často jde o informace, které mají platnost jen po určitou dobu a je zbytečné je ukládat po celý život. Paměť je milosrdná.
Představte si, že vám zůstane v paměti, kolikrát jste jedl zmrzlinu, nebo jel autobusem či tramvají. K čemu by vám to bylo dobré? .
Nemůžete si všechno pamatovat. Paměť vytěsní to nepotřebné, někdy nepříjemné atd. Zažijete něco, svěříte se někomu. Napadla mně třeba četba knihy, vy máte zkušenosti s její četbou spojenou s něčím jiným než druhý.
Takže to může vzpomínku časem ovlivnit.
--
" Někteří lidé si myslí, že paměť je jako nahrávací zařízení – něco si do hlavy uloží, aby si to mohli v nezměněném znění přehrát, kdykoliv to budou v příštím životě potřebovat. To se s nestabilní pamětí příliš neslučuje.
To je nesmysl.
Obecně můžeme říci, že pravdivost vzpomínky roste, pokud se týká nedávné události a současně se stala více méně jen vám."
„Nenapsaná kronika. Kdybych ti měl vyprávět, co všechno jsem zapomněl, byla by to velká kniha.“ Alexandr Kliment