Historie úprav

Speed77

Odpověděl/a – 1.březen 21:04

Lidé celkem „rádi“ tolerují (akceptují) diktaturu/totalitu. Není moc snadné svrhnout něco na co jsou zvyklí, v čem se narodili a co si někteří myslí, že je i dobré (propagace, neznají vnější svět). Lid je sám, nemá podporu vojska ani žádné ozborjené složky… neměl by šanci.
Literatura, média, internet a podobně jsou tam v omezené podobě. Lidi hodně pracují, nemají jak, kde ani čas na něco takového jako je vzpoura myslet. Nemají ani důvod. Jako důvod je (totalita, diktatura, omezování, utlačování, nespravedlnost), ale toho si oni nejsou přímo vědomí, jsou na to zvyklí, nechápou, jak se je to dotýká, někteří dokonce Kima a vládu obdivují, jiní jsou zastrašení – mocí, silou. Ochromeni a stejně je taková myšlenka na vzpouru ani nenapadne. A i kdyby některé napadla tak k uskutečnění nedojde.
Je a bylo plno komunistických (a obdobných) totalit, stejně jako diktatur. Totality měly většinou delší dobu trvání (než přímo diktatury jednotlivce). I zde jsme ji měli dlouho, SSSR taky, Čína je doteď, Kuba, Vietnam,…
V demokratických republikách se dokonce často stává, že lidé diktaturu/totalitu vnímají. Lidé jsou (přirozeně) naklonění autoritě a když se jim nedostává vedení a spravedlivé (morální) autority ve vládě, tak se „spokojují“ s diktátory, kteří je utlačují. A demokratické republiky jsou k takovým diktátorským vládám navíc náchylné Takže ano, totality jsou kolikrát demokraticky zvoleny nebo jsou pro ně uskutečněny revoluce. Totěž pro diktátory, které plno z lidu vítá, obzvlášť na počátku a jakmile jsou diktátorři u moci, tak už jim ani přímo nevadí, že je utlačují a podobně. Zvyknou si na to a pokud nemají skutečný důvod (spíš podnět), tak se bouřit nebudou ani nezačnou – dokud k tomu nevyzrají, nenastane sitauce (v důsledku krize) nebo to někdo nevede/neorga­nizuje – ten odboj.

K tomu by musela být iniciativa, buď někoho uvnitř nebo někoho zvenčí, který by tu iniciativu dostal dovnitř. Jisté osvícení, podnět/y, propagace, podpora/pomoc, organizování a působení na lid/dav. I kdyby se začal bouřit lid – jen tak – nemá šanci bez armáda/policie (a podobně) nebo kdyby se sami organizovaně nevyzbrojili (což většinou povstalci/dav nedělá – jen pokud má vůdce, který to vede/organizuje a vyzbrojuje). Bez cíle nic nejde uskutečnit a oni žádný cíl nemají, žádnou náhradu toho, co tam je. Někteří si to ani nedovedou představit. Nějaká změna (k lepšímu) není na seznamu dne. ani nevědí nebo nevěří, že by si mohli polepšit. Potenciální povstalci (jednotlivci, kteří si myslí, že jsou sami) v úspěch nevěří. Většina se spokojuje, respektive už je dávno spokojena s tím, co tam je a aktuálně to akceptují. Východiska (pro ně) nejsou.

Speed77

Odpověděl/a – 2.březen 10:37

Lidé celkem „rádi“ tolerují (akceptují) diktaturu/totalitu. Není moc snadné svrhnout něco na co jsou zvyklí, v čem se narodili a co si někteří myslí, že je i dobré (propagace, neznají vnější svět). Lid je sám, nemá podporu vojska ani žádné ozborjené složky… neměl by šanci.
Literatura, média, internet a podobně jsou tam v omezené podobě. Lidi hodně pracují, nemají jak, kde ani čas na něco takového jako je vzpoura myslet. Nemají ani důvod. Jako důvod je (totalita, diktatura, omezování, utlačování, nespravedlnost), ale toho si oni nejsou přímo vědomí, jsou na to zvyklí, nechápou, jak se je to dotýká, někteří dokonce Kima a vládu obdivují, jiní jsou zastrašení – mocí, silou. Ochromeni a stejně je taková myšlenka na vzpouru ani nenapadne. A i kdyby některé napadla tak k uskutečnění nedojde.
Je a bylo plno komunistických (a obdobných) totalit, stejně jako diktatur. Totality měly většinou delší dobu trvání (než přímo diktatury jednotlivce). I zde jsme ji měli dlouho, SSSR taky, Čína je doteď, Kuba, Vietnam,…
V demokratických republikách se dokonce často stává, že lidé diktaturu/totalitu přijímají. Lidé jsou (přirozeně) naklonění autoritě a když se jim nedostává vedení a spravedlivé (morální) autority ve vládě, tak se „spokojují“ s diktátory, kteří je utlačují. A demokratické republiky jsou k takovým diktátorským vládám navíc náchylné Takže ano, totality jsou kolikrát demokraticky zvoleny nebo jsou pro ně uskutečněny revoluce. Totěž pro diktátory, které plno z lidu vítá, obzvlášť na počátku a jakmile jsou diktátorři u moci, tak už jim ani přímo nevadí, že je utlačují a podobně. Zvyknou si na to a pokud nemají skutečný důvod (spíš podnět), tak se bouřit nebudou ani nezačnou – dokud k tomu nevyzrají, nenastane sitauce (v důsledku krize) nebo to někdo nevede/neorga­nizuje – ten odboj.

K tomu by musela být iniciativa, buď někoho uvnitř nebo někoho zvenčí, který by tu iniciativu dostal dovnitř. Jisté osvícení, podnět/y, propagace, podpora/pomoc, organizování a působení na lid/dav. I kdyby se začal bouřit lid – jen tak – nemá šanci bez armády/policie (a podobně) nebo kdyby se sami organizovaně nevyzbrojili (což většinou povstalci/dav nedělá – jen pokud má vůdce, který to vede/organizuje a vyzbrojuje). Bez cíle nic nejde uskutečnit a oni žádný cíl nemají, žádnou náhradu toho, co tam je. Někteří si to ani nedovedou představit. Nějaká změna (k lepšímu) není na seznamu dne. Ani nevědí nebo nevěří, že by si mohli polepšit. Potenciální povstalci (jednotlivci, kteří si myslí, že jsou sami) v úspěch nevěří. Většina se spokojuje, respektive už je dávno spokojena s tím, co tam je a aktuálně to akceptují. Východiska (pro ně) nejsou.