Odpověděl/a – 12.červen 22:24
Agresivita vždy vzniká výdy z toho samého. Z omezenosti. Z pudů,
z nudy, z nevědomosti. Je to vystupňovaný hněv, jehož cílem je
ublížit. Je tam nenávist a právě ta nenávist je tou omezeností, protože
lidi velmi často nenavidí něco nebo někoho bezrozmyslu, bez jekéhokoli
racionálna, bez vzdělání, z nudy, dokonce i z komplexů, nízkého
sebevědomí.
Náchylnější jsou muží, protože je to taková ta přirozená „síla“,
která chce ven. Lidi ji dokážou ventilovat sportem anebo kultivováním se
pomoci vzdělávní, hlavně skrze četbu.
Člověk má v sobě sílu, energii, pudy a ono to chce nějak ven.
Hněv třeba sám o sobě až tak špatný být nemusí, protože on nemusí
být vůbec destruktivní, nemusí ohrožovat ostatní, ale ani nás. Může to
být motivátor a jistá síla, která pohání vpřed. Taky je to nástroj
k prosazování se (neplést s tou agresí), a pomáhá při sebe/obraně.
Neříkám, že není destruktivní. Může být a to dokonce velmi, snad nic
nedokáže být až takhle ničivé. Jen říkám, že nemusí být, protože
dokáže i pomoci v nebezpečných situacích nebo při sebeprosazování, ale
je potřeba jej regulovat regulovat, trochu usměrnit a ovládat. Využít jej
jen když je třeba.
Být vzteklý, naštavný neznamená křičet, házat věcmi nebo se dokonce
prát – navíc tohle už je agresivita. Je to běžná emoce, která není
něco čeho je třeba se zbavit. Je to naše součást. Není negativní, ale
ani pozitivní. Zkrátka je.
Odpověděl/a – 12.červen 22:59
Agresivita vždy vzniká z toho samého. Z omezenosti. Z pudů, z nudy,
z nevědomosti. Je to vystupňovaný hněv, jehož cílem je ublížit. Je tam
nenávist a právě ta nenávist je tou omezeností. Protože lidi velmi často
nenavidí něco nebo někoho bezrozmyslu, bez jekéhokoli racionálna, bez
vzdělání, z nudy, dokonce i z komplexů, nízkého sebevědomí.
Náchylnější jsou muží, protože je to taková ta přirozená „síla“,
která chce ven. Lidi ji dokážou ventilovat sportem, něčím, co je baví
anebo kultivováním se pomoci vzdělávní, hlavně skrze četbu.
Člověk má v sobě sílu, energii, pudy a ono to chce nějak ven.
Hněv třeba sám o sobě až tak špatný být nemusí, protože on nemusí
být vůbec destruktivní, nemusí ohrožovat ostatní, ale ani nás. Může to
být motivátor a jistá síla, která pohání vpřed. Taky je to nástroj
k prosazování se (neplést s tou agresí), a pomáhá při sebe/obraně.
Neříkám, že není destruktivní. Může být a to dokonce velmi, snad nic
nedokáže být až takhle ničivé. Jen říkám, že nemusí být, protože
dokáže i pomoci v nebezpečných situacích nebo při sebeprosazování, ale
je potřeba jej regulovat, trochu usměrnit a ovládat. Využít jej jen když
je třeba.
Být vzteklý, naštavný neznamená křičet, házat věcmi nebo se dokonce
prát – navíc tohle už je agresivita. Člověk může být naštvaný aniž
by něco dělal, ale může ho to i třeba donutit odhodlat se – naštvat se
sám na sebe a udělat ten rozhodný krok. Je to běžná emoce, která není
něco čeho je třeba se zbavit. Je to naše součást. Není negativní, ale
ani pozitivní. Zkrátka je.