Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 2.únor 17:27

Povinný odpočinek je podle mě mě nesmyslný. Netřeba ostatním takhle nakazovat, kdy mají odejít a co dělat nebo naopak nedělat.

Někteří herci třeba hrají v 80 i 90 letech. Jsou už 20, 30 i víc let v důchodu a stále ještě hrají, někteří dokonce hrají ještě víc než za mlada, sami píšou scénáře, režírují, vedou školy/kurzy por herce, zakládají organizace, podnikají, investují, atd. Tím jako nijak neobdivuji herectví a herce, tohle odvětví je mi tak nějak ukradené. Jen udávám příklad lidí, kteří pracují navzdory jejich věku, pracují ne proto, že musí, ale protože je to baví, vidí v tom nějaký smysl snaží se něco zlepšit a předávat ostatním atd – a to máme ve spoustě odvětví. Kolikrát se na internetu objeví zprávy nějakého 100-letého staříka, který už třeba 80 let dělá jednu a tutéž práci (třeba švec nebo holič aj). Lidé, kteří mají svůj podnik, kteří třeba provozují firmu s rodinou, které ta práce něčím naplňuje a pomáhají ostatním (=poskytují jim služby a zřejmě i kvalitní po všech těch letech).

V politice u vyšších funkcí (jako třeba u prezidenta) je ve většině států nějaké věkové minimum, od kterého mohou tuto funkci zastávat. Např. by bylo hloupé, kdyby se smělo zastávat funkci prezidenta od 60 let a hned v jeho 68 letech mu zakázat se o tuto funkci ucházet (vykonávat ji) a nařídit mu nucený odpočinek.
I ve starověkém Římě a Řecku byly rady starších (Senát, Gerusie aj) tvořeny ze stařešinů – moudrých starců, kteří už mají léta, mají potřebné vědomosti a zkušenosti – vysoký věk nic neomezoval, právě naopak. Čím starší byli, tím ve větší úctě byli.
V Římě měli třeba i Cursus honorum – občané nemohli vykonávat nějakou funkci, pokud předtím nevykonávali určitou jinou funkci. Byla to taková posloupnost, která zaručovala, že ty vyšší funkce nebude zastupovat někdo, kdo by neměl zkušenosti s těma předchozíma (a který by neměl patřičný věk) = tzn. že v těch funkcích tam je hierarchie — od nižších k vyšším. A přeskakovat se nesmělo (až na výjimky).

I v různých kmenech byli starci ctěni, považováni za moudré, ostatní si k nim chodili pro rady, prto aby rozhodli spory atd. V různých královstvích, říších byli právě starci určeni za soudce, kteří měli rozhodovat. Právě starci, protože se předpokládá, že už mají nějakou tu moudrost. Samozřejmě to není pravdilo, že starý člověk je mudrcem, ale je to pravděpodobnější než u nějakého holobrádka.

Právě v politice víc než v jakémkoli jiném odvětví se vyskytovali takoví starci nejvíc.

Něco jiného by bylo, kdyby trpěli demencí nebo nějakou jinou nemocí či postižením, které by jim znemožňovalo vykonávat onu práci.

A rozumný člvoěk se pochopitelně snaží majetek rozmnožovat – proč by taky ne?
Xenofon ve spisu O Hospodařření: „Povinností rozumného muže i rozumné ženy je jednat tak, aby uchovali svůj majetek ve stavu co nejlepším a aby ho dobrými a spravedlivými prostředky co nejvíce rozmnožili.“
Ti, co tvrdí, že peníze pro ně nic neznamenají, a dokonce je ani nechtějí a nepotřebují je, tak pěkně lžou a jsou pokrytci. Protože právě tito lidé dělají úplně totéž, co většina ostatních. Od pondělí do pátku pracují čtyřicet hodin týdně i víc na tom, aby si vydělali tu trochu peněz. Zabijí většinu týdne tím, že se honí za penězi a dělají to každý týden, den za dnem… proč to dělají, když peníze „pro ně nic neznamenají“?

DoTazatel

Odpověděl/a – 2.únor 17:35

Povinný odpočinek je podle mě mě nesmyslný. Netřeba ostatním takhle nakazovat, kdy mají odejít a co dělat nebo naopak nedělat.

Někteří herci jsou aktivní třeba v 80 i 90 letech. Jsou už 20, 30 i víc let v důchodu a stále ještě hrají, někteří dokonce hrají ještě víc než za mlada, sami píšou scénáře, režírují, vedou školy/kurzy por herce, zakládají organizace, podnikají, investují, atd. Tím jako nijak neobdivuji herectví a herce, tohle odvětví je mi tak nějak ukradené. Jen udávám příklad lidí, kteří pracují navzdory jejich věku, pracují ne proto, že musí, ale protože je to baví, vidí v tom nějaký smysl, snaží se něco zlepšit a předávat ostatním atd – a to máme ve spoustě odvětví. Kolikrát se na internetu objeví zprávy nějakého 100-letého staříka, který už třeba 80 let dělá jednu a tutéž práci (třeba švec nebo holič aj). Lidé, kteří mají svůj podnik, kteří třeba provozují firmu s rodinou, které ta práce něčím naplňuje a pomáhají ostatním (=poskytují jim služby a zřejmě i kvalitní po všech těch letech).

V politice u vyšších funkcí (jako třeba u prezidenta) je ve většině států nějaké věkové minimum, od kterého mohou tuto funkci zastávat. Např. by bylo hloupé, kdyby se smělo zastávat funkci prezidenta od 60 let a hned v jeho 68 letech mu zakázat se o tuto funkci ucházet (vykonávat ji) a ještě mu nařídit nucený odpočinek.
I ve starověkém Římě a Řecku byly rady starších (Senát, Gerusie aj) tvořeny ze stařešinů – moudrých starců, kteří už mají léta, mají potřebné vědomosti a zkušenosti – vysoký věk nic neomezoval, právě naopak. Čím starší byli, tím ve větší úctě byli.
V Římě měli třeba i Cursus honorum – občané nemohli vykonávat nějakou funkci, pokud předtím nevykonávali určitou jinou funkci. Byla to taková posloupnost, která zaručovala, že ty vyšší funkce nebude zastupovat někdo, kdo by neměl zkušenosti s těma předchozíma (a který by neměl patřičný věk) = tzn. že v těch funkcích tam je hierarchie — od nižších k vyšším. A přeskakovat se nesmělo (až na výjimky).

I v různých kmenech byli starci ctěni, považováni za moudré, ostatní si k nim chodili pro rady, prto aby rozhodli spory atd. V různých královstvích, říších byli právě starci určeni za soudce, kteří měli rozhodovat. Právě starci, protože se předpokládá, že už mají nějakou tu moudrost. Samozřejmě to není pravdilo, že starý člověk je mudrcem, ale je to pravděpodobnější než u nějakého holobrádka. Věk sám moudrost nepřinise, o to se musí lidi zasloužit sami. Ale k tomu se samozřejmě přihlédá (přihlédalo), když se svěřuje nějaká funkce stařešinovi. Přihlédá se k jeho způsobilosti, věomostem, zkušenostem atd. A u starších je vyšší šance, že už se nějak přičinili k opatření té moudrosti, protože měli na to „už tolik času.“

Právě v politice víc než v jakémkoli jiném odvětví se vyskytovali a vyskytují takoví „starci“ nejvíc.

Něco jiného by bylo, kdyby trpěli demencí nebo nějakou jinou nemocí či postižením, které by jim znemožňovalo vykonávat onu práci.

A rozumný člvoěk se pochopitelně snaží majetek rozmnožovat – proč by taky ne?
Xenofon ve spisu O Hospodařření: „Povinností rozumného muže i rozumné ženy je jednat tak, aby uchovali svůj majetek ve stavu co nejlepším a aby ho dobrými a spravedlivými prostředky co nejvíce rozmnožili.“
Ti, co tvrdí, že peníze pro ně nic neznamenají, a dokonce je ani nechtějí a nepotřebují je, tak pěkně lžou a jsou pokrytci. Protože právě tito lidé dělají úplně totéž, co většina ostatních. Od pondělí do pátku pracují čtyřicet hodin týdně i víc na tom, aby si vydělali tu trochu peněz. Zabijí většinu týdne tím, že se honí za penězi a dělají to každý týden, den za dnem… proč to dělají, když peníze „pro ně nic neznamenají“?