Historie úprav
Odpověděl/a – 27.únor 18:55
Nevím, jak to souvisí s oblibou. První bylo křestní jkméno, druhé
příjmení.
Pokud jde o seznamy, začínají příjmením, jde o abecední řazení.
Užívání příjmení před křestním jménem, je výrazem nadřazenosti. U jednoho z prvních v literatuře se objevuje u Karla Poláčka v knize Dům na předměstí – pan domácí Faktor Jan. Jde o výraz nadřaazenosti, důležitosti atd.
Jazyková stránka toto pojmenování pvažuje za zvrácenost.
Ve večerním vydání Nár. listů z 21. února 1924 uveřejnil jsem fejton s názvem: Rozmáhající se nešvar jazykový, jejž k těmto řádkům připojuji. Týkal se nesprávného podpisování, přesmykování jména křestního za jméno rodné, na př. Javor Vladimír, Kardaš Jeroným, Procházka Václav, Přibyl Josef atd. Takovéto podpisování se vyskytovalo sice již dávno, ale toliko ojediněle, na dopisech prostých a nedosti poučených lidí, na účtech a kvitancích prostých řemeslníků atd., ale v tisku velmi zřídka, poněvadž tu obyčejně zasáhlo pero korektorovo a věc spravilo. Ale v poslední době se tento způsob nadmíru rozmáhá a neobjevuje se toliko v soukromé korespondenci, nýbrž i na tiskopisech, na oznámeních sňatkových, promočních, na programech, na titulních listech knih, dokonce i na časopisech, na příklad: Redaktor Janda Bohumil — atd. Je to zbytečná novota, soudím, že ničím neodůvodněná, a mohla by často vésti k nemilým a dost povážlivým nedorozuměním, zvláště v případech, kde jméno rodinné jest vzato z kalendáře, na př. Karel, Rudolf, Arnošt, Nikodem, Kryšpín atd. Soudil jsem, že upozornění na zlozvyk takového zmateného podpisování není zbytečné; že jest čas, aby bylo poukázáno k tomu, že příslušníci všech národů kulturních podpisují nejdříve jméno křestní a pak teprv rodové, že tak činí celá Evropa kromě Maďarů, rovněž Američané — a nevím kde ještě všude. Soudil jsem, že není příčiny, abychom starý ten a docela dobrý zvyk měnili."
Řešilo se již ve 20. letech 20j. st.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1107
Odpověděl/a – 27.únor 19:01
Nevím, jak to souvisí s oblibou. První bylo křestní jkméno, druhé
příjmení.
Pokud jde o seznamy, začínají příjmením, jde o abecední řazení.
Užívání příjmení před křestním jménem, je výrazem nadřazenosti. U jednoho z prvních v literatuře se objevuje u Karla Poláčka v knize Dům na předměstí – pan domácí Faktor Jan. Jde o výraz důležitosti, panovačnosti atd.
Jazyková stránka toto pojmenování považuje za zvrácenost.
"Velevážení pánové!
Ve večerním vydání Nár. listů z 21. února 1924 uveřejnil jsem fejton s názvem: Rozmáhající se nešvar jazykový, jejž k těmto řádkům připojuji. Týkal se nesprávného podpisování, přesmykování jména křestního za jméno rodné, na př. Javor Vladimír, Kardaš Jeroným, Procházka Václav, Přibyl Josef atd. Takovéto podpisování se vyskytovalo sice již dávno, ale toliko ojediněle, na dopisech prostých a nedosti poučených lidí, na účtech a kvitancích prostých řemeslníků atd., ale v tisku velmi zřídka, poněvadž tu obyčejně zasáhlo pero korektorovo a věc spravilo. Ale v poslední době se tento způsob nadmíru rozmáhá a neobjevuje se toliko v soukromé korespondenci, nýbrž i na tiskopisech, na oznámeních sňatkových, promočních, na programech, na titulních listech knih, dokonce i na časopisech, na příklad: Redaktor Janda Bohumil — atd. Je to zbytečná novota, soudím, že ničím neodůvodněná, a mohla by často vésti k nemilým a dost povážlivým nedorozuměním, zvláště v případech, kde jméno rodinné jest vzato z kalendáře, na př. Karel, Rudolf, Arnošt, Nikodem, Kryšpín atd. Soudil jsem, že upozornění na zlozvyk takového zmateného podpisování není zbytečné; že jest čas, aby bylo poukázáno k tomu, že příslušníci všech národů kulturních podpisují nejdříve jméno křestní a pak teprv rodové, že tak činí celá Evropa kromě Maďarů, rovněž Američané — a nevím kde ještě všude. Soudil jsem, že není příčiny, abychom starý ten a docela dobrý zvyk měnili."
Řešilo se již ve 20. letech 20. st.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1107