Historie úprav

tituly

Odpověděl/a – 21.březen 12:37

Karl Marx nebyl vůdce. Jen docela chudý pruský spisovatel.
Asi jako Rousseau a Voltaire byli vůdci Francouzské revoluce. To nebyli ani ideologicky.

Vůdcovství je pro lidi a společnost přirozené. Tam, kde není stabilní vedení nebo jsou problémy a krize, tam snáz propadají populistům a autoritářům, kteří využívají situace. Ti nejsou ani tak opravdovými vůdci jako utlačovately a veliteli bez skrupulí, kteří využívají vedlejších prostředků pro ovlivňování a řízení lidí (nevedou, nemotivují, nejdou příkladem; nařizují, zastrašují, donucují).

Lidé, jako celek nevedou a neurčují směr. Ani za demokracie, liberalismu, komunismu nebo anarchismu. Člověk je tvor společenský, ale stádový. Nebo raději tlupový. Ať chce nebo ne, ať je na jakékoli rozumové úrovni. Jsou vůdci a ti, co vůdce následují (skupiny, většina). V moderní společnosti to bývá častěji antropomorfní a personifikované (symboly a kulty, ideologie a hnutí, orgány a instituce).
To je lidská přirozenost. Navdory ní se různí situace, národy a jejich vnímání. Faktory, které mohou ovlivnit, jak lidé přistupují k různým takovým „vůdcům“ a jejich vystupování. Jsou to však jen nuance a přirozenost je důležitější. Rozum ani zvyklosti nejsou nad instinkty, potřebami, emocemi, podvědomím a zakořeněným chováním.

tituly

Odpověděl/a – 21.březen 12:43

Karl Marx nebyl vůdce. Jen docela chudý pruský spisovatel. Za života odlišně vlivný, po smrti mnohem víc.
Asi jako Rousseau a Voltaire byli vůdci Francouzské revoluce. To nebyli ani ideologicky.

Vůdcovství je pro lidi a společnost přirozené. Tam, kde není stabilní vedení nebo jsou problémy a krize, tam snáz propadají populistům a autoritářům, kteří využívají situace. Ti nejsou ani tak opravdovými vůdci jako utlačovateli a veliteli bez skrupulí, kteří používají vedlejších prostředků pro ovlivňování a řízení lidí (nevedou, nemotivují, nejdou příkladem; nařizují, řídí, zastrašují, donucují).

Lidé, jako celek nevedou a neurčují směr. Ani za demokracie, liberalismu, komunismu nebo anarchismu. Člověk je tvor společenský, ale stádový. Nebo raději tlupový. Ať chce nebo ne, ať je na jakékoli rozumové úrovni nebo sebecivilizova­nější. Jsou vůdci a ti, co vůdce následují (skupiny, většina). V moderní společnosti to bývá častěji antropomorfní a personifikované (symboly a kulty, ideologie a hnutí, orgány a instituce).
To je lidská přirozenost. Navdory ní se různí situace, národy a jejich vnímání. Faktory, které mohou ovlivnit, jak lidé přistupují k různým takovým „vůdcům“ a jejich vystupování. Jsou to však jen nuance a přirozenost je důležitější. Rozum ani zvyklosti nejsou nad instinkty, základními potřebami, emocemi, podvědomím a zakořeněným chováním.