Historie úprav
Odpověděl/a – 7.leden 17:12
Žaloby a vysouzené peníze nepovažuji za dobrý způsob, jak přijít
k penězům. Nikdy, Ani by neměly. Když k tomu dojde, tak se jedná (mělo
by) o nějakou odpovídající náhradu, odškodnění apod. Došlo
k porušení práv, smluv atd. Má to být čestné a spravedlivé.
Samozřejmě rozumné (bez toho by ty dva předchozí ani neplatily). Finanční
zisk by neměl být motivací k žalobám. To, co se děje v USA (i Francii)
v tomto ohledu je důsledek přehnaného individualismu, egoismu,
„právně“ zpovykané společnosti a rozmazelnosti některých lidí.
A některé ty jejich rádoby „psychické újmy“ jsou k smíchu.
Ve hře jsou: syndrom oběti, ublížení, žalování, vykonstruované
problémy a křivdy, pocit že mají právo na vše, že se kolem nich točí
svět, ziskuchtivost, chamtivost, přehnané ego, pokroucená spravedlnost, atd.
Často je to jako z frašky, ale reálně je to spíš tragikomické až
tragické.
Tohle má sloužit k ochraně práv a spravedlnosti, nikoli jako nástroj
pro dosažení zisku. Stížnosti a nároky musí být oprávněné… často
nejsou. Úmyslem je se obohatit na úkor druhých, na základě banality, či
pitomosti. Takové trochu socialistické praktiky.
Tedy jsitě, spory (a klidně obě strany) mohou být hloupé, neopodstatněné.
Ale správně by si taková žalující strana měla utřít pořádnou ostudu.
Né, že to soud vezme vážně, ještě jí dá za pravdu a takoví pomatenci
výjdou jako vítězové…
Taková tebou popsaná sitauce je samozřejmě stupidní. Ovšem při
(některých) stupidních soudních řízeních by se nedalo ničemu divit.
Odpověděl/a – 7.leden 17:17
Žaloby a vysouzené peníze nepovažuji za dobrý způsob, jak přijít
k penězům. Nikdy, Ani by neměly. Když k tomu dojde, tak se jedná (mělo
by) o nějakou odpovídající náhradu, odškodnění apod. Došlo
k porušení práv, smluv, k nějaké újmě, atd. Má to být čestné a
spravedlivé (důvod k žalobě, průběh i výsledek). Samozřejmě
rozumné – bez toho by ty dva předchozí ani neplatily. Vidina finančního
zisku by neměla být motivací k žalobám. To, co se děje v USA
(i Francii) v tomto ohledu je důsledek přehnaného individualismu, egoismu,
„právně“ zpovykané společnosti a rozmazelnosti některých lidí.
A některé ty jejich rádoby „psychické újmy“ jsou k smíchu.
Ve hře jsou: syndrom oběti, ublížení, žalování, vykonstruované
problémy a křivdy, pocit že mají právo na vše, že se kolem nich točí
svět, ziskuchtivost, chamtivost, přehnané ego, pokroucená spravedlnost, atd.
Často je to jako z frašky, ale reálně je to spíš tragikomické až
tragické.
Tohle má sloužit k ochraně práv a spravedlnosti, nikoli jako nástroj
pro dosažení zisku. Stížnosti a nároky musí být oprávněné… často
nejsou. Úmyslem je se obohatit na úkor druhých, na základě banality, či
pitomosti. Takové trochu socialistické praktiky.
Tedy jsitě, spory (a klidně obě strany) mohou být hloupé, neopodstatněné.
Ale správně by si taková žalující strana měla utřít pořádnou ostudu.
Né, že to soud vezme vážně, ještě jí dá za pravdu a takoví pomatenci
výjdou jako vítězové…
Taková tebou popsaná sitauce je samozřejmě stupidní. Ovšem při
(některých) stupidních soudních řízeních by se nedalo ničemu divit.