Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 15.říjen 14:50

Ano, když narazíš na individuum – hultávata, opilce, agresora, který uráží někoho tobě blízkého nebo i rovnou obtěžuje… JE na místě mu vrazit pořádnou pecku do oblibčeje. Za jedno si to zaslouží, za druhé je to v tomto případě i správné a poučné, navíc se ten druhý většinou ztáhne. Sladké řečičiky, ignorování nebo „útěk“ tady nic nevyřeší. Něco se dá tolerovat nebo překousnout, ale NĚCO už prostě ne; a co je moc, to je moc. Bránit sebe nebo hlavně i své blízké je jistá povinnost (nemluvím jne o fyzickém napadení). Až do moderní doby to navíc byla otázka cti a zadostiučinění.
Policie ani soudy ti tady (zpravidla) nepomohou a nic nevyřeší, protože morálku a mravy nespravují a toto „civilizované“ řešení je k ničemu, zdlouhavé, v rukavičkách, týká se zejména peněz a nesamostatnosti. A hlavně ten druhý nedostane přes hubu… a pointa je, že si to zaslouží.

Taky nevidím nezbytně nic až tak špatného na tom, když se chlapi (i kámoši) občas poperou… Po chvíli jsou z nich často zase kámoši.
Navíc daleko víc ocením někoho, kdo dá druhému přes držku, když je to v případech, kdy je to oprávněné/pocho­pitelné. Než když si zaovlá policii, právníky a vše řeší přes druhé jako žalobníček. Jedno je nazýváno omezeným řešením spourů, to druhé civilizovaným. V obou může hrát roli ego. Ale paradoxně větší ego i víc problémů jsou v tom „civilizovaném řešení“ přes soudy atd.
Prostě, když jsi někde v baru nebo jdeš po ulici a někdo začně obtěžovat tvoji přítelkyni/ženu, je za mě naprosto v poho mu jednou uvalit. Bábovky se můžou vymouvat, jak chtějí, ale když někdo sprostě a nechutně/oplzle uráží i tvojí holku nebo se jí snaží i osahávat, pokud ji neumí ubránit vlastními silami (a ještě to řeší přes druhé) = nebo hlavně se o to ani nepokusí a patřičně ihned nezareaguje, je to za mě změkčilá bábovka, která se sotva dá nazvat mužem.
Dát OBČAS pěstí, když je to namístě, není nic omezeného ani pobuřujícího. Spíš chvályhodného.

V jiném případě ještě pohlavky dítěti nebo dostání na zadek. Což není fyzické násilí byť se použije trochu fyzické síly. Uznávám volnější a liberálnější výchovu, tolerantní a se vzájemným pochoepním, ale domluvit se nedá vždy a ani zvýšení hlasu není někdy dostačující. Navíc když už byla překročená jistá mez i drzost, je to odpovídající trest. Pokud už je toho moc nebo dítě začíná být rozmazlené a rebelující, za jisté siutace pohlavek je zde víc než tisíc slov nebo gest. A žádné trauma, komplexy a podobné blbosti si z toho dítě nedonese. To jsou výchovné metody osvědčené časem. Dítě bude ukázněné a vyroste z něj ukázněný člověk. A ví (a zapamatuje si), že TOHLE prostě nesmí. Kde by ani sebelepší promluvy do duše nebo různé psychologické triky byly bez lepšího efektu.

Disraeli

Odpověděl/a – 15.říjen 14:53

Ano, když narazíš na individuum – hultávata, opilce, agresora, který uráží někoho tobě blízkého nebo i rovnou obtěžuje… JE na místě mu vrazit pořádnou pecku do oblibčeje. Za jedno si to zaslouží, za druhé je to v tomto případě i správné a poučné, navíc se ten druhý většinou ztáhne. Sladké řečičiky, ignorování nebo „útěk“ tady nic nevyřeší. Něco se dá tolerovat nebo překousnout, ale NĚCO už prostě ne; a co je moc, to je moc. Bránit sebe nebo hlavně i své blízké je jistá povinnost (nemluvím jne o fyzickém napadení). Až do moderní doby to navíc byla otázka cti a zadostiučinění.
Policie ani soudy ti tady (zpravidla) nepomohou a nic nevyřeší, protože morálku a mravy nespravují a toto „civilizované“ řešení je k ničemu, zdlouhavé, v rukavičkách, týká se zejména peněz a nesamostatnosti. A hlavně ten druhý nedostane přes hubu… a pointa je, že si to zaslouží.
Pořádný výprask taky některé lidi naučí (i dospělé), včetně přehodnocení jejich život, chování, některých gest, postojů,… byť je to spíše vedlejší efekt a nedá se to brát vyloženě jako zaručená forma „učení, výchovy“.
Ale prostě spráskaný pes – hlavně když se tak i cítí – se nad sebou většinou zamyslí. Případně mu alepsoň spadne hřebínek.

Taky nevidím nezbytně nic až tak špatného na tom, když se chlapi (i kámoši) občas poperou… Po chvíli jsou z nich často zase kámoši.
Navíc daleko víc ocením někoho, kdo dá druhému přes držku, když je to v případech, kdy je to oprávněné/pocho­pitelné. Než když si zaovlá policii, právníky a vše řeší přes druhé jako žalobníček. Jedno je nazýváno omezeným řešením spourů, to druhé civilizovaným. V obou může hrát roli ego. Ale paradoxně větší ego i víc problémů jsou v tom „civilizovaném řešení“ přes soudy atd.
Prostě, když jsi někde v baru nebo jdeš po ulici a někdo začně obtěžovat tvoji přítelkyni/ženu, je za mě naprosto v poho mu jednou uvalit. Bábovky se můžou vymouvat, jak chtějí, ale když někdo sprostě a nechutně/oplzle uráží i tvojí holku nebo se jí snaží i osahávat, pokud ji neumí ubránit vlastními silami (a ještě to řeší přes druhé) = nebo hlavně se o to ani nepokusí a patřičně ihned nezareaguje, je to za mě změkčilá bábovka, která se sotva dá nazvat mužem.
Dát OBČAS pěstí, když je to namístě, není nic omezeného ani pobuřujícího. Spíš chvályhodného.

V jiném případě ještě pohlavky dítěti nebo dostání na zadek. Což není fyzické násilí byť se použije trochu fyzické síly. Uznávám volnější a liberálnější výchovu, tolerantní a se vzájemným pochoepním, ale domluvit se nedá vždy a ani zvýšení hlasu není někdy dostačující. Navíc když už byla překročená jistá mez i drzost, je to odpovídající trest. Pokud už je toho moc nebo dítě začíná být rozmazlené a rebelující, za jisté siutace pohlavek je zde víc než tisíc slov nebo gest. A žádné trauma, komplexy a podobné blbosti si z toho dítě nedonese. To jsou výchovné metody osvědčené časem. Dítě bude ukázněné a vyroste z něj ukázněný člověk. A ví (a zapamatuje si), že TOHLE prostě nesmí. Kde by ani sebelepší promluvy do duše nebo různé psychologické triky byly bez lepšího efektu.