Historie úprav

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 10.říjen 10:37

V tržním hospodářství, stát ceny obvykle nereguluje (bohužel, ani v situaci „nouzové“,
tam, kde by mohl. Viz. kapitalismus.
jak to „umí“ i jiné státy EU).
Tam, kde „funguje“ kartel, se těžko prosadí nový (slabší) hráč na trhu. Musel by mít výraznou podporu zákazníků, klientů.
Chybí politická vůle (!) ,
možnosti, nápady a podnikatelská sféra je nenasytná.
Převažují osobní zájmy (podnikatelské sféry, z řad politik§), nad potřebami lidí ve společnosti.
„Finanční nouze“ občanů se řeší státní sociální podporou. Podporou těch,
kteří i s ní se pohybují (zůstávají), na hranici bídy. a pomáhá těm, kteří nemají
pracovní návyky, jsou nezaměstnatelní (nic neumí). Pracovat nebudou, nebo
ze zdravotních důvodů nemohou (nějaký typ ID).
Mnoho lidí (i z řad osamělých důchodců), si pro své žebračenky na ÚP nedojde.
Samoživitelky k tomu „donutí“ starost a péče o děti.

Jistě víte, že několik bank a peněžních ústavů , obchodních řetězců, operátorů, poskytovatelů kabelových služeb, zaniklo (krach, odchod z ČR, sloučení, koupě).
Stát nemůže určovat ceny obchodníků. Měl by je umět dobře zdanit, ve prospěch ČR.
Zejména zisky bank, které končí za hranicemi (u vlastníků). ;)
Vše, co bylo v 90. letech ještě regulováno (třeba nájemné, než se rozprodal městský, státní, podnikový a družstevní bytový fond), skončilo deregulací.
Stát, který má o občany zájem, dokáže vytvořit dobré životní podmínky (cenu energií, pohonných hmot aj. Lidé, žijící v takové zemi je mají „za pakatel“ i zdarma).
https://www.cnb­.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-jsou-pojisteny-vklady-u-bank-a-druzstevnich-zalozen-v-CR/

Avatar uživatele

Odpověděl/a – 10.říjen 10:43

V tržním hospodářství, stát ceny obvykle nereguluje (bohužel, ani v situaci „nouzové“,
tam, kde by mohl. Viz. kapitalismus.
jak to „umí“ i jiné státy EU).
Tam, kde „funguje“ kartel, se těžko prosadí nový (slabší) hráč na trhu. Musel by mít výraznou podporu zákazníků, klientů.
Chybí politická vůle (!) ,
možnosti, nápady a podnikatelská sféra je nenasytná.
Páky, které by stát mohl mít, nedokáží politici v praxi uplatnit (zavést).
Převažují osobní zájmy (podnikatelské sféry, z řad politik§), nad potřebami lidí ve společnosti.
„Finanční nouze“ občanů se řeší státní sociální podporou. Podporou těch,
kteří i s ní se pohybují (zůstávají), na hranici bídy. a pomáhá těm, kteří nemají
pracovní návyky, jsou nezaměstnatelní (nic neumí). Pracovat nebudou, nebo
ze zdravotních důvodů nemohou (nějaký typ ID).
Mnoho lidí (i z řad osamělých důchodců), si pro své žebračenky na ÚP nedojde.
Samoživitelky k tomu „donutí“ starost a péče o děti.

Jistě víte, že několik bank a peněžních ústavů , obchodních řetězců, operátorů, poskytovatelů kabelových služeb, zaniklo (krach, odchod z ČR, sloučení, koupě).
Stát nemůže určovat ceny obchodníků. Měl by je umět dobře zdanit, ve prospěch ČR.
Zejména zisky bank, které končí za hranicemi (u vlastníků). ;)
Vše, co bylo v 90. letech ještě regulováno (třeba nájemné, než se rozprodal městský, státní, podnikový a družstevní bytový fond), skončilo deregulací.
Stát, který má o občany zájem, dokáže vytvořit dobré životní podmínky (cenu energií, pohonných hmot aj. Lidé, žijící v takové zemi je mají „za pakatel“ i zdarma).
https://www.cnb­.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Jak-jsou-pojisteny-vklady-u-bank-a-druzstevnich-zalozen-v-CR/