Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 27.září 19:10

Ne, respektive ano. ;) ;) Ne v jejich formě, ale až za dlouhé generace převtělování, kdy se dostanou k vyspělejší formě života, která jim osvícení/probuzení umožní. Čili, ano, jednou taky nakonec dojdou osvícení, ale pravděpodobně ne v této jejich formě.

Na druhou stranu se říká, že takové nízké formy života, jsou už v takovém stavu, kdy jsou osvícené (nebo jsou tomu blízko). Ale spíše ještě nižší formy než tebou uvedené – jako spíš třeba flóra nebo (biologicky) neživé předměty.
Protože jsou ve stavu, kdy žijí přítomností – nemají žádné představy – a jsou jakoby splynuté se vším ostatním.

Pointou buddhismu (ale i hinduismu a plno jiných polyteismů, taoismu, džinismu, sikhismu, animismu a všech mysticismů ve většině náboženství) je, že vše je jednotné a pochází z jediného zdroje (která stále je tím zdrojem). Čili jedno (božské) vědomí, či duše. Takže by mělo stačit „naladit“ se na to a splynout s tím. Což je samozřejmě mnohem těžší než to zní, ale jde o to, že právě ty nižší bytosti a věci, by tak nějak tomuto stavu mohly být blížě (pokud už vyloženě v tom stavu nejsou).
Pokud ovšem nejsou osvícené (což bych tak vyloženě nenazýval), tak jsou minimálně na takové úrovni vědomí, která odpovídá plnému životu/vnímání přítomnosti. Ale platí to spíš pro ty ještě mnohem nižší, než ty vyšší… protože i takoví savci apod., jsou ovládání především jen fyzickými potřebami a pudy a zase si pravděpodobně moc neuvědomují, co je láska nebo stav jednoty.
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=krWgpPFwx2Y&lis­t=PLZpQc18mqTBJSRP6G5ub­miJ8bV5_QIOHn&in­dex=10

Že ale všichni dojdou osvícení/probuzení, není jisté. A v podstatě se jen málokde píše, že většina dojde osvícení. Vše je totiž jednotné a zkrátka Jedno, čili jakékoli množné číslo a dualita je iluze. Nedvojnost je pravá podstata. Ale pokud tato iluze – tato mnohost – přece jen existuje nebo alespoň budí takové zdání, tak má nejspíš důvod proč… Že je to jistá hra ponořená sama do sebe, na hraní si toho, že nejsme bůh a že existují různá omezení. A nikde není řečeno, že se „vše“ musí probrat. Fyzický vesmír (a nejen ten) prostě je a zažívá sám sebe (zkušenost, prožívání apod).

Nemluvě o věčných cyklech znovuzrození a konci vesmíru. V hinduismu i buddhismu (i jinde) je vesmír cyklický, neustále zaniká a vzniká, jednou za dlouhá milénia (pár miliard let) a to se opakuje do nekonečna. Musí se každý a všechno probrat/osvítit, dokud nedojde k jednotlivému konci vesmíru (a jeho opětovnému zrození)? Nevapadá to tak. I podle hidnuismu i podle buddhismu vždy jen pár osvícených (avatarů, rší, buddhů) připadá na konkrétní věk… čili počet skutečně osvícených je jen velmi malý za velmi dlouhou dobu.
S koncem vesmíru, příjde i konec všeho co obsahuje, ale zase se zrodí v novém. A tak pořád dokola. Jakmile se probudfí „jeden“, tak už jakoby přestane existovat, protože se spojí se svým primárním zdrojem a jakoby se rozplyne (nikam a všude)
Takže probuzení všeho by mělo za následek to, že by vše vymizelo a zůstalo jen Jedno, Jeden… A nejspíš by tato hra na mnohosta a tato iluze mnohosti začala na novo.

Samotná otázka znovuzrození NAPŘÍČ cyklickým vesmírem, je ale hodně komplikovaná a nejasná. Vztahují se jednotlivé reinkarnace jen na jeden vesmírný cyklus, nebo to jde napříč zrody a zničením vesmírů? To není jisté. Je taky možné, že všechno vždy skončí s koncem versmíru a nanovo pak začně v jiném (ale už jiné-nové).
Tedy nemusí se vždy vše osvobodit, protože na tom až tolik (nejspíš) nezáleží. Časově; co je jeden život, co je tisíc? ve srovnání třeba s triliardami let?
Vlastně by se dalo očekávat, že každé zničení vesmíru by mohlo znament návrat k podstatě, Jedinému a každý vznik, jako nové „roztříštění“ a vznik mnohého. A vypadá, že k tomu dochází tak nějak „samo“ (aniž by se vše probudilo). Takže tak či tak, na konci jednoho cyklu dojde ke jsednocení… ale brzy zase k roztříštění (vznikem nového vemísru). Nejspíš nekonečná hra.

Disraeli

Odpověděl/a – 27.září 19:21

Ne, respektive ano. ;) ;) Ne v jejich formě, ale až za dlouhé generace převtělování, kdy se dostanou k vyspělejší formě života, která jim osvícení/probuzení umožní. Čili, ano, jednou taky nakonec asi dojdou osvícení, ale pravděpodobně ne v této jejich formě.

Na druhou stranu se říká, že takové nízké formy života, jsou už v takovém stavu, kdy jsou osvícené (nebo jsou tomu blízko). Ale spíše ještě nižší formy než tebou uvedené – jako spíš třeba flóra nebo (biologicky) neživé předměty.
Protože jsou ve stavu, kdy žijí přítomností – nemají žádné představy – a jsou jakoby splynuté se vším ostatním. Prostě jsou.

Pointou buddhismu (ale i hinduismu a plno jiných polyteismů, taoismu, džinismu, sikhismu, animismu a všech mysticismů ve většině náboženství) je, že vše je jednotné a pochází z jediného zdroje (které stále je tím zdrojem). Čili jedno (božské) vědomí, či duše. Takže by mělo stačit „naladit“ se na to a splynout s tím. Což je samozřejmě mnohem těžší než to zní, ale jde o to, že právě ty nižší bytosti a věci, by tak nějak tomuto stavu mohly být blíže (pokud už vyloženě v tom stavu nejsou).
Pokud ovšem nejsou osvícené (což bych tak vyloženě nenazýval), tak jsou minimálně na takové úrovni vědomí, která odpovídá plnému životu/vnímání přítomnosti. Ale platí to spíš pro ty ještě mnohem nižší, než ty vyšší… protože i takoví savci apod., jsou ovládání především jen fyzickými potřebami a pudy a zase si pravděpodobně moc neuvědomují, co je láska nebo stav jednoty.
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=-Mdd7CeDNfE
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=krWgpPFwx2Y&lis­t=PLZpQc18mqTBJSRP6G5ub­miJ8bV5_QIOHn&in­dex=10

https://www.y­outube.com/wat­ch?v=mXmz605GAnc
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=XIYWUyWic­ks

Že ale všichni dojdou osvícení/probuzení, není jisté. A v podstatě se jen málokde píše, že většina dojde osvícení (spíš jen, že může). Vše je totiž jednotné a zkrátka Jedno, čili jakékoli množné číslo a dualita je iluze. Nedvojnost je pravá podstata. Ale pokud tato iluze – tato mnohost – přece jen existuje nebo alespoň budí takové zdání, tak má nejspíš důvod proč… Že je to jistá hra ponořená sama do sebe, na hraní si toho, že nejsme bůh a že existují různá omezení a neznalost. A nikde není řečeno, že se „vše“ musí probrat. Fyzický vesmír (a nejen ten) prostě je a zažívá sám sebe (zkušenost, prožívání apod). Existuje a vše se děje „automaticky“.

Nemluvě o věčných cyklech znovuzrození a konci vesmíru. V hinduismu i buddhismu (i jinde) je vesmír cyklický, neustále zaniká a vzniká, jednou za dlouhá milénia (několik miliard let) a to se opakuje do nekonečna. Musí se každý a všechno probrat/osvítit, dokud nedojde k jednotlivému konci vesmíru (a jeho opětovnému zrození)? Nevapadá to tak. I podle hidnuismu i podle buddhismu vždy jen pár osvícených (avatarů, rší, buddhů) připadá na konkrétní věk… čili počet skutečně osvícených je jen velmi malý za velmi dlouhou dobu.
S koncem vesmíru, příjde i konec všeho co obsahuje, ale zase se zrodí v novém. A tak pořád dokola. Jakmile se probudfí „jeden“, tak už jakoby přestane existovat, protože se spojí se svým primárním zdrojem a jakoby se rozplyne (nikam a všude)
Takže probuzení všeho by mělo za následek to, že by vše vymizelo a zůstalo jen Jedno, Jeden… A nejspíš by tato hra na mnohost, tato iluze mnohosti začala na novo.

Samotná otázka znovuzrození NAPŘÍČ cyklickým vesmírem, je ale hodně komplikovaná a nejasná. Vztahují se jednotlivé reinkarnace jen na jeden vesmírný cyklus, nebo to jde napříč zrody a zničením vesmírů? To není jisté. Je taky možné, že všechno vždy skončí s koncem versmíru a nanovo pak začně v jiném (ale už jiné-nové). A to je pravděpodobné.
Tedy nemusí se vždy vše osvobodit, protože na tom až tolik (nejspíš) nezáleží. Časově; co je jeden život, co je tisíc? ve srovnání třeba s triliardami let?
Vlastně by se dalo očekávat, že každé zničení vesmíru by mohlo znament návrat k podstatě, Jedinému a každý vznik, jako nové „roztříštění“ a vznik mnohého. A vypadá, že k tomu dochází tak nějak „samo“ (aniž by se vše probudilo). Takže tak či tak, na konci jednoho cyklu dojde ke jsednocení… ale brzy zase k roztříštění (vznikem nového vemísru). Nejspíš nekonečná hra.