Historie úprav

elkon

Odpověděl/a – 6.únor 9:11

Já jsem stával celý život na směnu, která začínala v 6 hod a nebyl v tom problém. Možná také proto, že nebylo jiné řešení, tak jsem o tom nepřemýšlel. Dokonce za mlada jsem do práce dojížděl, tak jsem několik let vstával ve 4hod. 10min. protože autobus jel ve 4hod. 40min. Směna začínala v 5hod. 40min, protože většina lidí dojížděla, tak to bylo takto nastavené. Bylo to spočítané „na chlup“, tramvaj jela za pět minut půl, tak to byl fofr. Naštěstí spoje dobře navazovaly a zastávka autobusu byla kousek od zastávky tramvaje. Celé roky jsem byl naučen chodit do práce bez snídaně, zvykl jsem si na to a nijak mi to nevadilo. Moje první jídlo bylo v práci v 10hod. Směna končila ve 14hod. 10min. a autobus jel ve 14hod. 25min. Vše nacvičené, žádný problém. Později, když jsem si našel jinou práci a přestal dojíždět mimo město bylo vše jednodušší. Také jsem si na nový režim rychle zvykl, s tím, že doma jsem stále nesnídal, ale v práci jsem si vždy něco malého koupil v kantýně (tatranku, chlebíček, rohlík a pod). Oběd byl ale opět po desáté hodině. Tak to trvalo až do důchodu. Nikdy jsem s tím neměl problém, ani jsem neměl potřebu dát si „dvacet“, jak se říká. Naopak, když jsem přišel domů, trochu jsem pojedl a šel jsem něco dělat na zahradu. Když jsem se oženil, tak jsem ještě pak přestavoval několik let dům, takže bylo stále co dělat a mě to bavilo.
Pokud ale potřebuješ po práci trochu spát, není přeci problém použít budík, někomu stačí dvacet minut (odtud termín dát si dvacet), jinému hodina. Žádný problém.

elkon

Odpověděl/a – 6.únor 13:24

Já jsem vstával celý život na směnu, která začínala v 6 hod a nebyl v tom problém. Možná také proto, že nebylo jiné řešení, tak jsem o tom nepřemýšlel. Dokonce za mlada jsem do práce dojížděl, tak jsem několik let vstával ve 4hod. 10min. protože autobus jel ve 4hod. 40min. Směna začínala v 5hod. 40min, protože většina lidí dojížděla, tak to bylo takto nastavené. Bylo to spočítané „na chlup“, tramvaj jela za pět minut půl, tak to byl fofr. Naštěstí spoje dobře navazovaly a zastávka autobusu byla kousek od zastávky tramvaje. Celé roky jsem byl naučen chodit do práce bez snídaně, zvykl jsem si na to a nijak mi to nevadilo. Moje první jídlo bylo v práci v 10hod. Směna končila ve 14hod. 10min. a autobus jel ve 14hod. 25min. Vše nacvičené, žádný problém. Později, když jsem si našel jinou práci a přestal dojíždět mimo město bylo vše jednodušší. Také jsem si na nový režim rychle zvykl, s tím, že doma jsem stále nesnídal, ale v práci jsem si vždy něco malého koupil v kantýně (tatranku, chlebíček, rohlík a pod). Oběd byl ale opět po desáté hodině. Tak to trvalo až do důchodu. Nikdy jsem s tím neměl problém, ani jsem neměl potřebu dát si „dvacet“, jak se říká. Naopak, když jsem přišel domů, trochu jsem pojedl a šel jsem něco dělat na zahradu. Když jsem se oženil, tak jsem ještě pak přestavoval několik let dům, takže bylo stále co dělat a mě to bavilo.
Pokud ale potřebuješ po práci trochu spát, není přeci problém použít budík, někomu stačí dvacet minut (odtud termín dát si dvacet), jinému hodina. Žádný problém.