Odpověděl/a – 26.prosinec 20:00
Běžně nevzpomínám.
Zpět se moc neohlížím.
OCET jsem nikdy nesháněla, vždy byl. Těch pár, městských zahrádkářů,
ho nestačilo, ani v době zavařování vykoupit.
VÝPADEK toaletního papíru (1 rok), mne zas tak netrápil.
Hygienické potřeby, pro ženy měly výpadek asi 2 roky, ale vždy jsem si je
zakoupila. Moc na výběr nebylo. Generace před námi si musely nějak poradit,
neměly, ani vatu. My ano.
Rok 1983
Byla jsem mladá a ještě zdravá, pohledná 😉
. Jako samoživitelka, jsem se s dcerou měla velmi dobře. Šaty na míru (od
švadleny/krejčího). Kvalitních i luxusních látek všude dostatek. Džíny
a další věc z Tuzexu, pro mne byly dostupné.
Bylo i na dražší a dostupné italské boty, košile a svetříky, pletené
na zakázku. ŽÁDNÁ SUPERMARKETOVÁ UNIFORMA. 😉Pravda za luxusní svrchní
svetr jsem dala 400 – 600 Kč. Za byt 1+2, 1. kategorie, včetně
elektřiny, plynu a koncesionářských poplatků jsme platili 430 Kč/měs.
😉
Jídlo bylo levné. Alkohol a cigarety též. kabát na zimu a kozačky, už
byly nákladnější. Dostávala jsem tehdy ještě nižší plat (do 5 let
zaměstnání). V roce 1983 jen 2 700 Kč (výživné tehdy 300 Kč). Na
2×, byla vždy záloha a pak dobírka.
Jezdily jsme s dcerkou na výlety. Několikrát na tuzemskou dovolenou,
i s příspěvkem ROH.
Chodívali jsme na zábavy (víkendy, někdy ve všední dny), s večeřemi a
někdy baštit i do restaurace.
V těch letech už se to v SSSR „VAŘILO“, (Černěnko, Andropov, ODEŠLI
BRZY PO SOBĚ). Pak přišel Gorbačov.
Od roku 1985/6, už byly možné změny ve vzduchu iv ČSSR. 😉
Pak „už se čekalo, kdy to přijde/bouchne“. Aktivity na Západě a podpora
zdejších disidentů, tomu také nasvědčovaly Sledovali jsme zprávy ARD a
ZDF.
Rok 1989 (události, provokace na obou stranách), pro mne nebyly žádným
překvapením
Tušili jsme, co nás čeká, i přes počáteční euforii, většiny národa.
Kapitalismus je kapitalismus.
Ti, co tam vysídlili (v různých časových vlnách) a jezdili sem za
příbuznými, hovořili o všem. O kladech i záporech. jak museli volit
stejně jako pan majitel firmy. Jak se „upravuje“ maso v prodejnách,
v řeznictví /tady ještě bylo BIO), s neonovým a ledkovým osvětlením
aj.
O tom, jak si „vybojovali" vyšší mzdy atd, atp.
Ten rok, byl pro mne prima!
Odpověděl/a – 26.prosinec 20:19
Běžně nevzpomínám.
Zpět se moc neohlížím.
OCET jsem nikdy nesháněla, vždy byl. Těch pár, městských zahrádkářů,
ho nestačilo, ani v době zavařování vykoupit.
VÝPADEK toaletního papíru (1 rok), mne zas tak netrápil.
Hygienické potřeby, pro ženy měly výpadek asi 2 roky, ale vždy jsem si je
zakoupila. Moc na výběr nebylo. Generace před námi si musely nějak poradit,
neměly, ani vatu. My ano.
Rok 1983
Byla jsem mladá a ještě zdravá, pohledná 😉
. Jako samoživitelka, jsem se s dcerou měla velmi dobře. Šaty na míru
(od švadleny/krejčího). Kvalitních i luxusních látek všude dostatek.
Džíny a další věc z Tuzexu, pro mne byly dostupné.
Bylo i na dražší a dostupné italské boty, košile a svetříky, pletené
na zakázku. ŽÁDNÁ SUPERMARKETOVÁ UNIFORMA. 😉Pravda za luxusní svrchní
svetr jsem dala 400 – 600 Kč. Za byt 1+2, 1. kategorie, včetně
elektřiny, plynu a koncesionářských poplatků jsme platili 430 Kč/měs.
😉
Jídlo bylo levné. Alkohol a cigarety též. kabát na zimu a kozačky, už
byly nákladnější. Dostávala jsem tehdy ještě nižší plat (do 5 let
zaměstnání). V roce 1983 jen 2 700 Kč (výživné tehdy 300 Kč). Na
2×, byla vždy záloha a pak dobírka.
Jezdily jsme s dcerkou na výlety. Několikrát na tuzemskou dovolenou,
i s příspěvkem ROH.
Chodívali jsme na zábavy (víkendy, někdy ve všední dny), s večeřemi a
někdy baštit i do restaurace.
V těch letech už se to v SSSR „VAŘILO“, (Černěnko, Andropov, ODEŠLI
BRZY PO SOBĚ). Pak přišel Gorbačov.
Od roku 1985/6, už byly možné změny ve vzduchu iv ČSSR. 😉
Pak „už se čekalo, kdy to přijde/bouchne“. Aktivity na Západě a podpora
zdejších disidentů, tomu také nasvědčovaly Sledovali jsme zprávy ARD a
ZDF.
Rok 1989 (události, provokace na obou stranách), pro mne nebyly žádným
překvapením
Tušili jsme, co nás čeká, i přes počáteční euforii, většiny národa.
Kapitalismus je kapitalismus.
Ti, co tam vysídlili (v různých časových vlnách) a jezdili sem za
příbuznými, hovořili o všem. O kladech i záporech. jak museli volit
stejně jako pan majitel firmy. Jak se „upravuje“ maso v prodejnách,
v řeznictví /tady ještě bylo BIO), s neonovým a ledkovým osvětlením
aj.
O tom, jak si „vybojovali" vyšší mzdy atd, atp.
Ten rok, byl pro mne prima!
Tato vláda od zaáítku nemá mé sympatie.
Už když se rekrutovali před volbami „dohromady“ (jako samostatné strany,
by šanci neměly).
To zklamání z nich, předčilo „má možná očekávání“.