Historie úprav
Odpověděl/a – 22.říjen 12:21
Nejsem v šoku.
Čím napjatější, složitější doba, tím více lid tvrdnou, hrubnou.
Jaká společnost, takový lid. Lidé jsou, také jazykově i citově chudí
(nečtou, kultura jde stranou). Někdy mívám pocit, že národ, obecně
hloupne......
Sprostá slova?
Není to výsada jen „nějakého plebsu“.
Mnohdy i vzdělaných lidí.
Máte obory, kde jsou lidé (muži, ženy), jako dlaždiči 😉 Např. jinak
velmi kultivovaný projev lékařek, sester a lékařů, je „vyvážen“,
mnohdy nebývalými vulgaritami (snad z důvodu odlehčení, z
„přetížení“ a náporu (pacient, nemoc, smrt, pomoc i beznaděj).
Vždy, v pátek se v Tříkrálové kavárničce schází pravidelně 4 –
6 učitelek ze ZŠ. jazyk, kterým spolu hovoří, není nikdy bez vulgarit,
peprných slov (možná také „odlehčení“)-.
Ženy obecně, jsou nejčastěji „tahouny“ v rodině, domácnosti (zřídka
finančně). Tedy vysoká zátěž, přetížení a opět „forma úlevy“.
Zejména pak, při nespokojenosti ve vztahu či v práci.
Někdo mluví, „jak mu zobák narostl“, co slyší, za výrazy, kolem sebe
(rodiče, kamarádi atd.)
Často, už léta slýchám, například v obchodech, na zastávkách
konverzaci partnerů. Někteří se vyjadřují a oslovují velmi jadrně a
peprně. Je to jejich přirozenost.
V 80. letech v poliklinice pracovala několik let, velmi krásná stomatoložka. Přišla z Plzně (matka herečka, otec pracoval v rozhlase). Svým partnerům neřekla jinak, něž ty ču*** (mužský úd), právě i v obchodech a na ulici, na veřejnosti.
Když jste někde na školení, vzdělávacích kurzech, atestační studium aj., mezi neznámými lidmi. První „do pr*ele“, prolomí ledy a zazní „teplé, lidské slovo“, jak konstatoval, jeden z vedoucích
Odpověděl/a – 22.říjen 12:39
Nejsem v šoku.
Rozhodně nejde o rovnoprávnost.
Ostatně o tu ženy až tak přímo neusilovaly (tak, jak je dnes chápána).
ale byly do ní
„nahnány“. Přiměla je k tomu i snaha. nebýt zcela závislá. na muži
v partnerském a nevyhovujícím vztahu. Partnerem zavržena, opuštěna.
Finanční soběstačnost a nerovné poměry ve společnosti (západní)
i v zaměstnání (v ČR dosud trvá).
Čím napjatější, složitější doba, tím více lid tvrdnou,
hrubnou.
Jaká společnost, takový lid. Lidé jsou, také jazykově i citově chudí
(nečtou, kultura jde stranou). Někdy mívám pocit, že národ, obecně
hloupne......
Sprostá slova?
Není to výsada jen „nějakého plebsu“.
Mnohdy i vzdělaných lidí.
Máte obory, kde jsou lidé (muži, ženy), jako dlaždiči 😉 Např. jinak
velmi kultivovaný projev lékařek, sester a lékařů, je „vyvážen“,
mnohdy nebývalými vulgaritami (snad z důvodu odlehčení, z
„přetížení“ a náporu (pacient, nemoc, smrt, pomoc i beznaděj).
Vždy, v pátek se v Tříkrálové kavárničce schází pravidelně 4 –
6 učitelek ze ZŠ. jazyk, kterým spolu hovoří, není nikdy bez vulgarit,
peprných slov (možná také „odlehčení“)-.
Ženy obecně, jsou nejčastěji „tahouny“ v rodině, domácnosti (zřídka
finančně). Tedy vysoká zátěž, přetížení a opět „forma úlevy“.
Zejména pak, při nespokojenosti ve vztahu či v práci.
Někdo mluví, „jak mu zobák narostl“, co slyší, za výrazy, kolem sebe
(rodiče, kamarádi atd.)
Často, už léta slýchám, například v obchodech, na zastávkách
konverzaci partnerů. Někteří se vyjadřují a oslovují velmi jadrně a
peprně. Je to jejich přirozenost.
V 80. letech v poliklinice pracovala několik let, velmi krásná stomatoložka. Přišla z Plzně (matka herečka, otec pracoval v rozhlase). Svým partnerům neřekla jinak, něž ty ču*** (mužský úd), právě i v obchodech a na ulici, na veřejnosti.
Když jste někde na školení, vzdělávacích kurzech, atestační studium aj., mezi neznámými lidmi. První „do pr*ele“, prolomí ledy a zazní „teplé, lidské slovo“, jak konstatoval, jeden z vedoucích