Historie úprav

annas

Odpověděl/a – 25.srpen 21:46

Písmeno . Fohném – je je velmi starý – ze 14. století.
Písmeno w se objevilo ve starším i mladším spřežkovém pravopise – označovalo se jako zdvojené v.. Souviselo s postavením hlásek atd. Později pak docházelo k různým hláskovým změnám (nebudu je vysvětlovat), zjednodušení hláskového systému, takže w zaniklo. Zůstalo např. v polštině. Do češtiny se pak dostalo především převzetím slov z jiných jazyků.

Jinak je třeba rozlišovat tzv foném, vytváříme jej v ústech za pomocí rtů, jazyka, hrtatu atd., ten se vysloví a nazývá se hláskou, když hlásku napíšeme = písmeno.
foném = w
hláska ( souhláska) = v
písmeno = w

annas

Odpověděl/a – 25.srpen 21:52

Foném w – je je velmi starý – ze 14. století.
Písmeno w se objevilo ve starším i mladším spřežkovém pravopise – označovalo se jako zdvojené v.. Souviselo s postavením hlásek atd. Později pak docházelo k různým hláskovým změnám (nebudu je vysvětlovat), zjednodušení hláskového systému, takže w zaniklo. Zůstalo např. v polštině. Do češtiny se pak dostalo především převzetím slov z jiných jazyků.

Jinak je třeba rozlišovat tzv foném, vytváříme jej v ústech za pomocí rtů, jazyka, hrtanu atd., ten se vysloví a nazývá se hláskou, když hlásku napíšeme = písmeno.
foném = w
hláska ( souhláska) = v
písmeno = w

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-by-jste-pojmenovali-dvojite-ve-w

Písmeno W nebylo součástí původní latinské abecedy. Když bylo potřeba zapisovat v latinských textech germánská jména obsahující obouretnou polosouhlásku [w] (či neslabičné /u/), začalo se používat zdvojené VV (v malých písmenech uu – odtud anglické označení double u). Postupně tyto dva znaky splynuly dohromady a nejpozději od 14. století se považují za jedno písmeno W. Z latiny pak přešlo do dalších jazyků, ve kterých se v té době vyslovovalo obouretné [w]. V některých se používá i v současnosti, ačkoliv se výslovnost mnohdy změnila na retozubné [v].

Ve staré češtině se pravděpodobně vyslovovalo obouretné [w], a proto se od prvních středověkých textů používalo písmeno W. Toto psaní se zachovalo i v pozdější době, ačkoliv se výslovnost hlásky nejpozději v 15. století změnila na [v]. Teprve pravopisnou reformou v polovině 19. století bylo W nahrazeno jednoduchým V. V současnosti se W používá pouze v cizích slovech a ve značkách a vyslovuje se vždy [v]
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/W

annas

Odpověděl/a – 26.srpen 11:15

Foném w – je je velmi starý – ze 14. století.
Písmeno w se objevilo ve starším i mladším spřežkovém pravopise – označovalo se jako zdvojené v.. Souviselo s postavením hlásek atd. Později pak docházelo k různým hláskovým změnám (nebudu je vysvětlovat), zjednodušení hláskového systému, takže w zaniklo. Zůstalo např. v polštině. Do češtiny se pak dostalo především převzetím slov z jiných jazyků.

Jinak je třeba rozlišovat tzv foném, abstraktní konstrukt, který vzniká v našoí myskl a má rozlišovacoí schopnost – kůl, vůl, hůl,. Vytváříme jej v ústech za pomocí rtů, jazyka, hrtanu atd., ten se vysloví a nazývá se hláskou, když hlásku napíšeme = písmeno.
foném = w
hláska ( souhláska) = vyslovený foném
písmeno = w – zapsajný foném

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-by-jste-pojmenovali-dvojite-ve-w

Písmeno W nebylo součástí původní latinské abecedy. Když bylo potřeba zapisovat v latinských textech germánská jména obsahující obouretnou polosouhlásku [w] (či neslabičné /u/), začalo se používat zdvojené VV (v malých písmenech uu – odtud anglické označení double u). Postupně tyto dva znaky splynuly dohromady a nejpozději od 14. století se považují za jedno písmeno W. Z latiny pak přešlo do dalších jazyků, ve kterých se v té době vyslovovalo obouretné [w]. V některých se používá i v současnosti, ačkoliv se výslovnost mnohdy změnila na retozubné [v].

Ve staré češtině se pravděpodobně vyslovovalo obouretné [w], a proto se od prvních středověkých textů používalo písmeno W. Toto psaní se zachovalo i v pozdější době, ačkoliv se výslovnost hlásky nejpozději v 15. století změnila na [v]. Teprve pravopisnou reformou v polovině 19. století bylo W nahrazeno jednoduchým V. V současnosti se W používá pouze v cizích slovech a ve značkách a vyslovuje se vždy [v].
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/W

Ještě doplním. Praslovanšti a byla společná pro všechny slovanské jazyky. Jenže vlivem mentality jednotlivých národů a volivem okolnoích zešmí, ešířením křčsťanství atd. ,. se slovanské jazyky rozděliyi na jiho-, východo- a západoslavanské a došlo k určitým hláskovým změnám, kteřé zzpsobily rozdíly mezi jednotlivými jazyky. Ale je to složité,takže, jak jsem uvedla výš, vývoj a změny jsou opravu ssložité a musela napsat něškolik sstránek textu,.

Jen dodám něco k polskému w.

Polština hláskuje /v/ jako „w“ a písmeno „v“ v jazyce neexistuje. Ostatní slovanské jazyky používající latinku jsou v opačné situaci, „v“ se používá výhradně a „w“ neexistuje.

Ne vždy se to tak psalo: v nejstarších záznamech psané polštiny (jako je Hnězdnská bula) se pro tento zvuk používala i písmena „u“ a „v“. Až do 18. století neexistoval žádný oficiální „standard“ pro polský pravopis (nebo, když na to přijde, polský jazyk).

V tomto okamžiku písmeno „w“ již v němčině znamenalo /v/, kvůli fonologické změně v 17. století ([w] → [β] → [v]). Toto je stejná změna, která se stala mnohem dříve v latině, aby se na prvním místě oddělilo „v“ od „u“.

Takže když byla psaná polština konečně standardizována, mnoho spisovatelů používalo „w“ pro zvuk /v/ kvůli vlivu němčiny. A stal se tak součástí oficiálního pravopisu.

Z toho vyplývá, že polslý jazyk je mladší než český. V době NO u nás docházelo u nás k obnovení českého jazyka , nšmčina se již tolik nepoužíval. Possko řešiklo jiné oproblémy,. VLiv nwmčiny se projevil při někdejšoím dělení Polska mezi Prusko, Rusko a Rakousko ,

Zdroj: Z historie jazyků a jejich studium v minulosti.

annas

Odpověděl/a – 26.srpen 11:22

Foném w – je je velmi starý – ze 14. století.
Písmeno w se objevilo ve starším i mladším spřežkovém pravopise – označovalo se jako zdvojené v.. Souviselo s postavením hlásek atd. Později pak docházelo k různým hláskovým změnám (nebudu je vysvětlovat), zjednodušení hláskového systému, takže w zaniklo. Zůstalo např. v polštině. Do češtiny se pak dostalo především převzetím slov z jiných jazyků.

Jinak je třeba rozlišovat tzv foném, abstraktní konstrukt, který vzniká v našoí myskl a má rozlišovacoí schopnost – kůl, vůl, hůl,. Vytváříme jej v ústech za pomocí rtů, jazyka, hrtanu atd., ten se vysloví a nazývá se hláskou, když hlásku napíšeme = písmeno.
foném = w
hláska ( souhláska) = vyslovený foném
písmeno = w – zapsajný foném

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-by-jste-pojmenovali-dvojite-ve-w

Písmeno W nebylo součástí původní latinské abecedy. Když bylo potřeba zapisovat v latinských textech germánská jména obsahující obouretnou polosouhlásku [w] (či neslabičné /u/), začalo se používat zdvojené VV (v malých písmenech uu – odtud anglické označení double u). Postupně tyto dva znaky splynuly dohromady a nejpozději od 14. století se považují za jedno písmeno W. Z latiny pak přešlo do dalších jazyků, ve kterých se v té době vyslovovalo obouretné [w]. V některých se používá i v současnosti, ačkoliv se výslovnost mnohdy změnila na retozubné [v].

Ve staré češtině se pravděpodobně vyslovovalo obouretné [w], a proto se od prvních středověkých textů používalo písmeno W. Toto psaní se zachovalo i v pozdější době, ačkoliv se výslovnost hlásky nejpozději v 15. století změnila na [v]. Teprve pravopisnou reformou v polovině 19. století bylo W nahrazeno jednoduchým V. V současnosti se W používá pouze v cizích slovech a ve značkách a vyslovuje se vždy [v].
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/W

Ještě doplním. Praslovanština byla společná pro všechny slovanské jazyky. Jenže vlivem mentality jednotlivých národů a vlivem okolních  zemí, šířením křesťanství atd. ,.  se slovanské jazyky rozdělily na jiho-, východo- a západoslovanské a došlo k určitým hláskovým změnám, kteréé způsobily rozdíly mezi jednotlivými jazyky.  Ale je to složité, takže jak jsem uvedla výš, vývoj a změny jsou opravu složité, musela  bych napsat několik stránek textu,.

Jen dodám něco  k polskému w.

Polština hláskuje /v/ jako „w“ a písmeno „v“ v jazyce neexistuje. Ostatní slovanské jazyky používající latinku jsou v opačné situaci, „v“ se používá výhradně a „w“ neexistuje.

Ne vždy se to tak psalo: v nejstarších záznamech psané polštiny (jako je Hnězdnská bula) se pro tento zvuk používala i písmena „u“ a „v“. Až do 18. století neexistoval žádný oficiální „standard“ pro polský pravopis (nebo, když na to přijde, polský jazyk).

V tomto okamžiku písmeno „w“ již v němčině znamenalo /v/, kvůli fonologické změně v 17. století ([w] → [β] → [v]). Toto je stejná změna, která se stala mnohem dříve v latině, aby se na prvním místě oddělilo „v“ od „u“.

Takže když byla psaná polština konečně standardizována, mnoho spisovatelů používalo „w“ pro zvuk /v/ kvůli vlivu němčiny. A stal se tak součástí oficiálního pravopisu.

Z toho vyplývá, že moderní  polský jazyk je mladší než český.  V době  NO  u nás  docházelo  k obnovení českého jazyka , němčina se  již tolik nepoužívala. Polsko řešilo jiné problémy,. Vliv němčiny se  opět více projevil při někdejším  dělení Polska mezi Prusko, Rusko a Rakousko ,

Zdroj: Z historie jazyků a jejich studium v minulosti.  

J