Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 26.červen 15:23

Rozhodně to tak nemusí být vždy, takže bych se tím neřídil. Je to sice časté, ale žádné pravidlo. Víc podědit mohla od otce, či otcovy strany nebo i z matčiny strany – nebo přímo od ní ale jejich předků – prsotě skrze generace a ty geny se mohou různě pomíchat, zkombinovat. Výsledek prostě neznáš.
Co se týká charakteru, osobnosti, návaků, tak to už je pravděpodobnější, že se dcera bude chovat jako matka, nebo bude mít jisté sklny být v určitých věcech jako ona (ať už je to myšleno pozitivně nebo negativně). Ale taky bych se tím neřídil. Nemusí to tak být.

Spíš se podívej, jestli ty jsi jako její otec. ;) :D Vzhledově a hlavně chováním… já se třeba opravdu hodně často setkávám s tím, že si lidi najdou takového životního partnera, jaký byl jejich rodič (pokud jde o ženu – tak otec, pokud o muže – tak matka… ale mnohem častější je to podle mě v případě žen). A je zajímavé, že je to v psychologii, ale i mimo ni dost známá teorie, a přesto ti lidi o tom nemají ani ponětí. Taky ten dotyčný nemusí mít nejlepší vztah se svým rodičem, ale přesto si ta žena často najde partnera, který má mnoho společných rysů s tím jejím otcem (myslím hlavně charakterově, inteligentně/ná­zorově, i co se týká návyků/zlozvyků, mentality aj).

Disraeli

Odpověděl/a – 26.červen 15:24

Rozhodně to tak nemusí být vždy, takže bych se tím neřídil. Je to sice časté, ale žádné pravidlo. Víc podědit mohla od otce, či otcovy strany nebo i z matčiny strany – nebo přímo od ní ale jejich předků – prsotě skrze generace a ty geny se mohou různě pomíchat, zkombinovat. Výsledek prostě neznáš.
Co se týká charakteru, osobnosti, návaků, tak to už je pravděpodobnější, že se dcera bude chovat jako matka, nebo bude mít jisté sklny být v určitých věcech jako ona (ať už je to myšleno pozitivně nebo negativně). Ale taky bych se tím neřídil. Nemusí to tak být.

Spíš se podívej, jestli nejsi jako její otec. ;) :D Vzhledově a hlavně chováním… já se třeba opravdu hodně často setkávám s tím, že si lidi najdou takového životního partnera, jaký byl jejich rodič (pokud jde o ženu – tak otec, pokud o muže – tak matka… ale mnohem častější je to podle mě v případě žen). A je zajímavé, že je to v psychologii, ale i mimo ni dost známá teorie, a přesto ti lidi o tom nemají ani ponětí. Taky ten dotyčný nemusí mít nejlepší vztah se svým rodičem, ale přesto si ta žena často najde partnera, který má mnoho společných rysů s tím jejím otcem (myslím hlavně charakterově, inteligentně/ná­zorově, i co se týká návyků/zlozvyků, mentality aj). „Vypozoroval“ jsem to (docela jednoduše – protože to bývá očividné) u X párů a u několika příbuzných a přátel.