Historie úprav
Odpověděl/a – 18.březen 14:57
Na světě jsou, v zásadě, dva typy lidí: ti, co chtějí věřit, a ti, co chtějí vědět (autorem citátu je Fridrich Wilhelm Nietzsche).
Já chci vědět, víru k smrti nesnáším. Proto mne thesis morfické resonance & morfogenetického pole Ruperta Shaldrakea poněkud nezaujala, tedy, rozuměj, nezaujala v positivním významu toho slova.
Jestliže, třeba, o Darwinově theorii relativity tvrdím, že je to domněnka možná, arciť já jsem přesvědčen, že je vysoce nepravděpodobná, tak o theorii morfické resonance tvrdím, že to je absolutní nesmysl. To není ani domněnka, to je výplod chorého mozku.
A já mu to nebudu vyvracet na přírodozpytné basis, protože těmto vědám poněkud nehovím a vím, že ze společenského hlediska to stejně k ničemu není. Ne, já se do toho vrhnu z pohledu společenských věd.
Pokud by byla pravda, že každý živočich, každá rostlina, kámen atp. na světě by byly obklopeny a prostoupeny nějakou energetickou informací, která by ale v sobě nekumulovala pouze informace toho, co ten živý (nebo i neživý) organismus „vysílá“, ale také nějakou historickou informací, tak už by tady nic živého nemohlo vůbec fungovat.
Protože my jsme tady nějakou tu desítku tisíc let. Kolik, to přesně nikdo neví, ona i ta slavná a vyhlášená věda pracuje z určitou typovou pravděpodobností, tedy i oni se pohybují v řádu domněnek. Ale to nevadí, pro nás není podstatné, je-li tady člověk o nějakou tu desítku tisíc let déle, nebo méně. My stejně pořádně neznáme historii dál, než po Verneuerte Landesordnung. Ale i jen z toho, co známe, tak historie lidstva je veskrze historií zvěrstev.
Proto je také kardinálním nesmyslem nějaké strašení po barácích. Většinou se to prokáže po té, co se do toho baráku, nějaký „tejden“ po „bubáků řádění“, nastěhuje někdo, kdo na celé bubákium háže bobka, tak jako zvysoka. Nebo slavná Pohádka na Šumavě: když tam došli normální turisti, třeba cizinci, co o nějakém příběhu pohádky neměli sebemenší ponětí, tak z toho místa měli normální prožitek, typově shodný, jaký oni osobně zažívají na takových zpustošených a neutěšených místech, ale nic víc a nic míň.
A to jsou místa, u kterých tu pohnutou historii známe. Že jo, Pohádka, vrah roubal, a co bylo před tím, jakž takž víme taky. Nebo Amityville, že tam byla nějaká „čarodějnice“ pověšena na stromě, a i jiné tragédie se tam děly, to všecko známe. Ale dneska tam, už nějakou desítku let, žije spokojená majitelka.
No a teď si představ, že v podstatě nikde na zemi není lepší místo, akorát, třeba, tam tu „čarodějnici“ nepověsili před 500, ale řed 50,000 lety.
To by lidstvo muselo směřovat k horšímu. A lidstvo nesměřuje k horšímu, lidstvo se, spíš, točí v kruhu.
Prostě jsou to nesmysly. Ale pozor, tím netvrdím, že nemá smysl se tím zabývat, společensky, sociologicky. Jenom od toho nečekej objasnění tajemna!
Odpověděl/a – 18.březen 18:50
Na světě jsou, v zásadě, dva typy lidí: ti, co chtějí věřit, a ti, co chtějí vědět (autorem citátu je Fridrich Wilhelm Nietzsche).
Já chci vědět, víru k smrti nesnáším. Proto mne thesis morfické resonance & morfogenetického pole Ruperta Shaldrakea poněkud nezaujala, tedy, rozuměj, nezaujala v positivním významu toho slova.
Jestliže, třeba, o Darwinově theorii evoluční tvrdím, že je to domněnka možná, arciť já jsem přesvědčen, že je vysoce nepravděpodobná, tak o theorii morfické resonance tvrdím, že to je absolutní nesmysl. To není ani domněnka, to je výplod chorého mozku.
A já mu to nebudu vyvracet na přírodozpytné basis, protože těmto vědám poněkud nehovím a vím, že ze společenského hlediska to stejně k ničemu není. Ne, já se do toho vrhnu z pohledu společenských věd.
Pokud by byla pravda, že každý živočich, každá rostlina, kámen atp. na světě by byly obklopeny a prostoupeny nějakou energetickou informací, která by ale v sobě nekumulovala pouze informace toho, co ten živý (nebo i neživý) organismus „vysílá“, ale také nějakou historickou informací, tak už by tady nic živého nemohlo vůbec fungovat.
Protože my jsme tady nějakou tu desítku tisíc let. Kolik, to přesně nikdo neví, ona i ta slavná a vyhlášená věda pracuje z určitou typovou pravděpodobností, tedy i oni se pohybují v řádu domněnek. Ale to nevadí, pro nás není podstatné, je-li tady člověk o nějakou tu desítku tisíc let déle, nebo méně. My stejně pořádně neznáme historii dál, než po Verneuerte Landesordnung. Ale i jen z toho, co známe, tak historie lidstva je veskrze historií zvěrstev.
Proto je také kardinálním nesmyslem nějaké strašení po barácích. Většinou se to prokáže po té, co se do toho baráku, nějaký „tejden“ po „bubáků řádění“, nastěhuje někdo, kdo na celé bubákium háže bobka, tak jako zvysoka. Nebo slavná Pohádka na Šumavě: když tam došli normální turisti, třeba cizinci, co o nějakém příběhu pohádky neměli sebemenší ponětí, tak z toho místa měli normální prožitek, typově shodný, jaký oni osobně zažívají na takových zpustošených a neutěšených místech, ale nic víc a nic míň.
A to jsou místa, u kterých tu pohnutou historii známe. Že jo, Pohádka, vrah roubal, a co bylo před tím, jakž takž víme taky. Nebo Amityville, že tam byla nějaká „čarodějnice“ pověšena na stromě, a i jiné tragédie se tam děly, to všecko známe. Ale dneska tam, už nějakou desítku let, žije spokojená majitelka.
No a teď si představ, že v podstatě nikde na zemi není lepší místo, akorát, třeba, tam tu „čarodějnici“ nepověsili před 500, ale řed 50,000 lety.
To by lidstvo muselo směřovat k horšímu. A lidstvo nesměřuje k horšímu, lidstvo se, spíš, točí v kruhu.
Prostě jsou to nesmysly. Ale pozor, tím netvrdím, že nemá smysl se tím zabývat, společensky, sociologicky. Jenom od toho nečekej objasnění tajemna!