Historie úprav
Odpověděl/a – 25.leden 15:49
Jasně:
- když přijdeš do čekárny k lékaři, nebo třeba na nádraží (ty už skoro nejsou, ale dejme tomu, že je), nebo tak něco a podobně, tak ty pozdravíš. Zpravidla pozdravíš občanským pozdravem, tedy „Dobrý den!“, nebo „Dobrý večer!“ atp. Když bude čekat na gynekologickou prohlídku dvacet jeptišek, nebo třeba bude v čekárně na nádraží celý konvikt v církevním oděvu, tak můžeš pozdravit „Laudetur Iesus Christus!“, nebo česky „Pochválen buď pán Ježíš Kristus!“, ale není to nutné, občanský pozdrav je dostatečný v každém případě. A teď pozor, to, že ti těch dvacet seminaristů, nebo dvacet jeptišek, nebo co já vím kdo, neodpoví, není nevychovanost. Ne, na veřejných místech, kde je zvykem zdravit, zdraví příchozí a ti, co tam už jsou mu neodpovídají. Takže, když takto budeš sedět v té čekárně na nádraží s dvaceti skautama a někdo přijde a pozdravíš, tak Ty budeš rovněž držet hubu, i když zrovna nedržíš bobříka mlčení. Důvodem je to, že to opravdu nepřispívá k harmonii místa, když se dvacetinásobným hlasem ozve dobrý den, a pak ještě desetkrát individuálně od těch, co se zrovna „probudili“. To samé platí při odchodu: odcházející pozdraví občanským pozdravem, takže obvykle „Na shledanou!“, ale nikdo mu neodpovídá.
- Když přijdeš do nějakého velkého veřejného prostoru, ku příkladu do nádražní haly, nebo dneska jsou i taková lékařská centra, se společnou čekárnou, která má na délku dvacet metrů, na šířku pět metrů, a má různá zákoutí, a v různých dveřích jsou různí lékaři, takže tam sedí třeba, klidně, stovka lidí, „ve špičce“, tak nezdravíš, neříkáš nic. Ale když, třeba, v takové nádražní hale je takový jako koutek, kde jsou (antivandalské) lavice, a tam sedí, co já vím, deset lidí, nebo v té obrovské čekárně vlezeš do niky, která je takto podčekárnou na kundozpyt, tak tam už platí předchozí odstavec. To samé platí, když v takové nějaké hale potkáš nějakého známého.
- Když přijdeš do obchodu, tak jestliže je ten obchod nějaká hala, jako hypermarket, nebo velkoprodejna koberců, tak nezdravíš. Pokud je to menší obchod, tak právně Ty, jako zákazník, nemáš zdravit, máš být pozdraven, no a samozřejmě máš na pozdrav slušně odpovědět. U nás to, pořád, není ještě zvykem, někdy to není ani v lidských silách, když je tam třeba jedna prodavačka, fronta, jak za Husáka na maso, ale opravdu je velký faux pas, pokud „stihne“ pozdravit první zákazník. Samozřejmě, pokud někoho v tom obchodě, ze zákazníků, znáš, no tak se pozdravíte individuálně.
- Když přijdeš do hospody, tak nezdravíš, měl bys být pozdraven, uvítán, dotázán, zda budeš sám, nebo vás bude víc, atp., a podle toho usazen. Pozor, taky záleží na úrovni hospody, ale obecně je hospoda něco jako nádražní hala, prostě dost velký prostor na to, aby tam nebylo vhodné všecky přeřvávat jenom proto, abys Ty řekl to své „Dobrý den!“. To samé, pokud se i usazuješ sám, což u nás je obvyklejší, je velký faux pas, pokud stačíš pozdravit přicházejícího číšníka / servírku jako prvý. Měl bys jim to umožnit, aby Tě pozdravili první – mají to v popisu práce, jsou za to placeni.
- Nějaká vesnická malá hospůdka, kavárna (menší), tak tam je to podobné, jak v čekárně u lékaře, řekněme. Ale opět platí, že obsluhujícímu personálu bys měl umožnit, aby Tě pozdravil jako první.
- Ve **velkoprostorové části **vlaku **se nezdraví, prostě – zase – nepřeřváváš 1/2 vagonu trampů s kytarou, abys mohl říct to své „Dobrý den!“. To samé platí v **autobusu. V autobusu ale Ty zdravíš chauffeura (pokud si to teda dobře pamatuju, těch pravidel je … 😅), ale průvodčí zdraví první Tebe (dnes většinou ve vlaku, že, ale klidně i v autobusu). Takže když by Tě první pozdravil chauffeur, tak se nediv, protože když stojí, má to zabrzděné a prodává jízdenky, tak je takto i pokladní a průvodčí – racionalisace práce. 😂
- Ovšem** v oddílovém voze** se, po vstoupení do oddílu, pozdraví a je zdvořilostní, řečnickou, otázkou se otázat, zda je místo volné. Ta frase by měla proběhnout, původně se to praktikovalo i ve velkoprostorové části, ovšem dokážeš si představit, že bys v metru pozdravil a zeptal se, je-li místo volné? Už by na něm seděli tři další! 😆
- Když vejdeš do ordinace k lékaři, nebo, co já vím, na masáž, rehabilitace, nebo tak něco a podobně, tak zdravíš Ty. To samé, když odcházíš.
Snad jsem nic neopomněl, těch různých nuancí je opravdu hodně! 😅
Odpověděl/a – 25.leden 15:51
Jasně:
- když přijdeš do čekárny k lékaři, nebo třeba na nádraží (ty už skoro nejsou, ale dejme tomu, že je), nebo tak něco a podobně, tak ty pozdravíš. Zpravidla pozdravíš občanským pozdravem, tedy „Dobrý den!“, nebo „Dobrý večer!“ atp. Když bude čekat na gynekologickou prohlídku dvacet jeptišek, nebo třeba bude v čekárně na nádraží celý konvikt v církevním oděvu, tak můžeš pozdravit „Laudetur Iesus Christus!“, nebo česky „Pochválen buď pán Ježíš Kristus!“, ale není to nutné, občanský pozdrav je dostatečný v každém případě. A teď pozor, to, že ti těch dvacet seminaristů, nebo dvacet jeptišek, nebo co já vím kdo, neodpoví, není nevychovanost. Ne, na veřejných místech, kde je zvykem zdravit, zdraví příchozí a ti, co tam už jsou mu neodpovídají. Takže, když takto budeš sedět v té čekárně na nádraží s dvaceti skautama a někdo přijde a pozdravíš, tak Ty budeš rovněž držet hubu, i když zrovna nedržíš bobříka mlčení. Důvodem je to, že to opravdu nepřispívá k harmonii místa, když se dvacetinásobným hlasem ozve dobrý den, a pak ještě desetkrát individuálně od těch, co se zrovna „probudili“. To samé platí při odchodu: odcházející pozdraví občanským pozdravem, takže obvykle „Na shledanou!“, ale nikdo mu neodpovídá.
- Když přijdeš do nějakého velkého veřejného prostoru, ku příkladu do nádražní haly, nebo dneska jsou i taková lékařská centra, se společnou čekárnou, která má na délku dvacet metrů, na šířku pět metrů, a má různá zákoutí, a v různých dveřích jsou různí lékaři, takže tam sedí třeba, klidně, stovka lidí, „ve špičce“, tak nezdravíš, neříkáš nic. Ale když, třeba, v takové nádražní hale je takový jako koutek, kde jsou (antivandalské) lavice, a tam sedí, co já vím, deset lidí, nebo v té obrovské čekárně vlezeš do niky, která je takto podčekárnou na kundozpyt, tak tam už platí předchozí odstavec. To samé platí, když v takové nějaké hale potkáš nějakého známého.
- Když přijdeš do obchodu, tak jestliže je ten obchod nějaká hala, jako hypermarket, nebo velkoprodejna koberců, tak nezdravíš. Pokud je to menší obchod, tak právně Ty, jako zákazník, nemáš zdravit, máš být pozdraven, no a samozřejmě máš na pozdrav slušně odpovědět. U nás to, pořád, není ještě zvykem, někdy to není ani v lidských silách, když je tam třeba jedna prodavačka, fronta, jak za Husáka na maso, ale opravdu je velký faux pas, pokud „stihne“ pozdravit první zákazník. Samozřejmě, pokud někoho v tom obchodě, ze zákazníků, znáš, no tak se pozdravíte individuálně.
- Když přijdeš do hospody, tak nezdravíš, měl bys být pozdraven, uvítán, dotázán, zda budeš sám, nebo vás bude víc, atp., a podle toho usazen. Pozor, taky záleží na úrovni hospody, ale obecně je hospoda něco jako nádražní hala, prostě dost velký prostor na to, aby tam nebylo vhodné všecky přeřvávat jenom proto, abys Ty řekl to své „Dobrý den!“. To samé, pokud se i usazuješ sám, což u nás je obvyklejší, je velký faux pas, pokud stačíš pozdravit přicházejícího číšníka / servírku jako prvý. Měl bys jim to umožnit, aby Tě pozdravili první – mají to v popisu práce, jsou za to placeni.
- Nějaká vesnická malá hospůdka, kavárna (menší), tak tam je to podobné, jak v čekárně u lékaře, řekněme. Ale opět platí, že obsluhujícímu personálu bys měl umožnit, aby Tě pozdravil jako první.
- Ve velkoprostorové části vlaku se nezdraví, prostě – zase – nepřeřváváš 1/2 vagonu trampů s kytarou, abys mohl říct to své „Dobrý den!“. To samé platí v autobusu. V autobusu ale Ty zdravíš chauffeura (pokud si to teda dobře pamatuju, těch pravidel je … 😅), ale průvodčí zdraví první Tebe (dnes většinou ve vlaku, že, ale klidně i v autobusu). Takže když by Tě první pozdravil chauffeur, tak se nediv, protože když stojí, má to zabrzděné a prodává jízdenky, tak je takto i pokladní a průvodčí – racionalisace práce. 😂
- Ovšem v oddílovém voze se, po vstoupení do oddílu, pozdraví a je zdvořilostní, řečnickou, otázkou se otázat, zda je místo volné. Ta frase by měla proběhnout, původně se to praktikovalo i ve velkoprostorové části, ovšem dokážeš si představit, že bys v metru pozdravil a zeptal se, je-li místo volné? Už by na něm seděli tři další! 😆
- Když vejdeš do ordinace k lékaři, nebo, co já vím, **na masáž, **rehabilitace, nebo tak něco a podobně, tak zdravíš Ty. To samé, když odcházíš.
Snad jsem nic neopomněl, těch různých nuancí je opravdu hodně! 😅