Historie úprav

Filip84

Odpověděl/a – 14.prosinec 23:17

Osobnost člověka určuje spousta dílčích vlastností, některé z nich jsou proměnné, a to, bude-li jedinec, řekněme, tíhnout k thesis, theoriím, které mají ten, pro toto řekněme, že konspirační charakter, mají, podle všeho, vliv nejvíce tyto vlastnosti:

• to, zda usuzuje primárně na základě cítění, nebo primárně na základě myšlení. Lidé, kteří usuzují primárně na základě cítění, jsou obecně snáze manipulovatelní, fungují na ně, třeba, obrázky na krabičkách s tabákovým výrobkem, „drastické“ záběry z JIPky s pacošem s tou chorobu, a tak podobně. Čím více je daný jedinec na straně emocí, tím více je těžší mu cokoli racionálně odargumentovat,
• to, jakým směrem má jedinec zaměřený svůj **intellekt **(má-li vůbec nějaký, že): lidé zaměření, spíše, na přírodozpytné vědy, technické vědy, ale i filosofové, psychologové, sociologové (to je všecko podmnožina filosofie) etc., jsou hůře manipulovatelní, protože dokáží nějak racionálně myslet. Naopak, ku příkladu, herci, muzikusové, malíři, básníři, zkrátka a dobře, umělecky zaměřené typy, jsou na tom přesně naopak,
• to, nakolik má jedinec úzkostně inhibovaný temperament, a jestliže má úzkostně inhibovaný temperament takovým způsobem, že to způsobuje potíže jemu samotnému, nebo jeho okolí, nakolik se s tím naučil (mu bylo pomoženo se naučit) žít. Úzkostně inhibovaný temperament má spousta lidí, ovšem většina v rámci nějaké normy. Čím více je temperament úzkostný, tím větší risiko rozličných poruch osobnosti, i psychos,
• to, jak silnou vnitřní integritu a sebedůvěru má daný jedinec. Lidé s nízkou osobní integritou mají obecně tendenci tíhnout k referenční skupině, no a lidé s nízkou sebedůvěrou, nejistí lidé, mají tendence řešit všecko kolem sebe, ale hlavně ne sebe, a zároveň mají potřebu být něčím výjimeční (alespoň něčím), vynikat. Mít „tajné vědění“ je výjimečné a takový jedinec vždy najde dost ochotných naslouchat,
• to, nezpůsobila-li danému jedinci psychické trauma společnost, nebo stát. Oběť trestného činu se ne vždy musí dočkat adekvátní satisfakce. I když se dočká adekvátní satisfakce, subjektivně jí může vnímat jako nedostatečnou. Máme korrupci, máme justiční omyly. Když se k tomu přidá, třeba, ten úzkostně inhibovaný temperament s paranoidním nastavením osobnosti, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat,
• úroveň vzdělání. Zde nejde ani tak o úzce zaměřené odborné, či akademické, vzdělání, jako o celkový přehled. Člověk, který má obecný přehled mnohem hůře podlehne ledasjaké fantasmagorii: protože ví, že už to bylo, protože ví, že život není krásný, a protože ví, že i jinde jezdí tramwaye, například,
• zcestovalost. Člověk, který se byl podívat i za kopcem, rybníkem a tak vůbec a podobně, ví, že i jinde hovno ošklivě páchne, že se jinde mají i hůř, a jestliže se mají lépe, že si za to také, většinou, mohou sami a nemá potom potřebu hledat „třídního nepřítele“.

Těch proměnných je mnohem, mnohem víc. Výchova, prostředí, ve kterém jedinec vyrůstal, rozličná psychická traumata, se kterými se více či méně nevypořádal, mnohem, mnohem víc.

Ale obecně to platí: nízký intellekt rovná se nízké vzdělání, nízké vzdělání rovná se nízký příjem, nízký příjem rovná se nikde moc nebyl a nic moc neví. Tak, potom, všemu tupě věří.

Filip84

Odpověděl/a – 14.prosinec 23:21

Osobnost člověka určuje spousta dílčích vlastností, některé z nich jsou proměnné, a to, bude-li jedinec, řekněme, tíhnout k thesis, theoriím, které mají ten, pro toto řekněme, že konspirační charakter, mají, podle všeho, vliv nejvíce tyto vlastnosti:

• to, zda usuzuje primárně na základě cítění, nebo primárně na základě myšlení. Lidé, kteří usuzují primárně na základě cítění, jsou obecně snáze manipulovatelní, fungují na ně, třeba, obrázky na krabičkách s tabákovým výrobkem, „drastické“ záběry z JIPky s pacošem s tou chorobu, a tak podobně. Čím více je daný jedinec na straně emocí, tím více je těžší mu cokoli racionálně odargumentovat,
• to, jakým směrem má jedinec zaměřený svůj intellekt (má-li vůbec nějaký, že): lidé zaměření, spíše, na přírodozpytné vědy, technické vědy, ale i filosofové, psychologové, sociologové (to je všecko podmnožina filosofie) etc., jsou hůře manipulovatelní, protože dokáží nějak racionálně myslet. Naopak, ku příkladu, herci, muzikusové, malíři, básníři, zkrátka a dobře, umělecky zaměřené typy, jsou na tom přesně naopak,
• to, nakolik má jedinec úzkostně inhibovaný temperament, a jestliže má úzkostně inhibovaný temperament takovým způsobem, že to způsobuje potíže jemu samotnému, nebo jeho okolí, nakolik se s tím naučil (mu bylo pomoženo se naučit) žít. Úzkostně inhibovaný temperament má spousta lidí, ovšem většina v rámci nějaké normy. Čím více je temperament úzkostný, tím větší risiko rozličných poruch osobnosti, i psychos,
• to, jak silnou vnitřní integritu a sebedůvěru má daný jedinec. Lidé s nízkou osobní integritou mají obecně tendenci tíhnout k referenční skupině, no a lidé s nízkou sebedůvěrou, nejistí lidé, mají tendence řešit všecko kolem sebe, ale hlavně ne sebe, a zároveň mají potřebu být něčím výjimeční (alespoň něčím), vynikat. Mít „tajné vědění“ je výjimečné a takový jedinec vždy najde dost ochotných naslouchat,
• to, nezpůsobila-li danému jedinci psychické trauma společnost, nebo stát. Oběť trestného činu se ne vždy musí dočkat adekvátní satisfakce. I když se dočká adekvátní satisfakce, subjektivně jí může vnímat jako nedostatečnou. Máme korrupci, máme justiční omyly. Když se k tomu přidá, třeba, ten úzkostně inhibovaný temperament s paranoidním nastavením osobnosti, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat,
• úroveň vzdělání. Zde nejde ani tak o úzce zaměřené odborné, či akademické, vzdělání, jako o celkový přehled. Člověk, který má obecný přehled mnohem hůře podlehne ledasjaké fantasmagorii: protože ví, že už to bylo, protože ví, že život není krásný, a protože ví, že i jinde jezdí tramwaye, například,
• zcestovalost. Člověk, který se byl podívat i za kopcem, rybníkem a tak vůbec a podobně, ví, že i jinde hovno ošklivě páchne, že se jinde mají i hůř, a jestliže se mají lépe, že si za to také, většinou, mohou sami a nemá potom potřebu hledat „třídního nepřítele“.

Těch proměnných je mnohem, mnohem víc. Výchova, prostředí, ve kterém jedinec vyrůstal, rozličná psychická traumata, se kterými se více či méně nevypořádal, mnohem, mnohem víc.

Ale obecně to platí: nízký intellekt rovná se nízké vzdělání, nízké vzdělání rovná se nízký příjem, nízký příjem rovná se nikde moc nebyl a nic moc neví. Tak, potom, všemu tupě věří.