Historie úprav
Odpověděl/a – 9.listopad 13:24
Právo na to buď mají nebo ne z hlediska toho, jestli něco dědíš po té zesnulé osobě. A tak platí, buď bereš vše (majetek, ale i s dluhy) nebo nebereš nic. Tzn. že můžeš dědictví příjmout nebo odmítnout. Pokud ho příjmeš, bereš ho i s případnými dluhy, pokud omtíneš nebereš na sebe nic – majetek, ale ani dluhy (jsi jich zproštěna, nejsou tvoje). A zde je práce za brýle vlastně dluh… že je zemřelá osoba (ani nikdo jiný) už nevyužije, je jedno. Byla objednaná práce/zakázka a firmě (i z hlediska práva) je jedno, kdo to pak použíje/nepoužije nebo co s tím udělá. Je to zkrátka závazek, obchod neboli závazný obchod. Pro toho, kdo si ho objednal a nebo pro pozůstalého. Pokud dědí víc lidí je to i otázka podílnosti (na majetku i těch dluzích). Pokud nedědí nikdo, ta firma dostane náhradu z majetku zemřelého (pokud je dostačující, pokud ne, tak má myslím smůlu)…
Před přijetím dědictví je vždycky na místě zkontrolovat jeho stav,
velikost (přepočet na finance), ale i povinnosti s nimi spjaté (třeba
i případné budoucí náklady) anebo dluhy. A hlavně zda dluhy
nepřavyšují ten majetek.. To by pak pozůstelému/dědici nic nezbylo a
ještě musel dát ze svého (nebo shánět prostředky), aby dluhy splatil.
Řekl bych ale, že cena těch brýli nebude větší než majetek zemřelé
osoby (to by musela být hodně drahá oprava a ten člověk by téměř nic
nevlastnil).
Takže dědíš nebo ne. A podle toho se určuje zda musíš té optice
zaplatit. Každopádně pokud dědíš (nebo někdo jiný), tak se to MUSÍ
zaplatit, protože je to dluh… Teoreticky by ho mohl prominout, když jde
v podstatě o drobnost a o něco, co už nikdo nevyužije (a zemřelá osoba
to ani nestihla převzít)… ovšem z hlediska práva je k tomu nic nenutí,
bylo by to jen o dobré vůli toho podniku – po domluvě (avšak je to
spíš nepravděpodobné. Každý podnik chce zaplati, nehledě na cokoli.
Nekončí to ani smrtí).
Odpověděl/a – 9.listopad 13:30
Právo na to buď mají nebo ne z hlediska toho, jestli něco dědíš po té zesnulé osobě. A tak platí, buď bereš vše (majetek, ale i s dluhy) nebo nebereš nic. Tzn. že můžeš dědictví příjmout nebo odmítnout. Pokud ho příjmeš, bereš ho i s případnými dluhy, pokud odmítneš, nebereš na sebe nic – majetek, ale ani dluhy (jsi jich zproštěna, nejsou tvoje). A zde je odměna za opravu brýlí vlastně dluh… že je zemřelá osoba (ani nikdo jiný) už nevyužije, je jedno (objednávka respektive práce byla dokončena, náklady na ni taky a už stačí jen zapltit a převzít – a převzetí/platba je povinnost). Byla objednaná práce/zakázka a firmě (i z hlediska práva) je jedno, kdo to pak použíje/nepoužije nebo co s tím udělá. Je to zkrátka závazek, obchod neboli závazný obchod. Pro toho, kdo si ho objednal a nebo pro pozůstalého. Pokud dědí víc lidí je to i otázka podílnosti (na majetku i těch dluzích). Pokud nedědí nikdo, ta firma dostane náhradu z majetku zemřelého (pokud je dostačující, pokud ne, tak má myslím smůlu)…
Před přijetím dědictví je vždycky na místě zkontrolovat jeho stav,
velikost (přepočet na finance), ale i povinnosti s nimi spjaté (třeba
i případné budoucí náklady) anebo dluhy. A hlavně zda dluhy
nepřavyšují ten majetek.. To by pak pozůstelému/dědici nic nezbylo a
ještě musel dát ze svého (nebo shánět prostředky a sám se zadlužit),
aby dluhy splatil. Řekl bych ale, že cena těch brýli nebude větší než
majetek zemřelé osoby (to by musela být hodně drahá oprava a ten člověk
by téměř nic nevlastnil).
Takže dědíš nebo ne. A podle toho se určuje zda musíš té optice
zaplatit (případně i s jinými pozůstalými). Každopádně pokud dědíš
(nebo někdo jiný), tak se to MUSÍ zaplatit, protože je to dluh… Teoreticky
by ho mohli prominout, když jde v podstatě o drobnost a o něco, co už
nikdo nevyužije (a zemřelá osoba to ani nestihla převzít)… ovšem
z hlediska práva je k tomu nic nenutí, bylo by to jen z dobré vůle a
soucitu toho podniku – po domluvě (avšak je to spíš nepravděpodobné.
Každý podnik chce zaplati, nehledě na cokoli. Nekončí to ani smrtí). Pokud
dědí víc osob, můžou se domluvit, že jeden zaplatí celý ten dluh, ale
vezme si za to větší část zděděného majetku (jeho zákonný nebo
závětí určený podil + výši toho zaplaceného dluhu).