Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 29.červen 22:04

Neřídí to nikdo – jako osoba. Řídí to instituce a konsensy. Stát může mít hlavu exekutivy, může mít vládní kolektiv, ale i tak platí, že to řídí „debaty“ (=rozepře, hádky, hašteření), hlasování, postupy/procesy a KONSENSY. Orgány složené z průměrných, nepovolaných lidí a kteří jdou vzájemně proti sobě, v „profesionální“ rivalitě a dětinské zaujatosti. Takové jednání typu sněmovny, různé schůze, hlasování a podobně se neliší od dětí MŠ na hřišti. Akorát jsou větší a mají obleky. Totéž je mezinárodní politika. Politici-byrokraté velice omezení, urážející se," hrající si", krmící své ego (aby si připadali důležití a podobně), dělající naschvály a samé podobné jednání. Minimum akce, jen řeči (zbytečné a omezené řeči). Lidé ve středním věku a dědové, kteří vystavují na odiv svou nevyzrálost, neprofesionalitu, nedostatek znalostí i celkově kompetencí.
Všechno jsou dnes instituce, nejsou to osoby/lidé ani symboly. I hlava státu je v první řadě úřad (orgán/instituce), nikoli osoba. To je špatně. Instituce neřídí (neměly by řídit) společnost. Není to o nich.
Je to chaos. Protože to právě nemá vedení, nemá to efektivitu apod.

Pokud někdo něco řídí (jako určuje), tak je to hlavně státní aparát. Lidé zaměstnání na ministerstvech a jiní státní zaměstnanci, kteří vypracovávají, CO a JAK a předkládají to svým šéfům – a ti zas dál.
Mimo to média, popularita (propagace a spol), centrální banky, USA (coby hegemon), peníze, některé firmy (investoři… hlavně taky investoři kampaní, voleb), atd. atd.

Disraeli

Odpověděl/a – 29.červen 22:07

Neřídí to nikdo – jako osoba. Řídí to instituce a konsensy. Stát může mít hlavu exekutivy, může mít vládní kolektiv, ale i tak platí, že to řídí „debaty“ (=rozepře, hádky, hašteření), hlasování, postupy/procesy a KONSENSY. Orgány složené z průměrných, nepovolaných lidí a kteří jdou vzájemně proti sobě, v „profesionální“ rivalitě a dětinské zaujatosti. Takové jednání typu sněmovny, různé schůze, hlasování a podobně se neliší od dětí MŠ na hřišti. Akorát jsou větší a mají obleky. Totéž je mezinárodní politika. Politici-byrokraté velice omezení, urážející se," hrající si", krmící své ego (aby si připadali důležití a podobně), dělající naschvály a samé podobné jednání. Minimum akce, jen řeči (zbytečné a omezené řeči). Lidé ve středním věku a dědové, kteří vystavují na odiv svou nevyzrálost, neprofesionalitu, nedostatek znalostí i celkově kompetencí.
Všechno jsou dnes instituce, nejsou to osoby/lidé ani symboly. I hlava státu je v první řadě úřad (orgán/instituce), nikoli osoba. To je špatně. Instituce neřídí (neměly by řídit) společnost. Není to o nich.
Je to chaos. Protože to právě nemá vedení, není to efektivní, apod.

Pokud někdo něco řídí (jako určuje), tak je to hlavně státní aparát. Lidé zaměstnání na ministerstvech a jiní státní zaměstnanci, kteří vypracovávají, určují a říkají, CO a JAK a předkládají to svým šéfům – a ti zas dál.
Mimo to média, popularita (propagace a spol), centrální banky, USA (coby hegemon), peníze, některé firmy (investoři… hlavně taky investoři kampaní, voleb), atd. atd.