Změnili se lidé, jejich zájmy, doba či prostředí, když už se např. ve vlaku nehraje na kytary a nezpívá?

Před revolucí byl tramping mj. jednou z možností
protestu. Také neexistovalo tolik lákadel, která lidi
odvádějí od trávení volného času v přírodě.

Trampové (a vodáci) to umí dobře rozjet
stále, jen ubylo těch, kteří jezdí vlakem.

A co si vzpomínám, řadě cestujících tehdy trampové ve vlacích
vadili, dost lidí se se na trampy dívalo skrz prsty … Kolikrát jsem
zažila, že někteří radši odešli do dalšího (přeplněného) vagónu.

Je to tak, změnilo se to všechno, doba je taková odosobnělá, jen v menších vesnicích mají lidé k sobě blíž. Dnes potkáš jenom mladíky, kteří umí jenom posprejovat zeď a v uchu mají sluchátko. No, co už s tím.

Ano, změnili. A dáno je to převážně tím, že dnes jsou (kromě kytery) již snadno dostupné i jiné instrumenty.

Možná by se dnes lidé v kupéčku dokázali pobavit s mobily u nějaké apky s karaoke, jenže…

Zrušili nám kupéčka a zkus tohle v pendolinu! ;)

Zájmy – dřív bylo vandrování (tramping) velmi rozšířené a provozoval ho skoro každý. Dnes většinou lidé volí jiné formy cestování (vyráží do zahraničí, k moři). Je víc možností, takže logicky u trampingu zůstanou jen skutečně vášniví milovníci.

Prostředí, doba – dnešní doba je vedena trendem omezování osobních svobod, bujením regulací, represí a zákazů apod. (viz zákaz kouření v hosp. , na zastávkách, zákaz popíjení na veřejnosti, rušení klubů a akcí kvůli hluku, v některých městech je dokonce plošný zákaz vstupu do lesa (Zlín), platí už skoro dva roky pod směšně trapnou záminkou) obecně je tedy osobní svoboda po „zlatých devadesátkách“ utahována, zatímco za režimu byla spíše nesvoboda politická. Když se tedy někdo dnes hlučně projevuje ve vlaku, zákaz na sebe nenechá dlouho čekat.

Lidé jsou jinak pořád stejní, jenom se přizpůsobují trendům a možnostem.