1. V roce 2008 se objevilo putování s názvem Baťův dřevák.

"„Rčení "Dopadls jak Baťa s dřevákama“ se stalo synonymem neúspěchu,“ vysvětluje Mgr. Miroslava Štýbrová, ředitelka Obuvnického muzea ve Zlíně. „Pan Baťa skutečně za první světové války vyráběl levné, ale nepohodlné dřeváky s lomenou podešví. Lidé v nich neradi chodili, raději do nekonečna opravovali své staré boty. Dřeváky končily většinou v kamnech,“ doplňuje paní ředitelka, která je na pochod také pozvaná.

O tom, že dílčí neúspěch nemusí konečný výsledek práce podstatně ovlivnit, nikdo z nás jistě nepochybuje."

http://www.sa­mari.cz/samari/?pa­ge=pochod-batuv-drevak-2008

2. V depozitáři valašskomeziříč­ského muzea najdeme například krásné dámské dřeváčky vyrobené na počátku 40. let 20. století ve firmě Baťa.

Byl to ve své době opravdový módní hit ! Snad každá žena toužila po takových střevíčcích, neboť byly líbivé, elegantní, pohodlné a hlavně cenově dostupné.

Jednoduchá dřeváková obuv samozřejmě nebyla nic nového. Používala se po staletí v řadě evropských národů a nosila se zejména na venkově.

I Baťa v době 1. světové války zaplavil trh nepohodlnými dřeváky, které se i přes nízkou cenu málo prodávaly a zůstaly mu na skladě. Zbylo po nich jen známé a dodnes používané pořekadlo: „ dopadl jak Baťa s dřevákama". Ovšem dřeváčky z konce 30. let vyrobené ve firmě Baťa už byly něco zcela jiného. Byly propracované týmem návrhářů, konstruktérů, modelářů a designérů do nejmenších detailů, aby splňovaly všechny kritéria na pohodlnou a módní obuv.

Je nutné připomenout, že k jejich výrobě se přikročilo hlavně z důvodu nedostatku kvalitního usňového materiálu, neboť byla válka.
U Baťů si však s takovýmto problém dovedli poradit. Využili, jako už nejednou, náhražkových levnějších materiálů: dřeva a textilu.

Podešev střevíčku se vyráběla ze suchého, propařeného bukového dřeva, svršek byl z pevné textilie nebo u letních modelů z potištěného plátna, na kterém vítězily veselé květinové vzory. Aby byla zajištěna vyšší trvanlivost dřeva na podešvi, opatřovaly se zespodu dřeváčky koženými floky a kovovými plíšky.

Reklamní slogan hlásal, že tyto střevíčky jsou „pestré jako květy, plné nového, svěžího půvabu…"

V této době jich bylo prodáno už 1 milión! Dřeváčky zůstaly nezbytnou součástí výrobního programu firmy Baťa po celou válku, neboť poptávka po nich neklesala. Jak by ne, když se daly se pořídit za 55 – 70 korun a letní modely byly ještě levnější.

Staly se tak oblíbeným typem obuvi širokých vrstev obyvatelstva.

Autor: Jiřina Fabiánová, historička MRV

Zdroj: http://valassky­.denik.cz/zpra­vy_region/kla­pajici-drevacky-hit-na-prelomu-30-a-40-let-20120709.html

Baťa neuspěl, dřeváky zavedl v nevhodnou domu, u nás jna ně lidé nebyli zvyklí, na rozdil od Amsterodamu.

Ty později vyrobené vypadají moc hezky. Určitě se hodily nejen ke krojům, ale i k jinému oblečení, takže s nimi uspěl.

Záleží vždy na načasování či jiných okolnostech, kdy se nový výrobek objeví a zaujme.

.

Upravil/a: annas

… neni šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu: „I Baťa v době 1. světové války zaplavil trh nepohodlnými dřeváky, které se i přes nízkou cenu málo prodávaly a zůstaly mu na skladě. Zbylo po nich jen známé a dodnes používané pořekadlo: „ dopadl jak Baťa s dřevákama“. Ovšem dřeváčky z konce 30. let vyrobené ve firmě Baťa už byly něco zcela jiného. Byly propracované týmem návrhářů, konstruktérů, modelářů a designérů do nejmenších detailů, aby splňovaly všechny kritéria na pohodlnou a módní obuv.
Zdroj: http://valassky­.denik.cz/zpra­vy_region/kla­pajici-drevacky-hit-na-prelomu-30-a-40-let-20120709.html "

Ano…
😉
Ještě za C&K dřeváky firma Baťa vyráběla, ovšem s nevelkým komerčním úspěchem (ba – dokonce by se to dalo hodnotit jako fiasko)…
Proto to rčení…
😉
Ovšem za WWII, kvůli nedostatku lepšího materiálu, se dřevo do výroby bot vrátilo – a poměrně úspěšně…
Ale to šlo spíše o střevíčky, než o dřeváky ve smyslu nepříliš pohodlné obuvi…