„Zazvonil zvonec…“ Jsou vždy pohádky idyla, nebo zlo má dobrý či skrytý smysl? Je strach v pohádkách podstatný?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Tak jednu otázku po druhé?

Proč se rok co rok díváme v TV na stejné pohádky a většinou nás neomrzí?
Mne tedy omrzí, ale myslím, že skoro každý si rád připomíná své dětství. A každý druhý se do něj chce vrátit.

Nejsou to třeba kouzelná slova „bylo nebylo“ a závěrečné „žili šťastně až do smrti“?
Spíš naopak. Pohádky nejsou kouzelné díky těm slovům, to ta slova jsou kouzelná díky pohádkám.

Potřebují děti pohádky, aby si uvědomily, jak odlišit dobro a zlo a že je třeba proti zlu bojovat?
Bohužel si myslím, že v tomhle ošklivě selhávají. Protože (české) pohádky dobro a zlo příliš oddělují. Zlo jsou čarodějnice, čerti a černokněžníci, něco zlého už ze své podstaty. Třeba krása amerických pohádek od Dr. Seusse spočívá v tom, že dětem ukazují, že zlí lidé jsou také jen lidé. Že každý se může stát zlým, když si nedá pozor.

Jsou důležité pro psychický vývoj dětí?
To asi nezjistíme, protože dětí vyrůstajících bez pohádek moc není.

Napadá vás některá pohádka, která dětem ukazovala nástrahy světa či určitými pravidly chování?
Viz co jsem napsal o Dr. Seussovi výše. Třeba jeho „Lorax“ (originál, ne film) ukazuje to, jak i to největší zlo si můžeme sami sobě zdůvodnit a odpustit. Že dobré úmysly nestačí, i ty mohou vést ke zlu. To je správné poučení, které dětem pomůže v životě. Ne, že „láska vždycky zvítězí“.

I tak mám ale české pohádky stále rád 😉

Upravil/a: Psychotic

Pohádky jsou vlastně archetypy lidského chování, upravené tak, aby je chápaly děti. Zdaleka ne vždy mívaly dobrý konec, například prý původní vydání pohádek bratří Grimmů bylo tak brutální, že bylo zakazováno. Později byly pohádky přepracovány – redukce mrtvých, odstranění závěrečné kruté pomsty apod.
Údajně většina evropských pohádek pochází z kulturního okruhu starověké Indie.
Proč jsou dnes tak populární i u dospělých? Jednoduchý, srozumitelný děj, žádné reklamy, žádná politika, často špičkové filmové zpracování.

Pohádky,pověs­ti…určitě si něco takového vyprávěli i lovci mamutů.
Pro děti pohádka znamená jakousi etickou laťku......a dobro snad pokaždé zvítězí.
Na realitu si každý musí přijít sám.
Některé pohádky jsou prastaré.....­...slavná „Červená Karkulka“ měla podle jednoho vysvětlení znázorňovat zatmění Slunce.
Pohádky k této době patří,Vánoce bez pohádek.........to ani nejde.
Ale dnes jsou to opravdové Pohádkové Orgie.
Otevřu bednu........­..pohádka všude,kam se podíváš.
Bojím se otevřít konzervu.....­....prastarý vtip.

Já myslím, že pohádky mají i výchovný smysl. Dobro vždy vítězí nad zlem, s poctivostí se nejdál dojde. Troška strašení čerty, ježibabami a loupežníky taky nezaškodí, obrazně i ti v běžném životě jsou. Tím líp kontrastuje kladná a spravedlivá postava. Jako třeba Nastěnka z Mrazíka, nebo Popelka. Otázkou ovšem zůstává, jestli je to ta nejlepší průprava do tvrdé reality života. Jinak to ale asi nejde, pokud si z dětí nechceme vychovávat cyniky, kteří by věřili že zlo se vyplácí.

Upravil/a: Kepler

Snad v každé, alespoň u těch starších pohádek toto najdeme. Osobně mám rád české pohádky, u některých cizokrajných nebývá někdy až tak snadné objevit pravý význam textu.
Myslím, že pohádky jsou pro děti velmi důležité. Osobně jsem přesvědčen, že čtená pohádka je pro vývoj podstatně lepší než pohádky filmové. Zdůraznění dobra a zla zde je myslím přímo na místě, už jen pro správné oddělení a pochopení podstaty.
Určitě by mne napadla celá řada pohádek které ukazují nástrahy světa O Karkulce. O Smolíčkovi a celá řada dalších.

Staré pohádky se mi nelíbily to už jsem sem psala.
Měla jsem z některých hrůzu.
Ty nové jsou o něco lepší, ale i ta Popelka je stará
a ta černobílá verze ještě starší. Na ně se tedy dívám :)
Nejvíc se mi líbily ruské pohádky, jako malé holky
jsme je hltaly, ale to bylo dané tím, že jsme byli tak
ovlivňováni Ruskem.
Doteď tedy sleduji Mrazika a škoda, že už nedávají
nějakou jinou asi si budu muset najít na netu.

„žili šťastně až do smrti“? Znáte tu o Kohoutkovi a slepičce?

Pohádky vypovídají o kulturní úrovni národa, jsou zde zobrazeny zvyky, obyčeje, mají výchovný charakter to hlavně v dobách, kdy se pohádky vyprávěly. Dnes se na pohádky díváme v televizi. Stále stejné, občas se některé promítnou, aby pak upadly v zapomnění, jiné se dávají během vánočních svátků i vícekrát, podle toho, jak to které stanice vysílají. Každý by si měl v pohádce najít to, co hledá, i když tu pohádku vidí už opakovaně. Někdy sympatizuje s dobrem, jindy se zastává těch špatných – loupežníků, čarodějnic, usměje se nad dialogy nebo se i dokáže zamyslet.Je dobře, že jde z čeho vybírat, ale podle mne je mnoho pohádek, které se tak často nevysílají.

V některých pohádkách vítězí zlo nad dobrem nebo skončí špatně ale je jich málo. Například pohádka Hanse Christiana Andersena o statečném cínovém vojáčkovi který byl nakonec spálen v kamnech.Nebo také pohádka nezbedný chlapec skončí že zlo zvítězí nad dobrem.Tyto pohádky jsou teda hlavně knižní.Ty v televizi většinou končí že dobro zvítězí nad zlem.

Upravil/a: jirka F

Pohádka umí reflektovat kontrast dobra a zla, jelikož pokud vezmeme zákonitosti tohoto světa a budeme tyto věci sdělovat dětem přes paragrafy a zákony, tak se v tom pak leckdy ztratí i třeba ten dospělý, který jim to čte. Různé kultury mají různý pohled na střetnutí dobra se zlem. Není proto od věci číst dětem i jiné, než české pohádky kvůli potřebnému nadhledu. V tomto směru doporučuji i bajky, které ještě více podpoří rozeznání dobra a zla a podpoří rozvor intelektu.