Zasáhly vás nějakým způsobem povodně v r.2002 ?

Jojo, celá firma pod vodou, teda jen asi 120cm.

Nejvíce si pamatuji, že jsme skončili dříve s česáním chmele než obvykle. A později se strhávala poškozená chmelnice. Takže v pohodě.

Mů táta nemoch do práce a můj kamarát přišel o život :(

Měla jsem to štěstí, že na Žižkaperku jsme měli od vody klid.
Lidsky mě ale povodně zasáhly určitě. Pak také – poprvé jsem si pořádně uvědomila – když jsem viděla tu spoušť (jezdila jsem denně „přes vodu“), jaký je voda živel a jak i to, že nemáme moře, neznamená, že nás nemůže postihnout takováto pohroma. Pamatuji si na ta zatopená místa, podmáčené sklepy Národního divadla… Dost mých známých, bydlících na Kampě, v Karlíně nebo v Podolí ovšem prožilo něco daleko děsivějšího.
Nesnášela jsem povodňové turisty, ani „chytráky“, kteří – když ještě byla šance – velkou vodu podceňovali a odmítli udělat včas nutná bezpečnostní opatření. Když bylo po všem, shazovali jeden vinu na druhého a nakonec se v jednom televizním pořadu „usnesli“ na tom, že za to všechno mohla Voda…

Jsme na kopci, takže přímo ne. Ale co by kopečkáři jezdíme pomáhat lidem u řeky jako hasiči, potom pár dní jako dobrovolník a potom asi půl roku na likvidaci škod na březích řeky do míst kam nemohla velká technika. Takže práce na nic – nicméně udělat se musí. To samé bylo na Morave 1997, jen ne tolik dní.
Ve své podstatě povodeň nás zasáhla i jinak – jako lidi jsme se po povodní moc rychle oklepali a málo věnujeme péči aby se neopakovaly. Nemyslím tím velká protipovodňová opatření, ale péči o zemědělskou a lesní krajinu, kde se naopak stav krajiny jímat vodu zhoršuje, stejně tak stále pokračuje atak lidí stavbami do záplavových území atd.
Co naděláme – s hloupostí a vidinou rychlého zbohatnutí nic moc nenaděláme.

Mě osobně moc ne(krom toho že jsem málem utopil VT-55. ),v Hradci to nebylo tak hrozný,ale naše jednotka a další hradecké sbory jsme jeli pomáhat do Prahy.
Tehdá jsem měl v praze polovinu mé techniky. ( 2× VT55,T813,Komat­su,OT 64,BVP atd..jen ti řidiči do nich mě nějak sházeli takže s tím jezdii hasiči co s tím uměli.Používali jsme ji hlavně na vytahování překážek z vody(hlavně stromů),odtah vozidel,evaku­ace,jištění lodí před utržením, atd…
Doporučuji si přečíst tento článek.
http://wap.blog­.pozary.cz/ru­briky/hasiina-1/povodov-iluze-i-deziluze-ii_77.html
Ta zelená VT-55 je moje(obr 7.)

Těsně před nimi jsme vdávali dceru. Při svatebním veselí padlo, mimo jiné, i známé rčení „Po nás potopa“. To se, bohužel, do puntíku vyplnilo. Vraceli jsme se do Prahy právě v době kulminace.
Naštěstí nikoho z blízkých se následky velké vody přímo nedotkly.

Máš-li na mysli i nepřímé dopady, tak to vlastně zasáhlo každého z nás.
Ať už z okruhu příbuzenstva, či tzv. povodňová daň v následných letech z kapsy nás všech.
V období 7. – 16.8.2002, konkrétně v Praze – totální kolaps dopravy až po zatopení metra s náročnými opravami následků. – viz odkaz ve zdroji:
Jinak já tehdy vyhrál 86 cenových nabídek (ze 140) na rekonstrukce objektů v Karlíně a Libni, což obnášelo cca výrobní kapacitu naší tehdejší firmy na více než 2 roky.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Po­vode%C5%88_v_%­C4%8Cesku_(2002)