Z čeho vznikla spojka „zda“?

Zda, zdali(ž), tázací zájmeno, tč. za, azda, zda-li – závislost na latině i ne-zda za lat. nonne, pak i za numinquid.

Zdali(ť), za, zdali je od jisté doby – v otázkách vyjadřujících nejistotu, zvažování, též u azda ve větách vyjadřujících účel , jehož dosažení považuje mluvčí za nejisté. Tyto otázky se zpravidla spjovaly s vedlejší větou podmínkovou.

Vyjádření nejistoty najdeme ve větách, pros boha, zdať ti bude odpuštěno. S tím je ve shodě částice azda – možná, snad, asi. U ní se ještě uvádí, že je přímo za latinské forstitan. Také vyjadřuje nejistotu v oznamovacích větách = myslím, domnívám se, v tázacích větách možnost, přípustku.

Výrazy se zkrátily, protože vyjadřovaly nejistotu. Příklonné -li je starší než zda. Hláskovým vývojem, ztrátou a atdl. vzniklo z azda – zdať – zda. K tomu pak -li – znak tázací funkce.

Netušila jsem, že vývoj tázacího zájmena (částice, spojky) byl složitý. Uvedla jsem jen základní ifnformace.

Etymologický slovník.

Pochází ze staročeštiny a je to předchůdce dnešního „jestli“.
Zdali je zase dnešní jestliže. Samozřejmě, z čeho a jak to vzniklo netuším 😁

Nejspíš od zdalipak. Kde se vzalo zdalipak, to už je na mě moc:)