Vzpomenete si, jak se u vás projevovala puberta?

Mamince jsem přestal říkat „zlatíčko“ a místo toho jsem ji začal oslovovat „zlato“. :{D> Všemu jsem se řehtal, obzvlášť dvojsmyslům. Jinak jsem ji nijak divokou neměl.
Pár uhráků, velké zamilování, jež nebylo opětováno, psaní milostných básní, a když jsme měli napsat za domácí úkol z češtiny slohovou kompozici ve formě povídky, psal jsem o erotomanovi. Učitel byl nadšen, ovšem hlavně z formy. Na třídní schůzce pak říkal mamince: „Ten obsah, to jsem si říkal – no jo no, ty hormony… ale ta forma!!!“

Já cítím, že na mě něco podobnýho už pomalu přichází, takže později o tom budu moci něco i napsat.
Jinak já od matky dostával pravidelný přesdržky i když jsem neodmlouval a nekoulel očima a popravdě vlastně ani nevím, na jaký projevy ty reakce byly. Vím, že i za takovýho „stavu“ je dobrý mít rodiče tuze rád. To aby se jeden nezbláznil. Venkoncem je násilí stejně zapovězeno a prý nic ani neřeší. Jo, vlastně UŽ SI VZPOMÍNÁM! Rýpal jsem se často v záhonku, to pomáhalo. Zachraňoval jsem různý rostlinky a broučky před nebezpečím a tak. Tak to možná byly ty projevy puberty, ale nejspíše teprve přijde.

Škoda jen, že mozek nejde vygumovat a přepsat. Také bych chtěl říkat mamince zlatíčko a bavit se s ní v pubertě o pubertě.

Upravil/a: zjentek

Kromě uhrů jenom tak, že jsem se začal nešťastně zamilovávat do holek, nevěděl jsem si s tím rady a měl jsem z toho úzkost. Šťastně se zamilovat se mi povedlo až po dalších 18 letech, ale zase to vydrželo až dosud.

Tuším, že pouze změnou hlasu a začaly mi růst vousy. V této souvislosti mě napadá, že vlastně používám k holení stále stejný strojek na žiletky, který jsem někdy ve čtrnácti letech dostal od táty. I když to na něm není napsáno, jmenuje se Gillette Duo. Takže to je zhruba 54 let. Tomu říkám kvalita.

Upravil/a: elkon

Se mnou to docela třískalo, ale asi stále v nějaké přijatelné formě. Po rozvodu rodičů jsem „stávkovala“ například cucháním vlasů, do kterých jsem si zabodávala ptačí pera, oblíkala jsem se spíš klukovsky, s jednou kamarádkou jsme si občas daly jointa, hihňaly jsme se pitomostem, ve třídě to bylo samý pomlouvání… Později jsem ráda proseděla večery u online her a bavila se tam s lidmi. Taky jsem docela rychle vyrostla, ale na menarché si nevzpomínám. Mamce jsem to neulehčovala, hádky byly časté. Nechápala jsem, proč mi „do všeho kecá“ a kontroluje mě, nechtěla mě moc pouštět na nějaký akce, dost se o mě bála. Hrozně jsem taky toužila po lásce, ale nikdo mě nechtěl, nebo to aspoň nedal najevo, protože kdyby se dal dohromady s holkou, která vybočovala vzhledem i chováním, to by mu kamarádi dali čouda :)