Vysvětlí mně někdo, jak je možný, že jsme tak disciplinovaní?

Je to úplne prirodzená disciplína vychádzajúca zo strachu. Stáva sa to v situácii, kedy aj ten najväčší frajer sa začína obávať o svoje zdravie. Súčasne sa tu prejavuje istá zodpovednosť a prispôsobivosť voči okoliu vypestovaná za stáročia bojov o prežitie.

Není to tak úplně. Jen při mé včerejší cestě za nákupem jsem viděl, jak městský policista domlouval nějakému pochybnému páru: máte psa na volno a k tomu ještě nemáte roušky! Nic si z toho nedělali. Roušky si sice nasadili, ale za rohem je zase sundali. Pes běhal volně dál. O 10 minut později zase policie zasahovala u skupiny ožralých bezdomáčů, samozřejmě taky bez roušek. Jen se skupinově přesunuli jinam…

Je to otázka myšlení a odpovědnosti.

Češi po roce 1989 jsou disciplinovaní?! Kdepak, je málo promile lidí, kteří jsou, ale drtivá většina nikoliv. Odpověď Keplera o tom svědčí.

Protože jsou Češi mistři odezdikezdismu: jeden den se předháněli, jak očůrat návrat z lyží, aby hned druhý vzorně šili roušky … Také v tom vidím snahu nevyčnívat, raději ohnout hrb: proto byla a je (minimálně starší generací) karanténa tak vzorně dodržovaná …