Vybavujete si detstvi a od kolika let?

pamatuju si více věcí asi od 3 let.. ale mám jeden útržek z doby když mi byly asi 2 nebo méně… pamatuji si, jak sedím v postýlce a vedle mě spal můj mladší bratranec, já držela nějakou pixlu a měla jsem svědivý obleček..a pamatuji si, jak naproti mě stála babička a máma a říkali, ať bratrance nechám spát nebo tak něco… a když mi bylo asi 15, našla jsem fotku, která vypadala jako z toho útržku co si pamatuji.. jak jsem v postílce, držím v ruce žlutou pixlu, mám na sobě černé svědivé šatičky, vedle mě bratranec jak spí atd… jednoduše totožné, jako kdyby v ten moment udělali i fotku…ale doted nevím, jestli je to opravdu vzpomínka, nebo jsem si to nějak vysnila z oné fotky, kterou jsem asi tehda viděla a zapoměla to a myslela jsem, že je to jen vzpomínka :/

Mrkni sem:

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jaka-nejstarsi-vzpominka-se-vam-vybavi-a-kolik-vam-v-te-dobe-asi-tak-bylo-let#discussion
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jaka-je-vase-nejstarsi-vzpominka-a-kolik-vam-bylo-let

Nie je to problém, už som sa do detstva vrátila.
Čím je človek starší, tým viac siahajú jeho spomienky do minulosti. Ak teraz siahajú moje spomienky, keď ako dvojročná som sa s bratom sánkovala v Stromovke v Prahe, kam budú siahať spomienky o desať rokov?
Mám problém, ako znela otázka?…

to nejsi tupec, nebo jsme tupci dva, protože jsem na tom úplně stejně. Taky si to svoje pamatuju až od 3 let, a že si pamatuju leccos. Ono to ovšem do tří let bylo dost nepříjemné, možná i proto jsem to vytěsnil.

Moje první okamžiky, které si vybavuji, byly až od 4 let.

To je běžné. Také nejsem z těch, kteří se chlubí, že si pamatují tátu nebo mámu (podle toho ke komu víc inklinují), když ještě nebyli spolu.:-)
Své rané dětství si obvykle začneme uvědomovat (pamatovat) po nějakém prvním významnějším zážitku.

Nemůžu říct od kolika let si něco pamatuju,jsou to spíš takové „momenty“,co se mně vybaví,např.když dávali v televizi Vinetua,tak nám to zrovna nešlo pustit,když nám řezník zabíjel prase,tak jsme se sestrou zalezly pod peřinu,abychom neslyšely to čuníkovo pištění a tak podobně.

Nejstarší zážitek mám někdy z období kolem druhého roku – bourání starého domku – v jediném obrazu uloženém v paměti – sutiny…pak jiný obraz z jeslí – hnusný špenát k obědu :¨) – to už mi mohlo být trošku víc… a pak ve čtyřech letech pohřeb někoho moc blízkého… Pak už vzpomínky houstnou…

Ještě neskončilo.
Alespoň to okolí říká.
Tak si lecos ze včerejška pamatuji.