Věříte, že existuje v české společnosti tzv. generační střet? V jakých případech se to případně projevuje?

Jiná doba: jiné mravy, jiná móda, pro některé i jiný režim (nebo jen dost rozdílná politická situace), jiné názory nebo přístupy i hodnoty, jiné dětství, jiné přístroje/vymo­ženosti a obecně technologie, jiné přistupy ostatních (škol, rodičů atd),… To se projeví v chování, smyšlení i případných mezigeneračních rozkolech.

Dětství a život:
za komunismu, a v době studené války nebo po ní;
kapitalismus, globalizace;
v 90. letech, nultá léta, nebo 10. léta tohoto století;
se Slovenskem, bez Slovenska;
v době povinné vojenské služby nebo bez ní;
před EU, v EU;
před covidem, po covidu;
Technologicky: před internetem a po, staré a nedostupné PC, nebo široce dostupné, totéž mobily a všelijaká další zařízení…;
S vlivem (pop)kultur ostatních zemí (a jejich politiky, mentality), zejména USA;
V době hnutí nebo spíš moderních trendů X doba před nimi (feminismus, MeToo, progresivismus, woke, lgbt, politická censura/korektnost, blm, aj.);
Rozdílný postoj zaměstnavatelů i zaměstnanců; rozdílné postavení na trhu, preferovaná zaměstnání a obory… napříč generacemi;
Jiné povinnosti dětí v domácnosti a jiný postoj k práci, apod.;
Jiná auta a obecně rychlost (civilizační uspěchanost), větší zatížení, urbanizace atd.;
a mnohé další…

Jen zlomek příkladů (více i méně důležitých), co se lišilo v různých dobách nebo se během nich měnilo (zejména v posledních asi +4 desetiletích). A to jsou spíš kulturní a společenské vlivy, ale jsou i další jako i přirozenější rozdíly a hlavně i potřeby (fyzické i psychické) napříč generacemi. A taky jiné životní fáze; školská, pracovní, důchodová. Před manželstvím, po něm. Případně po rozvodu. Před dětmi X po nich. A nespočet dalších příkladů.

Jó, generace se prostě liší, protože je ovlivňují vždy více nebo méně rozdílné faktory. Tudíž z nich budou (v průměru) trochu jiní lidi s jinými přistupy, hodnotami, zálibami, postoji a názory… A to samozřejmě MŮŽE vyvolávat i rozepře a jistý nesoulad mezi generacemi. Na lecčem se neshodnou a neshody samotné už znamenají jistý střet.

A projevuje se to různě. Obecně už jsem zmínil rozdílné postoje/přístupy, potřeby, názory. Konkrétně pak přístup k práci, penězům, rodině (jiné hodnoty a priority), k technologiím. Záliby v jiné módě a stylech. Přístup k mnohých tématům. Rozdílná politická orientace a názory – totéž pro ekonomii a další sféry. Jiné vnímání světa, případně i některých konkrétních zemí. Rozdílné nákupy a investované/u­trácené peníze. Rozdílné bydlení/domov.
Může to být v široké veřejnosti i v osobní/rodinné rovině – totiž, že se na něčem nedohodnou, vzájemně se nechápou (alespoň v některých věcech), preferují rozdílné věci a dle toho vypadá i jejich život. Který může být alespoň v některých ohledech navzájem neslučitelný napříč generacemi (i v jedné rodině; třeba děti – rodiče – prarodiče..).

Upravil/a: Disraeli

Stačí se podívat, jak se mladí pisálkové pohrdavě vyjadřují o důchodcích. Dokonce si neodpustili provokaci o odebrání práva volit.

Ano, a jsem přesvědčen, že tento problém je vedením a vládou podporován a uměle vytvářet. Rozpolcené společnosti se lépe vládne a je snáze ovlivnitelná.

Generační střet je, byl a bude všude a vždy. Byl i mezi dnešními důchodci a tehdejšími důchodci…

Rozdíly v názorech, napříč generacemi, zkušenostech zde byly vždy.
ON JE TEN STŘET (KONFLIKT), I UMĚLE VYTVÁŘEN,
Ve společnosti podporován (politici, média), otevírají se nůžky, podobě jako ty sociální. PAMĚŤ národa (starších), je PRO ÚOLITIKY, také nežádoucí.
V současné společnosti se táhne, plíživě, strach a nejistota, jako pára nad hrncem….

VYTRÁCÍ se soudržnost, respekt a úcta. Tedy iúcta ke stáří.
Minimálně 2/3 světa žije v jakési , mezigenerační „symbioze“.
Podporují se vzájemně, pomáhají s výchovou, sociálním zajištění.

Lidé byli zvyklí a i nuceni spolupracovat (obecně, většina), držet pospolu (byl tady společný nepřítel a bič“). 😉
Mladí se děsí, že (počítáno, od 25 let),budou muset 40 – 45 let pracovat. V rychlém tempu, pracovní vytížeností, s maximálním nasazením.
Může přijít mráz, vyhoření, otupělost a přijde i nižší výkonnost ⇒ nejistota.
Také nejistota a nedůvěra , v zajištění a stáří. 50% lidí se VLASTNÍMI ÚSPORAMI, ZAJISTITNEDOKÁŽE. Jejich příjmy to neumožní.

Dnešní důchodci jsou „zajištění státem“. Jak, kolik, to je jiná věc.
Ukrajují příliš, ze společného krajíce, je prezentováno politiky
a vštěpováno mladým.

Konflikt/střet se objevuje ve společnosti, v zaměstnání, někdy v oddinách.

Nároky jsou odlišné, pracovní tempo rychlé, pracovní nasazení vyčerpávající.
MLADÍ mnohdy stářím opovrhují.
MLÁDÍ SE VŠAK NESTYDÍ, ŽÍT NA ÚKOR „STÁŘÍ“.
Drží se často doma, kolem 30 i déle. Máme zde mamánky a mama hotel.
NATAŽENÁ RUJKA. Ty jsi mne zplodil, tak se starej (ať mám vše co „chci“, ne, co potřebuji). Mám o, starej se, hlídej….
Babi, dědo, DEJ, máte dost a uř toho moc nepotřebujete, JÁ ANO.
I to se táhne českou společností.
Neházím všechny do jednoho pytle! Ale tohoto fenoménu je zde zbytečně mnoho.
Rozdílný pohled, názory, jsou přirozené.
Přirozené je i to, že mladí se mohou učit od těch starších (dokud je od koho a dokud je čas). Převzít zkušenost v řemeslech, nedělat zbytečné chyby (ti starší se poučili od těch starých), usnadnit si práci, dobře ji zorganizovat, dodržet postup….
Ptát se, sledovat, brát si ty lepší příklady. A tak se zdokonalit v práci/zaměstnání. Usnadnit si tu práci .
Někteří informace nasávají. Velká část mladých, mávne rukou, nevnímá, zájem nemá. Opovrhuje…..
Jak jsem se již zmínila, minimálně, ve 2/3 světa, to funguje jinak.
Respekt, úcta, škola, symbióza. 😉

Generační střet existuje vždy a všude. Nikdy nebyla doba, kdy by si staří nemysleli, že mladá generace je zkažená a nic nedokáže, a mladí zase, že staří jsou zkostnatění, všeho se bojí, ničemu nerozumí a přesto do toho pořád mluví …

Ne, ale některé hlavy si to mohou myslet, pokud se jim nedaří komunikace.