Věříte stále v lidskou dobrotu?

Jj,věřím – např.tohle mě dojalo k slzám –

http://www.no­vinky.cz/koktej­l/376162-psi-kamaradky-chteli-utratit-zachranila-je-dojemna-fotka.html

V každom človeku sa nájde aspoň kúsok, malá štipka ľudskej dobrotu. Ano, aj ten najväčší zloduch ľudskej rasy má kdesi tú svoju ľudskú dobrotu hlboko schovanú a čakajúcu na ten moment svojho zjavenia.
Ak niekto zodvihne ležiaceho vtáčika z cesty a položí ho vedľa, kde mu stroje a človek neublížia…
Ak niekto dá potravu do vtáčej búdky či krmítka v lese, by zver sa zachovala…
Ak niekto s úsmevom uvoľní svoje miesto v autobuse inému…
Ak niekto odovzdá svoje znalosti a skúsenosti svojim následovníkom, bez ohľadu na odmenu…
Ak niekto…
veď nemusí byť každý darca ľudskej dobroty hneď odmenený, vynesený na piedestál slávy…
veď mnohí okolo nás rozdávajú svoju ľudskú dobrotu anonymne, nezištne…
veď ľudská dobrota nemusí byť len voči človeku, ale aj voči celej prírode…
Mnohí tak konajú a nerozmýšľajú o sebe,
pretože to považujú za prirodzené, majú to v sebe,
nie preto že to niekto chce, ale preto, že to cítia v sebe.
…
Napriek tomu spomeniem aj príhodu z dávnych časov, polstoročie odvtedy
Na diaľnici sa hromadili záveje, sneh sa valil z nebies, vietor, nie, Víchor svojim dychom zakrýval cestu perinou. Autá snažilisa prejsť, kede sa len dalo, niektoré aj v poli zaviazli. V tejto metelici predieral sa staručký autobus krok za krokom. Zrazu zastal, vybehol z neho človek v spoločenskom obleku, v poltopánkach premočený náhlil sa k zaviaznutému autu. Zbadal v okne detskú tváričku a neváhal svoju silu využiť. Zaprel sa do autíčka, sťaby Bohatier ho vyniesol zo záveja a jemne položil na cestu. Pohladil dieťa a staručký autobus razil cestu ďalej a za ním sa utvárala kolóna zachránených áut. Takto javil sa mojim očiam v teple autobusu tento príbeh o ľudskej dobrote. Verte, neverte tento príbeh sa skutočne stal roku 1968 a tento promočený a premrznutý Bohatier naozaj žil. Táto verejnosti neznáma „vina“ herca Vlada Müllera je už premlčaná rokmi…

Já už jsem se setkala s hodnými lidmi, ale, bohužel, je jich na světě málo :(. Kéž by většina byla těch hodných než těch špatných.. :(

Víte problém je takovej, že člověk je schopný velkého dobra nebo velkého zla. Člověk není dobrý nebo zlý. Člověk je obojí, jen záleží na jeho rozhodnutí v danou chvíli. Navíc co je dobrý a co špatný?

Já osobně si myslím, že v dnešní době jsou lidi spíš nastavení tak, aby se nestarali o své okolí a jeli si na svém písečku. Je opravdu minimum lidí, kteří vybočují.

no tak třeba já mám krásnou zkušenost se svou lidskou dobrotou, takže zřejmě musím bejt dobrej, i když nechci. Tomu se říká osud.
Nejsem si úplně jistej, jestli ti lidé, kteří si mohou dovolit dát ti peníze, jsou tím pádem automaticky dobří ..představ si to tak, že existují dobří lidé, kteří ti peníze ale dát nemohou. Jak je poznáš? ;q

Věřím v lidskou dobrotu. Naštěstí lidí, kteří jsou ochotni druhým pomoci je stále dosti. Je to tak, jak píšeš, nejvíce jsou vidět a nejvíce se mluví o těch „špatných“, zlých lidech. Málo se mluví o těch, kteří mají dobré srdce a pomoc bližnímu svému je pro něj běžnou záležitostí. Nejhorší jen je, že lidé dnes musí být opatrní, sehnat si dosažitelné informace o tom, že pomoc potřebuje opravdu potřebný člověk a ne nějaký podvodník. 🙂

Možná jsem naivka,ale věřím.
I když se stalo nepsaným pravidlem,že svět ovládají mocní a bohatí,kteří mohou dobrotivostí oplývat většinou kvůli vlastnímu zisku a prospěchu.
Dobro člověk okázale nevystavuje,musí být uvnitř,jakákoliv pomoc je pro něj srdeční záležitostí.

„Ten,kdo sám zažil kruté rány odudu a vlastní bezmocnost,podá bez váhání pomocnou ruku potřebným..“ (moudro neznámého autora)

Upravil/a: johana 56

zjentek: taky jsou lidi, co psi milují nadevše, a za svýho mazlíka by dali i život, ale jsou schopný rozmlátit člověku flaškou hlavu, kvůli tomu že je někdo předběhl ve frontě.. jsou i tak převtělená dobrota?

Věřím v Sambu a Rumbu – pochoutky z Kolína hu ha hu ha hu…
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=6U_w8fsip­ww

Nevím, lidi moc nepapám.