Znáte ten příběh, jak se dvě dívky hádají o to, jakou měla jedna
slečna na obrázku barvu, a když se rozhodly přesvědčit o své pravdě,
zjistily, že obraz byl černobílý? Věříte na vzpomínky, nemyslíte si,
že jsou to jen klamné výjevy v naší mysli?
Doplňuji:
To ano, ale nebojíte je mít kvůli tomu, že by vám mohli lhát? Že byste
nakonec byli kvůli nim za hlupáka?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 0 před 4304 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Přestože leccos může být přibarvené, lety lehce pozměněné a zidealizované, pravdivý základ zůstává a není důvod, abych byla za hlupáka jen proto, že se ukáže, že něco na vzpomínce není úplně přesné.
(Slovní spojení „věřím na vzpomínky“ mi přijde ovšem jazykově
nedobré, nevhodné) .
Doplňuji:
Mluvila jsem o vlastních vzpomínkách. Kdybych se měla vyjádřit, nakolik
věřím vzpomínkám druhých, to už je ze soudku nakolik mám důvěru
v pravdomluvnost a soudnost toho člověka a to už je o něčem jiném.
Upravil/a: manon
0 Nominace Nahlásit |
Věří a doufá se ve šťastný konec, šťastný návrat z cest, věří
se ve vše, co je před námi a otevřené… rozehrané, uvedené
v pohyb…
Vzpomínky jsou otázkou paměti a vybavování si jich, proto nemůžeš
věřit vzpomínkám. Můžeš tak maximálně věřit tomu, jak tu minulost
někdo vypráví… že to tak skutečně bylo a stalo se tak. A to je otázka
opět vlasní paměti (a)nebo důvěry a vztahu k vypravěči.
0 Nominace Nahlásit |
Myslím si,že vzpomínky jsou odrazem našeho životního postoje.
Vyrovnaný člověk
potlačí vzpomínky na nepříjemné události. Minulost se nedá změnit, ale
dá se „upravit“ archiv. Za běžných okolností snad není třeba bát se
poněkud „zkreslených“ vzpomínek. Je známo, že na jednu situaci mají po
letech všichni účastníci jiné vzpomínky. Porovnávání odlišných
vzpomínek bývá zdrojem všeobecného veselí nebo hádek při různých
srazech bývalých spolužáků atd.
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Kdyby ano, tak každý náš moment je jen výjev naší mysli.
Doplňuji:
A jak to ovlivním? Zařídím si poškození paměti na deset sekund? :)
(Pokud jsi viděla 50× poprvé, tak myslím toho chlapíka v tom ústavu.)
Pokud uvažuješ takhle, tak se vlastně nemusíš ani hýbat, všechno si to
jen představuješ. Nakonec si můžeš i uvědomit, že je život naprosto
zbytečný, když žiješ jen proto, abys zemřela.
Je hovadina takhle uvažovat. ;)
Upravil/a: M.
0 Nominace Nahlásit |
Věří a doufá se ve šťastný konec, šťastný návrat z cest, věří
se ve vše, co je před námi a otevřené… rozehrané, uvedené
v pohyb…
Vzpomínky jsou otázkou paměti a vybavování si jich, proto nemůžeš
věřit vzpomínkám.
Můžeš tak maximálně věřit tomu, jak tu minulost někdo vypráví… že
to tak skutečně bylo. A to je otázka opět vlasní paměti (a)nebo důvěry
a vztahu k vypravěči.
annas | 5913 | |
Drap | 4603 | |
led | 2997 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2238 | |
zjentek | 1643 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1296 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |