Avatar uživatele
Larissa

Věříte na vzpomínky?

Znáte ten příběh, jak se dvě dívky hádají o to, jakou měla jedna slečna na obrázku barvu, a když se rozhodly přesvědčit o své pravdě, zjistily, že obraz byl černobílý? Věříte na vzpomínky, nemyslíte si, že jsou to jen klamné výjevy v naší mysli?
Doplňuji:
To ano, ale nebojíte je mít kvůli tomu, že by vám mohli lhát? Že byste nakonec byli kvůli nim za hlupáka?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 0 před 4304 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
manon

Přestože leccos může být přibarvené, lety lehce pozměněné a zidealizované, pravdivý základ zůstává a není důvod, abych byla za hlupáka jen proto, že se ukáže, že něco na vzpomínce není úplně přesné.

(Slovní spojení „věřím na vzpomínky“ mi přijde ovšem jazykově nedobré, nevhodné) .
Doplňuji:
Mluvila jsem o vlastních vzpomínkách. Kdybych se měla vyjádřit, nakolik věřím vzpomínkám druhých, to už je ze soudku nakolik mám důvěru v pravdomluvnost a soudnost toho člověka a to už je o něčem jiném.

Upravil/a: manon

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Pájo

Věří a doufá se ve šťastný konec, šťastný návrat z cest, věří se ve vše, co je před námi a otevřené… rozehrané, uvedené v pohyb…
Vzpomínky jsou otázkou paměti a vybavování si jich, proto nemůžeš věřit vzpomínkám. Můžeš tak maximálně věřit tomu, jak tu minulost někdo vypráví… že to tak skutečně bylo a stalo se tak. A to je otázka opět vlasní paměti (a)nebo důvěry a vztahu k vypravěči.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
anonym

Myslím si,že vzpomínky jsou odrazem našeho životního postoje. Vyrovnaný člověk
potlačí vzpomínky na nepříjemné události. Minulost se nedá změnit, ale dá se „upravit“ archiv. Za běžných okolností snad není třeba bát se poněkud „zkreslených“ vzpomínek. Je známo, že na jednu situaci mají po letech všichni účastníci jiné vzpomínky. Porovnávání odlišných vzpomínek bývá zdrojem všeobecného veselí nebo hádek při různých srazech bývalých spolužáků atd.

1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit

Avatar uživatele
M.

Kdyby ano, tak každý náš moment je jen výjev naší mysli.
Doplňuji:
A jak to ovlivním? Zařídím si poškození paměti na deset sekund? :) (Pokud jsi viděla 50× poprvé, tak myslím toho chlapíka v tom ústavu.)
Pokud uvažuješ takhle, tak se vlastně nemusíš ani hýbat, všechno si to jen představuješ. Nakonec si můžeš i uvědomit, že je život naprosto zbytečný, když žiješ jen proto, abys zemřela.
Je hovadina takhle uvažovat. ;)

Upravil/a: M.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
M.

A komu tedy věřit, když už nebudeš věřit vzpomínkám, tudíž ani sama sobě? :)

před 4304 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Pájo

Věří a doufá se ve šťastný konec, šťastný návrat z cest, věří se ve vše, co je před námi a otevřené… rozehrané, uvedené v pohyb…
Vzpomínky jsou otázkou paměti a vybavování si jich, proto nemůžeš věřit vzpomínkám.
Můžeš tak maximálně věřit tomu, jak tu minulost někdo vypráví… že to tak skutečně bylo. A to je otázka opět vlasní paměti (a)nebo důvěry a vztahu k vypravěči.

před 4303 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek