Ve kterých zemích se jednoznačně ze jména pozná pohlaví jedince?

• „v germánských je to stejné“ – vyvaroval bych se takovýchto generalizací, výjimky se najdou vždycky. Takže ano, VĚTŠINOU se to pozná. Ženská KŘESTNÍ jména v germánských a románských často končívají na -e nebo -a (… ale jsou již zmíněné výjimky – třeba Ingrid); u příjmení to nemáš šanci poznat, to lze jen v ČR, SR, Polsku a Rusku, a to taky ne vždy (vzhledem k „moderním“ ženám odmítajícím koncovku -ová).

Zajímavé je, že naopak v Indii jména končící na -a jsou v drtivé většině mužská.

Lze to taky někdy poznat podle jména, ne pouze rozlišovat podle příjmení.
Třeba Emma Smetana bude nejspíš žena, Peter Fischer asi muž a Sabine Fischer pravděpodobně také žena.

Otázka je nejednoznačná – zda je to pozná podle jména (tzn. i díky křestnímu jménu) nebo jen ze samotného příjmení? Pomocí křestního jména se to pozná prakticky všude, protože jen pár křestních jmen je v některých jazycích úplně shodných pro muže i ženy (proto se také Joanne Rowlingová podepisovala inciálami, aby nebylo poznat, že je to žena).
Podle příjmení jen s použitím tradičních pravidel češtiny a islandštiny, o jiných zemích nevím.
P.S. Zajímavý názor k „nutnosti“ přechylování ženských příjmení v češtině (se kterým je samozřejmě možné nesouhlasit, ale přináší dost faktů) viz odkaz v příloze.

Zdroj: https://denik­n.cz/191736/p­rechylovani-je-symbolicke-ponizeni-zen-at-se-kazdy-jmenuje-jak-chce-rika-lingvistka/?ref=tit

Není to vázané na zemi, ale na jazyk. Některé slovanské jazyky používají přechylování příjmení. Některé severoevropské jazyky pozměňují příjmení přidáváním koncovek -son a -dóttir. Většina jazyků má odlišné množiny osobních (křestních) jmen pro muže a ženy. A někdo to prostě poznat není, v komunikaci se pak musí přidávat ke jménu nějaké další slovo pro označení pohlaví a/nebo rodinného stavu.
České přechylování příjmení a přebírání příjmení manžela u vdaných žen je starobylý zvyk, zabudovaný do konstrukce jazyka od nejstarších časů jeho existence. Nedomnívám se, že by se jednalo o „nástroj útlaku žen“, spíše snahu o stručné vyjadřování. Ostatně již dnes si může žena jméno změnit na nepřechýlené nebo se při svatbě rozhodnout, že bude používat svoje důvodní příjmení. Současná aférka, rozvířená Piráty, se týká zápisu jmen novorozených dětí do matriky. Tedy toho, že za dítě rozhodnou jeho rodiče, jaké bude mít nejen jméno, ale i příjmení.

Upravil/a: dubraro