Vážíte si svých nepřátel?

Co si představujete pod slovem vážit si někoho?

Vážit si někoho , či si ho cenít, znamená respektovat ho, mít k němu důvěru, spolehnout se na něho, oceňovat jeho pomoc atd.

"„Často bývá člověk sám sobě největším nepřítelem.“ — Marcus Tullius Cicero
Zdroj: https://citaty­.net/citaty/8564-marcus-tullius-cicero-casto-byva-clovek-sam-sobe-nejvetsim-nepritelem/

Z toho vyplývá, když je člověk sám sobě nepřítelem, tak si ubližuje tím, že nevidí skutečnosti takové, jaké jsou, když popírá rozum, podléhá často emocím, nepřipuustí, že nemá pravdu atd.

Ale připadá mi nemožné, často nesmyslné přijímat určité lidi, dokonce si jich vážit. Nemusí to být přímo nepřátelé, ale ti, kteří ubližují, i když neznají iobjektivní pravdu.

Mými nepřáteli jsou stáří a nemoci. Těch si nevážím, ale musím s nimi žít.

Nemám nepriateľov, všetkých zasiahla moja guľka, povedal pištoľník z Divokého Západu.
Priateľom, rovnako aj nepriateľom mi môže byť len človek, ktorého si vážim. Ak si nevážite svojich nepriateľov, nevážite si ani seba. Tí ostatní mi za nepriateľstvo nestoja, nanajvýš ich poľutujem.
Staroba a nemoci nemôžu byť nepriateľom, sú len súčasťou dialektiky života.

Vážím si jen toho, ke komu mám úctu, to nepřátelé nejsou. Ale i u nepřátel mohu ocenit jejich znalosti, moudrost, to, že vykonávají dobro pro ostatní, pomáhají jim. 🙂

Nejsem si vědom, že bych měl nepřátele (kteří by stáli za řeč). Soupeře, protivníky, oponenty – to ano, ale NEPŘÁTELÉ jsou jen smutným, nevyhnutelným, každopádně DOČASNÝM jevem. ;) :D

Pociťovat respekt či dokonce ÚCTU ke KOMUKOLIV je u mne zřídkavé, to už to musí být IMPOZANTNÍ jedinec! Ale najdou se i takoví a je jich celkem dost. :)

Jednu osobu ve svém okolí považuju za natolik hloupou, asociální a zlou, že si jí nemůžu v žádném případě vážit. Kromě ní nemám nikoho, koho bych mohl hodnotit jako svého nepřítele.