V čem vidíte hlavní důvod, proč dnešní mladí lidé často ani neuvažují o dětech?

kombinace některých faktorů

Jsem mladý a děti mít nechci. Hlavní důvod je ekonomika. Jsem přesvědčený, že člověk musí být v podstatě bohatý, aby mohl mít děti, jinak to nemůže moc fungovat. Nevím, jestli to někdo počítal, ale než vyroste dítě, tak to „sežere“ několik milionů Kč (to je ověřené od mých rodičů). V dnešní době je to ještě horší. Vedlejší důvod je, že si chci prostě užívat života. Spoustu věcí jsem v životě ještě nestihnul a nedokázal právě proto, že jsem mladý a uvažovat v této fázi o rodině mi přijde mimo. Zatím si stále plním cíle a sny.

Upravil/a: hard work

kombinace některých faktorů

Dnešní mladí lidé už moc nemají smysl pro výchovu nové generace, jen chtějí hýřit a tohle moc neřeší. Horší ale je, když tito lidé potom mají mít potomka, ale oni radši provedou interrupci a dítě zabijí, to beru jako to nejhorší ze všeho! A ještě pak v Americe protestují, aby jim potraty povolili.

Upravil/a: Standa Macík

jiná odpověď

Och, těch důvodů… Zkráceně by se dalo říct „moderní společnost“, ale rozebrat to, tam je plno faktorů. A spousta z nich spolu útle souvisí nebo ze sebe dokonce vzájemně pramení.

Civilizační choroby, závislosti, nevyspělost/ne­vyzrálost (ani v pozdějším věku), slabost (mentální, psychikcká, charakterová) v důsledku těch negativních vlivů společnosti – mj. ostych, neschopnost, nezodpovědnost, nepřipravenost (věčná nepřipravenost: a dítě – po stránce metnální – nemůže a nechce mít dítě… i když i tak často nakonec má), individualismus, peníze a honba za prací, tzn. soustředění se vyloženě na práci a na sebe a nikoli na rodinu (to není vyloženě negativum, tj. jeden z ekonomikých samoregulačních principů, které zabraňují přemnožení – a který není přítomen v Africe, protože tam se sousgtředí na rodinu a rodinou samoobživu a nikoli práci/zaměstna­nost), sociální asociálnost (nastovení dnenší doby, sociální sítě), víc zdegenerovaných lidí a příslušníků menšin, kteří se rozmonožovat nemohou, zhoršující se plodnost, hormonální problémy a nerovnováha (tím i ztrácející se pudy, potřeby, touhy po dětech apod.), úpadek mužství (rozhodně ne kvůli emancipaci žen), ale i jistý úpadek ženství – i popírání mužství a ženství, úpadek hodnot, mravů i samotné rodiny (jejího vnímání/významu, manželství, atd), špatná životospráva, zlozvyky, negativismus a předsudky ve společnosti a hromada dalších spolu souvisejícíh důvodů. Proč nechtějí, ale proč třeba ani nemohou mít děti nebo to pro ně není snadné.
Plno těch bodů jsou kategorie samy o sobě a dají se dále rozvést. Třeba závilost, to je velký problém, a to se nebavím o drogách a alkoholu. Jako spíš technologie, sociální sítě, porno, masturbace, cukr, dopamin,… vitalita, energie a i jakákoli tohou po dětech je v tu chvíli pryč.

Ale ono to zase není až tak špatně a ještě to ani není až tak hrozné (rozmnožování populace zase tolik nevázne). Jinak: regulace populace (množství lidí) a u některých samozřejmě nechceš, aby se rozmnožovali. ;)
Samozřejmě to může a bude mít i negativní vlivy, jako stárnutí populace, nižší porodnost, s tím spojený úbytek produktivní řásti populace a problémy s tím spjateé, jako i „drobnost“ jako sociální zabezpečení. Ale to už jsou spíš chyby systému.

Upravil/a: Disraeli

jiná odpověď

Nic z toho, co uvádíš. Jednoduchá odpověď je, že důvodem je skutečnost, že nikdo nevládne.

My se, prostě a jednoduše, máme až moc dobře. Lidská (a nejen lidská) psychika je tak nastavená. Když je stresu málo, je zle. Když je stresu hodně, je taky zle – musí ho být akorát. Když je podnětů (fysických, psychických, intellektuálních …) málo, je problém. Když je jich hodně, je taky problém – musí jich být akorát.

To samé platí s materiálním zabezpečením. Člověk je, tedy krom toho, že je to druh extrémně agresivní, druh neskutečně líný, člověk je až tak líný, že je schopen vyvinout relativně značné úsilí k tomu, aby nemusel něco dělat.

Historicky vzato to bylo tak, a nejde o historii nijak dávnou, že chlap chodil do práce a živil rodinu. Ženská se starala o domácnost. Ale ta starost o domácnost byla něco úplně jiného, než dnes: většina bytů měla maximálně tak tekoucí vodu, v lepším případě i splachovací záchod, koupelna a teplá voda v bytě byl luxus až do 60. let a nadstandard až do 80. let. Vařilo se většinou na sporáku na TP, ve městě na svítiplyn, někde, ne všude. Na elektřině velice málo, protože jednak by s tím měly problém rozvody, a potom, elektrisace ČSSR na to nebyla stavěná. Takže se muselo nosit uhlí ze sklepa, dřevo ze sklepa. Voda na mytí, pomývání, se musela ohřát. Buďto byl, ještě, přídělový systém, a nebo sice už nebyl přídělový systém, ale ještě na konci 50. let tvořily výdaje domácnosti za jídlo 50 – 60% příjmů! Oblečení bylo dražší, o „spotřební elektronice“, která ale vůbec nebyla spotřební, ani nemluvě. Takže se opravovalo, zašívalo, štupovalo.

Prostě, aby rodina nějak fungovala, aby pro děcka nepřišel „OSPOD“ a rodiče nevyfasovali soudruha prokurátora, tak se museli oba otáčet.

V 70. a 80. letech se, sice, stávala standardem chladnička, teplá voda či koupelna, ale, zase, ženské začínaly pracovat, protože by jinak rodina vycházela tak, tak, ty platy až tak nerostly, jak rostly stanovené maloobchodní ceny. RD je záležitost až 80. let, do té doby matky šest tejdnů po porodu fusovaly do práce budovat světlé zítřky. A fakani do jeslí. Nebylo to jednoduché.

Přitom si nikdo nestěžoval, a těch „vandráků“ bylo minimum. No jasně, protože my můžeme mít ke KSČ & ČSSR oprávněné výhrady a oprávněně je kritisovat, ale, co do té kolektivní stránky, tu politiku sakra uměli nastavit. Ten systém byl daný, byl jednoduchý a funkční (do času, ale byl). Takové „drobnosti“, jako jsou až mafiánské exekuce, nezabavitelná částka, ze které nevyjdeš, čachry s nemovitostmi, předlužení, nic z toho neexistovalo. Ano, o to větší byl potom „držkopád“, ale to nebyla vina KSČ, ani ČSSR.

První demokratickou ctností je spořivost, proto demokracie nemůže fungovat, ani reálně, ve společnosti, jejíž ekonomika stojí na umělé spotřebě. A na tom naše ekonomika stojí!

Vládnou ti, co mají peníze, protože taková je doba a peníze znamenají moc. Velké peníze, nebavíme se o „malých rybách“ s milliardou korun, jo, vůbec se nebavíme o Češích. „Malé ryby“ mohou dělat malou politiku, velkou politiku dělají „velké ryby“.

Jak docílit umělé spotřeby? Ano, jistě, primárně tím, že budeš vyrábět krámy, co nic nevydrží. Zdánlivě levné, ale reálně sakra drahé. Primárně jistě, jenže pak musíš donutit ty „ovce“ ty krámy kupovat, protože alternativa vždycky existuje. Jak donutíš „ovce“ ty krámy kupovat? Propagandou, která se nazývá reklama. Jasně, lidé mají přirozenou potřebu kupovat krámy, co vůbec nepotřebují, ale jak zajistit permanentní růst, růst růstu? No, jednoduše, vytvoříš v nich mindrák.

Holky jsou na to zranitelnější, zvláště v období dospívání. No, tak směle do nich! Máš vypadat takto a takto (a ser pes, že tak vypadá, možná, jedna holka z tisíce, a to jenom na fotce / kameře). Nevypadáš? Kup si tento spray, tento sztorc podporówy kozactwa uwadłego (push-up kozodržák), nos tohle a tohle, protože to nosí Kim Kardashian …, a budeš chtěná. Chlapi? Musíš mít tady tento telefon, tady tento spray, tady tohle auto, abys byl „chlap“.

Problém je v tom, že ten ideál je nedosažitelný, takže, lidé dřou, jak šeříkový negr na plantáži jenom proto, aby byli „in“ (i když neví, co to znamená!), aby byli „chtění“.

Samozřejmě, že se podporuje sobecitida (jestli nevíš, co to je za nemoc, doporučuju skvělý film Muž z prvního století /1961/ 🙂 ), takže, jak oni mají všeobecně nízké sebevědomí (protože nic neumí, nic nejsou, nic neznamenají, a vlastně je ani nikdo nemá rád – smutné, ovšem je to tak!), tak – zároveň – mají zcela nereálné představy a požadavky – na práci, na životního partnera, na všecko. Nízkou adaptibilitu, nízkou frustrační odolnost (protože je instantní doba – všecko musí být hned, rychle, pohodlně). Své mindráky si zrcadlí na potomcích, pokud je tedy mají, že, což se projevuje hyperprotektivní výchovou, je to takový začarovaný kruh.

Vedlejším efektem, který je také žádoucí, je to, že neřeší podstatné věci, třeba náklady na bydlení, které jsou, poměrově k platu, dneska extrémní, pokud tedy nemáš vlastní bydlení. Nebo dostupnost některých služeb, třeba stomatologů u nás.

On, totiž, nikdo nevládne. Celá „politika“ je jenom o tom, kdo si kde „přilepší“, a to všecko podstatné, co by měla zajišťovat, se zajišťuje nějak „samo“, nebo to funguje „doběhem“, „z podstaty“ nebo to funguje systému navzdory.

Výsledkem je stádo neurotických lidí, kteří nic moc neumí (a ne nezbytně nutně pracovně, nemusí to jít nutně ruku v ruce), žijících ve virtuálním světě, sociálně neskutečně tupých, sobeckých, dětinských a naivních. Mají nereálné představy a požadavky na svého životního partnera a na standard, který by měli mít jejich potomci.

Oni si to, nějak, na podvědomé / nevědomé úrovni uvědomují, a tak utíkají do rauche zážitků, proto je doba zážitková, což je další industry, na kterém se dá napakovat: skok padákem, rozmach BDSM aktivit, řekněme, nad přirozené procento, umělá jeskyně, solárko, lezecká stěna, ale i alkohol, návykové látky, „diskotéky“, etc. etc. etc.

Samozřejmě, není to „jenom“ o tom: je za tím i jakási nekoncepčnost, nejistota, která je přirozená, ale lidé ji neradi, proto se jim musí vytvářet illuse jistoty. Stovky let jí vytvářel státní kult, nějak, reálně, stačilo to. Potom ideologie, se budovaly světlé zítřky, slibovaly se hory doly. Dnes nic takového není: institucionali­sované náboženství svou úlohu v postindustriální společnosti plnit nemůže, je to „dinosaurus“, který dožívá z podstaty. A fašismus, nebo pardon, korporativismus, žádnou nosnou myšlenku, na základě které by se daly slibovat světlé zítřky, nemá. Ono, totiž, lidé jsou gramotnější, než kdy byli, dneska nestačí jim slíbit modré z nebe a / nebo komunismus, nejsou blbí, ne až tak. 🙂

Upravil/a: Filip84

kombinace některých faktorů

jiná odpověď

Nevyzrálost, sobeckost a špatné vedení v rodině.

Upravil/a: elkon

jiná odpověď

Tak třeba já jsem mladý o dětech neuvažuji také ze zdravotnické predispozice a jak říkám nedopadlo by to dobře. V Budoucnu s toho důvodu sice možná skončím v pečovatelském domě. Ale děti neplánuji.

Upravil/a: jirka F

jiná odpověď

To není záežitost pouze dnešních mladých lidí. Já jsem jako mladý také nejprve neuvažoval o dětech a najednou jsme je měli. To se někdy tak stane, ani nevíš jak.

nechuť přijmout větší odpovědnost

kombinace všeho

důsledek emancipace žen (větší nezávislost žen)

Ženy přebírají hodnoty mužů. Pracovní uplatnění je před manželstvím, rodinou a dětmi. Nemít děti krátce po dvacítce přestalo být vážným společenským hendikepem.