Už od dětských let se nám říká, že otroctví neexistuje a že jsme svobodní lidé. Ale je tomu doopravdy tak?

Tvá teorie je zcela scestná. Daně se platí nějakým způsobem v každém státě. Stát musí z něčeho žít a stát nic nevytváří. Z něčeho ale musí platit úředníky, policii, armádu, učitele, zdravotníky, z něčeho musí platit silnice, dráhy atd. Ohledně bydlení ser můžeš svobodě rozhodnout a žádné bydlení si nebudovat a žít jako bezdomovec. Je to na rozhodnutí každého jedince. Kdo by nám měl dát bydlení? Z čeho by se to platilo?

Nikdo nemůže být absolutně svobodný. Svoboda jedněch končí tam, kdy začíná svoboda jiných. Můžeme být otroky svých vášní, závislostí nebo zdravotních omezení, ale ne otroky peněz. Peníze jsou jen omezujícím faktorem. Dnes nikdo nemusí pracovat pro jiné, pokud si najde jiný zdroj příjmů. Toto otroctví existovalo za socíku a říkalo se tomu „právo na práci“ a podle toho taky ta práce vypadala.

Uvědomte si, význam slova otrok. Vaše úvaha je nesprávná. Možnost bydlení a hypoték je jiná skutečnost.

Otrok byl člověk, který někomu patřil, žil v jiných podmínkách, než je dnes. Vlastní vás někdo, nutí vás pracovat? Můžete třeba vyhrát, nebo něco zdědit atd., ale bohužel nic není zadarmo.

Používá se i s nadsázkou, když je někdo otrokem času, nebo je na něčem, případně na někom závislý. Může být i otrokem peněz, které jsou pro něho rozhodující bez oheldu na vše ostatní a snaží se je získat jakkoliv.

Existuje svoboda vnitřní i vnější. Vnější je omezená pravidly, zákonem , které je třeba dodržovat, pokud jde především o morálku. . Za jejich nedodržení pak následuje trest.
–
To, že je daná povinnost pracovat, abyste se vydělala, podílela se na plnění rozpčtu,, který slouží i k jiným účeleům? Kde by stát, tedy i vy, protože v něm žijete, získal peníze.

I v socialismu se muselo pracovat, komunismus neexistoval. Takže se zkuste zamyslet.

Upravil/a: annas

Absoltní svoboda neexistuje. Z toho je potřeba vycházet. A to nejen společensky, ale pořád jsme svázáni také fyzikou, elementární fyzikou a podobně. To je ale na zcela jinou diskusi.

Je, i není tomu tak. Předně by stálo za to zopakovat si pravopis.

Druhá věc je, že v životě nic není zadarmo. Vždy máš volbu. To, že tvá situace neumožňuje splnit si vše, po čem toužíš je a byla normální za každého společenského uspořádání, jde tedy jen o to, které je nejspravedlivější a hlavně schopné plnohodnotného fungování.

Tvůj příklad s bydlením, copak tě nutí někdo odstěhovat se od rodičů? Ti mají povinnost tě strpět, dle Zákona o rodině, doma do té doby, než budeš schopen postarat se o své základní životní potřeby (tedy klidně i v dospělosti). Copak tě někdo nutí pořizovat si bydlení vlastní, když na to nemáš? Copak nemáš příjem, aby sis našel, společně s partnerkou samostatný byt, ve kterém budete schopni hradit náklady na jeho provoz a třeba budete jen v nájmu, bez nějakých celoživotních závazků? Dříve rodina, co na to neměla, žila vícegeneračně i v jedné místnosti. Dnes máš možnost volby, ale nazýváš to otrokářstvím.

Léty prověřený systém každý dle svých schopností – každému dle jeho potřeb, v praxi nefungoval, lidi prostě dělat nebudou, pokud nebudou nějak motivování, výkon je přímo úměrný motivaci která je většinou vyjádřena finančně a neměl-li by sis za tyto obdržené finance (princip obchodu), co koupit, přestalo by tě to jaksi motivovat, něco dělat.

A na závěr, doplň si vzdělání, v našem státě je třeba platit daně a pojištění, pokud máš nějaký příjem, obdobně jako ve všech vyspělých státech jiných. U nás dokonce pokud nemáš nic, ani nic platit nemusíš, ani daně, ani pojištění, a ještě ti stát dá, z toho co vybere od těch, kteří pracují.