anonym

Unschooling. Jaké faktory jsou podle vás nejdůležitější k úspěšnému zvládnutí? Je šance to vůbec zvládnout?

Unschooling („za školou“) – trend poslední doby už nejen v Romských komunitách. Jaké faktory jsou podle vás nejdůležitější k úspěšnému zvládnutí takovéto cesty výchovy a přípravy svých dětí na život? Kolika procent rodičů se podle Vás tato možnost může týkat a kteří by o ni naopak v zájmu svých dětí neměli ani uvažovat? Máte s výsledky tohoto přístupu jakékoliv praktické zkušenosti?

Přiznejme si že veřejné školství, ač má jistě tu zásluhu že v Česku těžko najdeme zdravého negramotného člověka, se žáčkům zrovna moc efektivně nevěnuje, dalo by se říci že je to institut na velké plýtvání časem, který jen občas do hlav žáčků jakousi náhodou vpraví užitečnou informaci. Na druhou stranu má ale své silné stránky, dítě se v něm rozhodně otrká a ztratí dětské ideály, což mu v životě zřejmě jen pomůže. Ostatní děti se kterými se setká budou mnohdy kruté kreatury (a to bez nadsázky) které to dají každé naivní povaze náležitě sežrat. Něčeho takového by zřejmě rodiče schopni nebyli a tak tu máme unikátní průpravu kterou si osvojilo díky míchání všemožných povach do jedné třídy pouze veřejné školství. Další předností veřejného školství je výdrž. Efektivita je sice mizerná ale po po celou tu skoro dekádu základky veřejné školství neztratí tu vůli otevřít osnovu dalšího předmětu a začít kolečko, předčítání, zápisků, zkoušení a úkolování. Na jednoho rodiče by možná takový zápřach byl po takovou dobu příliš velký (rodič by s tím neměl po dvou letech seknout s tím že ho to už nebaví), zatímco ve veřejném školství se o tuto „práci“ podělí učitelský sbor. Napadjí vás jiné důležité postřehy, argumenty proti/pro ? Zásadní ryzika či naopak přednosti?

úvodní informace https://cs.wikipedia.org/wiki/Unschooling

Odpovědět

Zajímavá 1 před 3057 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Odpovědi

Nuk nuk

Co si přesně představujete pod pojmem „unschooling“?

Unschooling totiž neznamená zanedbávání školní docházky nebo školského vzdělávání, pouze jde o snahu vymanit se ze zaběhnutých stylů vyučování a opírá se o teorii, že člověk je přirozeně zvídavý a „umí se učit sám“.
Tento styl je poměrně často používán, zvlášť u starších dětí, v domácím vzdělávání. Domácí vzdělávání je u nás povolené a opět se nejedná o zanedbávání. Pouze se děti učí doma za pomoci rodičů, popř. jiné osoby. Tato forma vzdělávání má ale určitá pravidla. Osoba, která je zodpovědná za vzdělávání daného dítěte, musí mít minimálně maturitu, a pokud hodlá rodina pokračovat i druhým stupněm, musí mít i vysokoškolské vzdělání. Výuka je monitorovaná pomocí pravidelných zkoušek v kmenové škole. Každé takové dítě musí být tedy zapsáno do klasické ZŠ, která ho i zkouší. Způsob, jakým ale rodič (mentor) dítě vede, záleží jen na rodině, ZŠ zadává, co by měl žák za určitou dobu zvládnout. Jestli si ale rodina napíše striktní rozvrh hodin, koupí tabuli a bude jen „suplovat“ školu; nebo jestli se pustí do unschoolingu, je jejich věc.
Moje sestra vede své děti v domácím vzdělávání, dvě z jejích dcer jsou na druhém stupni, takže se z veké většiny učí samy. Rozhodně nevypadají na agresivní nevychované, kruté kreatury. Směle s nimi můžete věst diskusi téměř na úrovni dospělého.

Jestliže někdo neposílá děti do školy, ani je nevyučuje doma, není to „unschooling“, ale jednoznačné zanedbávání.

1 před 3057 dny

0 Nominace Nahlásit