tatu me dcery chci zpet jako partnera, miluji ho, jak mu to rict?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Důležité je, zda partner si je vědom toho, jaké k němu chováš city. Pokud o nich má důvod pochybovat, budeš muset udělat něco pro to, aby změnil na Tebe a Tvé jednání názor.
Jsi si jistá, že Ti to (i přes jeho otcovství) bude stát za to? Nemáš odzkoušeno, že Váš vztah bude fungovat, když budete spolu žít. Jinak se člověk chová, pokud není vázán povinnostmi a jinak, když musí vedle partnera dennodenně žít. Někdy nestačí dva roky známosti na poznání druhého člověka tolik, jako dát vztahu definitivní podobu. Potom se třeba ukáže, že partner není na život ve dvou (ve Tvém případě ve třech) vůbec připravený. Dokážeš si připustit i možnost, že veškeré Tvé trápení může nakonec skončit naprostým fiaskem? Vždyť se může ukázat, že jako rodina vůbec nejste schopni fungovat. Nechci Tě zrazovat, abys to zkoušela. Jen se připrav na každou možnost, i na tu, která Tě nakonec může hodně bolet.

Můžeš se ponižovat, ztrapňovat a dolézat mu takovým způsobem, že dorazíš ještě ten zbytek citů, který mezi sebou máte. Dítě není rukojmí, abys jím bývalého vydírala. A ještě tam chybí jedna „maličkost“ – musí tě milovat i on, aby vztah fungoval. A to evidentně chybí, na to sobecky nezapomínej.
Jedině, že ho uneseš a budeš někde držet násilím. To si tak málo veříš a vůbec si sebe nevážíš? Bez něho nejsi nic? Jiní než on neexistují? Miluješ tak silně někoho, kdo tě (předpokládám) opustil? Zapracuj na svém sebevědomí, vylepši vzhled, obklop se přáteli a neutápěj se stále v minulosti. Začni na sobě makat a měj se na co těšit. Ať tvá dcera nemá špatný příklad v ponižující se ženské, která odpustí kde co a nemá špetku sebeúcty.
Není naší povinností někoho milovat, protože on miluje nás. Láska je křehký a krásný cit, ale člověk si ji musí chránit a umět ji pěstovat. Není to samozřejmost. Přeji ti, ať najdeš někoho, kdo ti zase ukáže, jak je život krásný. 🙂

Sice nevěřím slepovaným vztahům, ale „Má dcera potřebuje otce.“