Také moc nemusíte slova: možná, asi, nejspíš, uvidíme, třeba a jiná podobně neurčitá?

Záleží na situaci. Mn ohdy věci budoucí jsou mimo naší kontrolu, neb záleží na vnějších, předem neznámých okolnostech. Vzhledem k minulosti je to více diskutabilní, ale ne vždy známe danou věc, nelze vyloučit, ani potvrdit určitý stav, děj… a podobně.

Tyhle slova vyloženě nesnáším. Jeden můj příbuzný je používá a když se splete, tak na místo, aby se omluvil, tak řekne, že řekl „asi“.

Mně to vadí u novinářů: oni napíšou zprávu, kde se ÚDAJNĚ něco stalo. Taková zpráva nemá smysl. V mluveném projevu mi vadí slovo JAKO. Vždycky mám chuť se zeptat: „Jako nebo doopravdy?“ Někdy to i udělám.

Nelámu si hlavu s tím.

Někdy je potřeba jedno z neurčitých slov použít.

Záleží na situaci. Někdy to je prostě slovo na místě.

Má sice raději jednoznačné a výstižné vyjádření, ale ne vždy se dá použít. Když vidím maličkého tlustoprda, řeknu ASI metrák váží, ASI metr na výšku, ASI metr na šířku. Zkrátka má asymetrickou postavu.

Mě berou čerti když slyším u někoho za každým pátým slovem jakoby.

Je zajímavé, že tady to každému našinci vadí, ale když si přečtete něco , co je amerického původu, tak se naopak takové věci používají. Nejsem si tak jistý, možná, řekl bych. Prý to používal Benjamin Franklin, který byl slavný vědec i politik. Slova mohou sbližovat, ale mohou být příčinou sporu.
To co mi vadí je slůvko ale.. Například . Dělal jste to pomalu? Moje reakce a byly špatné výsledky? Výsledky byly dobré, ale …