Také míváte někdy stav, kdy slyšíte, jak vás někdo volá, a přitom to není pravda?

Volání sice neslyším, ale občas mě v noci vzbudí domovní zvonek v předsíni. Buď je to součástí snu, nebo mám halucinace.

To bude Chocholoušek.

Občas slyším volání: Pojď chcát! Já mu odpovím, že jsem už byl, a znovu hlas: Tak pojď srát.

Nemívám.

No když jsem na počítači, sleduji film a mám sluchátka – jako Otík ve Vesničko má středisková a občas mě volá manželka, něco mi říká, což neslyším, a pak říká něco jinému, a to slyším a myslím si, že mne volá.

Já zase mívám pseudoiluze, a to pouze někdy. Mám je občas ráno v podobě zvonění.

Ano, někdy zřetelně slyším volat mé jméno. Většinou se tak děje ve fázi, kdy ještě přímo nespím, ale už je to tak tak. To volání mě pak znovu probere a já jsem nucen přemýšlet, kdo to volal. Přestože volá často, nikdy nepřijdu na to, kdo. A tak to nechám plavat a říkám si – odhalím jej při dalším volání. Je to fajn hra. Je to podobné jako s kruhy v obilí – je jich mnoho a pokaždé, když vidíme nové, nutí nás to přemýšlet, kdo je udělal. Nakonec na to nepřijdeme a necháme to plavat.