Šťastná a úplná rodina začíná být mýtus? Dítě musí cítit, že je milováno.

Vytvořit kompletní a stabilní rodinu není vůbec jednoduché, protože rodina je kompromis a většinou jsou dnes lidé vysoce sebevědomí, vzdělaní a neradi se podřizují, proto vyhledávají submisivní partnery, pokud je nenajdou, často volí singl mód. A naopak submisivní jedinci jsou v partnerském vztahu, kde jsou vedeni šťastní jako blechy a libují si ve stabilitě, ovšem ně každý chce být submisivní a ne každý dominantní.

No, mýtus je příliš silné slovo. Řekl bych spíše, že to už není taková samozřejmost jako před 50ti lety. V tomto jsem optimista a věřím, že se to zase otočí příznivým směrem. Stačila by dobrá vůle politiků.

Láska prochází žaludkem a tak pokud mají děti co jíst a mají střechu nad hlavou, tak jestli svoje rodiče upřímně nenávidí už nikoho nezajímá pokud tam není viditelné dlouhodobější fyzické násilí. Měli by uzákonit, že pokud si dítě samo zažádá, tak se může od 15ti let osamostatnit. Proč ne?

Nějak nevím, jestli jsme podle vás krkavčími rodiči, mýtem nebo obojím dohromady. Sice si uvědomuji, že jsme trochu exoti, ale máme úplnou rodinu. Když píši úplnou, myslím tím, že jsme manželé a to dokonce bez předchozích rozvodů nebo rozchodů a děti máme jen společné. Možná Vás to překvapí, ale děti se chovají, jako kdyby nám o tu krkavčí lásku skutečně stály. Možná mám jen špatný odhad.

Upravil/a: Nuk nuk