Smrkáte nahlas? Co s tím? Řešit, neřešit? Kšalt na to, nekašlat?

Tak asi záleží na situaci, ne? Něco jiného je zatroubit v lese tak, že přiběhne jelen, něco jiného je udělat to v Opeře při tiché dojímavé árii.
V lidské společnosti je vhodné se přinejmenším odvrátit…

Doma smrkám nahlas. Doma v pokojíčku. V kuchyni u jídla, to zas ne. A párkrát jsem to řešila ve společnosti, najednou hrozná rýma a teď – odejít nemůžu a jestli se nevysmrkám, tak mi to bude kapat z nosu. Tak jsem vždy nenápadně vzala kapesník, vzala do něj nos a odshora dolu ho projela, abych se aspoň na chvíli zbavila nebezpečí. Naprosto Tě chápu. Otázka zní banálně, ale taky už jsem kvůli tomu byla párkrát v úzkých. Nejlepší prevence je snažit se nechytit rýmu :)

když není pomoci, není pomoci.
pokud chci z nosa dostat vše ven, prostě troubím.
Snažím se o to společensky přípustně, někdy musím prostě odběhnout.