Slušnosť aj na internete. Muž a ´ženská´

Dívala jsem se pro jistotu do PSJČ, SSJČ a SSČ.

Podle pořadí slovníků.

1. Tento slovník uvádí, že zpostatnělé přídavné jméno " ženská" je pejor. výraz pro ženštinu.
2. Novější zmiňuje výraz „ženská“ jako nespisovné slovo pro ženu v kladném i záporném slova smyslu..
3. SSČ pak jako hovorový výraz, tedy pro použití v mluveném projevu.

Z toho vyplývá, že tyto výrazy patří jen do mluveného projevu.

Ono se ale také dost používá i Ten mužský (místo muž), nebo Ti mužští (ti muži). Je to hovorová forma a snad i ukázka květnatosti jazyka českého. Možná je to pejorativní a předpokládá to i podobný obsah, příslušející k dané ženské. Vlastně od používání jakéhokoli výrazu se dá snáze nahlížet na toho, kdo ho má v oblibě.
Dost se to teď používá v partnerském vztahu – ten můj mužský, ta moje ženská…paradoxně to samé ale dost slýchávám i v prvorepubli­kových filmech.
Žena, ženská – pořád dobré. Já slyšela nedávno od ženy(?) pro jiné ženy výraz Mašina – a to ve mně teprve hrklo!
Vzpomněla jsem si teď na film s Voskovcem a Werichem jak hledali nocleh. Werich „recepční“ oslovil madam, ta se rozlítila. Naproti tomu Voskovcovo: Koukaj' bábo… – to mělo úspěch.
Odpověď dotyčné zněla: Jó, když mě někdo slušně požádá…
Werich to korunoval oslovením Milostivá babizno – a byl její!!!
Holt, některá žena je ženská, ale jen některá dokáže být dáma. Však oni to chlapíci (muži) poznají. A ti, kteří ne, tak ti ať mají co si zaslouží…:-)

Na druhé straně zase stojí otázky „pro chlapy“. Jde jen o hovorový výraz, neviděl bych v tom nic urážlivého.

Led, jsem také stará škola, kde se chodilo do tanečních učit i společenskému chování. Proto mi některé společenské projevy v současnosti vadí. A hodně.
Nicméně si určitě všímáte i toto, že za desetiletí našich životů se spisovná čeština snaží přiblížit co nejvíce občanovi. Z toho vyplývá i jiné vnímání slov, která by se dříve dala považovat za urážlivá.
Žena = ženská. Dobře, ale proč hned v nejurážlivějším pojetí významu slova?
Žena = ženskost= ženská ( pojmenování pro ženu, ale i vlastnost). V tomto smyslu by asi stěží někdo hledal něco negativního.
Stejně to lze přece aplikovat i u muže=mužskos­t=mužský.
Nad pojmenováním chlap, by se mohl leckterý muž také pozastavit. Podle babičky se „chlapi“ říkalo pacholkům na statku. Měli by se dnešní páni tvorstva urážet, když Lucie Bílá hořekuje nad tím, že „nemá právě chlapa?“ Určitě tím ani ona nemyslela to, že jí chybí na hospodářství pacholek.
Nic zlého bych neviděla nad tím, když nějaký chlap zálibně zkoukne osobu ženského rodu a uznale zašveholí: „To je ale ženská krev a mlíko!“

Víte, můj bývalý švagr je uznávaný umělec a sjezdil velkou část světa. Kdysi jsme slavili u nás Silvestra a jeho bratranec si přivedl slečnu, která nás ženy oslovovala výrazem „dámy“. Všichni jsme se na to tvářili divně, dokud Slávek nezašveholil: Miluško, víš, mám trapné asociace, když řekneš „dámy“, jako bych slyšel „krávy“.
A byl pokoj.

Asi bych oslovení „ženské“ nebrala na tomto serveru jako urážku svého ženství. Jsou zde jiné projevy, které si zaslouží podstatně tvrdší odsouzení.

ženy jsou pro muže „ženský“ a ženy si to nechají líbit, ale jen některé, mě se taky nelíbí to oslovení, nejste „stará škola“.mělo by to tak být, je to jen slušné, tím pádem pro většinu mužů trapné, nevím, co víc na to napsat, u mě je to tak, že když žeknu chlap, tak je to spíš pocta, jinak říkám -něco rodu mužského…ale chlap to není, pokud je to někdo, kdo si to zaslouží, ostatní jsou samozřejmě „muži“, tak nevím, jestli jsem to vysvětlila dobře

Když se řekne ženská, je to žena s charakterem ženy.
Není to nic ponižující. Ve škole nás učily mužský a ženský rod.
Ženská jména, ženská věznice, ženská chůze, ženská gesta, atd.
Kdybych chtěl odpovědět otázku určenou pro ženy, odpovím za přítelkyni, a lze ti i naopak.
Doplňuji:
Vidělas film Noc na Karlštejně?
Dám dvě kopy grošů za jednu ženskou.
Na hradě je ženská.
Co okouníš, hledej, ženskou snad poznáš.
Tohle není ženská.
Tam ženská být může. (zpívá Karel Gott)
Ta ženská …je to tvoje neteř Alena.
Po ženský ani vidu.

A plno dalších

Upravil/a: Protiva

Netiketa má svá specifika a také více reflektuje vývoj živé řeči. Řekl bych, že nejblíže je quentos, na netu se podobné výrazy používají spíše jako neformální a familiární projev a prostředek umocnění určité skupinové spřízněnosti a solidarity. V tomto také zkostnatělé slovníky nestíhají držet krok a uvádějí již překonaná klišé..
Viz bližší odkazy:
http://www.emag­.cz/netiketa/
http://www.lu­pa.cz/clanky/ne­tiketa/
http://www.ho­ax.cz/cze/index­.php?action=ne­tiketa
Webová fóra a diskuse
Webová fóra nejsou jen způsobem, jak sdělit někomu jinému svůj názor, ale hlavně mohou být velmi cenným zdrojem informací a řešení rozmanitých problémů. Proto je také potřeba zachovat určitý způsob chování, aby se taková místa nestala pouze směsicí neužitečných příspěvků.
Pokud na nějakém fóru zakládáme nové vlákno (thread) měl by název takového vlákna být stručný, smysluplný a vypovídající o obsahu, popřípadě problému, jenž v něm chceme řešit. Názvy jako: ‚Pomóc!!!‘, ‚Ono to nefunguje‘ či ‚problém‘ nejenže nikomu nic neřeknou, ale hlavně málokdo takové vlákno navštíví. Daleko užitečnější je použít názvy, jenž vystihují náš problém, jako například: ‚Ovladače pro ATi Radeon 9550 shazují systém‘. S takovýmto názvem je mnohem pravděpodobnější, že náš problém zaujme někoho, kdo něco podobného již vyřešil či řešení zná, než kdybychom použili něco jako „pořád to padá“.
Dalším pravidlem, naneštěstí ne moc zažitým je nepřispívat nikam, kde nemáme co nového do disku-se přinést. Proto se snažme přispívat tam, kde máme můžeme pomoci, ale pokud nemáme čím relevantním přispět, tak celé věci spíše ublížíme.
Pár rad na konec:

1. Nerozesílejte hromadně nic, co si adresáti výslovně nevyžádali – je to SPAM (v některých státech by se jednalo o trestný čin)
2. Než napíšete reakci na něco, co vás velmi rozhořčilo, chvíli počkejte. On vztek po chvíli většinou přejde a komunikace vedená s chladnou hlavou je daleko prospěšnější.
3. Nezveřejňujte soukromou komunikaci (e-mail, IM,..) pokud k tomu nemáte i svolení protistrany, či k tomu nemáte závažný důvod (například se dotyčný dopustil trestného činu a vy komunikaci podstu-pujete PČR). Taková komunikace je totiž považována za diskrétní a čistě soukromou záležitost.
4. A zlaté pravidlo: Buďte tolerantní k chování ostatních, ale striktní k chování svému.

Doplňuji:
ad led, beru tvou poznámku, ale samotná tvá úvodní formulace zněla „Slušnost na internete“. a protože tu řeší netiketa, rovnou jsem doplnil obecné zásady, na něž se stále zapomíná a v poslední době dochází i k hrubému porušování bodu 3) v dodatku, viz právě aktuální dotaz zaskočeného barbakana.
Pozri sa sama:
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-se-urcity-registrovany-kolega-dozvedel
Zároveň se tu rozmáhá nešvar – přeposílání privátních mailů bez souhlasu odesilatelů, jejichž pozměněné útržky vytržené z kontextu, poté další zveřejňují.
Ryze bulvární a mystifikační praktiky.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Ne­tiketa

Upravil/a: anonym

Znamena to ženy jen to takhle řikaji třeba Pražaci nebo Moravici prostě všude se mluvi trochu jinak. Ale je to jedno a totež.
Doplňuji:
Jinak na netu a na chatu uplně se neřeši ani to že je dospěli a děcko..Na natu se slušnost celkově neřeší.

Upravil/a: Lukasy

„Ženská“ je v češtině hovorový výraz pro ženu, který může být v závislosti na kontextu buď neutrální nebo lehce pejorativní. „Žena“ je naopak standardní, neutrální a formální označení.

Je pravda, že na internetu se často setkáváme s neformálním a hovorovým jazykem, který může být pro někoho nezvyklý nebo dokonce nevhodný. Každý z nás však má své vlastní hranice toho, co považuje za přijatelné.

Pokud si myslíte, že oslovení „ženské“ je pro vás nepřijatelné, pak je to vaše právo a můžete se rozhodnout, zda na takto formulovanou otázku odpovídat nebo ne. Vždy je však dobré se pokusit pochopit kontext a záměr autora, ať už jde o příspěvky na internetu nebo komunikaci ve skutečném světě.

Co se týče použití „ženská“ v tomto kontextu, může to být způsob, jak autorka vyjadřuje svou příslušnost k určité skupině nebo komunitě. Na druhou stranu, i když je tato forma oslovení v určitých okruzích tolerována, nemusí to znamenat, že je vždy vhodná.

Ve výsledku je to o vzájemné úctě a o tom, zda je autor ochotný respektovat názory a pocity druhých. Ne všichni bereme slova stejně vážně a ne všichni máme stejný smysl pro humor nebo ironii. Je důležité, jak se sami cítíme, a pokud nás něco ruší, je na místě to otevřeně říct.