Rozlišovali jste doteď mezi Rusy a Ukrajinci? A pokud ano, kdo z nich měl u vás větší společenský kredit?

Tři Ukrajinci mě bezdůvodně fyzicky napadli na zastávce šaliny v Praze na Čerňáku. Byl jsem tam na návštěvě, ale v době útoku sám. Později jsem na ARO bojoval o život. Je to už dávno, ještě za pravdy a lásky za Vašíka. ale… Kredit? Jsou to hajzlové. Bestie. Zákeřnější, než cikáni na Ostravsku. Zvláště zřejmě ti, kteří se kdy účastnili bojů. Když slyším Ukrajina, rozboli mě střeva stejně, jako když slyším Čečna a vidím ty fousáče.

Upravil/a: zjentek

To víš že ti to řeknu. Nechci, aby zablokovali tento úžasný web.

Vzhledem k tomu, že Rusové celý včerejšek ostřelovali Charkov, ukrajinské město ve kterém vždy převažovali rusky hovořící občané, se zdá, že ani Rusové nikterak nerozlišují.

Každý asi vychází nejdříve z osobní zkušenosti. Já fandím a fandil jsem více Ukrajincům.
Předtím proto, že je Rusáci podceňovali a neměli v podstatě proč. Teď je to jasné.
Vždy jsem fandil a zastával se slabších. V běžném živote, ve sportu, v hospodských bitkách atd.
Tady je něco málo o tom, co uvádím:
Nacionalismus:
Nacionalismus je podle slovníka cizích slov: politický směr a ideologie vycházející
z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i o nadřazenosti vlastního národa. Tento
pojem vznikal v 19. století, pravděpodobně jako důsledek průmyslového rozvoje

Jak vzniká násilí? Deset stádií genocidy podle Gregoryho H. Stantona:
Jak se projevuje? A co je možné proti tomu dělat?

1. Klasifikace – dělení společnosti na „my“ a „oni“. Podpora institucí, které

   překračují etnické či rasové hranice, a propagují toleranci a vzájemné pochopení.

2. symbolizace. Používání hanlivých jmen pro ohroženou skupinu, (např. Cikáni

   namísto Romové). Vytváření a používání symbolů, které odlišují ohroženou skupinu

   (např. Davidova hvězda). Právní zákaz používání hanlivých symbolů a pojmenování.

Odpor státních institucí a občanské společnosti. (Např. V Bulharsku státní
orgány odmítly poskytnout dostatek Davidových hvězd, a tak se označení vyhnulo
až 80 procent Židů.)
3. Diskriminace majority – obyvatelstvo obírá ohroženou skupinu o její plná
občanská práva, nebo jí ztěžuje přístup ke spravedlnosti a rovným příležitostem.
Je proto nutné trvat na rovnosti všech lidí před zákonem, bez ohledu na rasu,
náboženství, politické přesvědčení, sexuální orientaci, věk atd. Bránit právo
jednotlivce žalovat stát.
4. dehumanizace (odlidšťování) majoritné obyvatelstvo popírá lidskost ohrožené
skupiny. (nazývá ji například zvěří, hmyzem či chorobou.) Dehumanizace pomáhá
překonat přirozený lidský odpor k vraždě. Představitelé politické moci a významné
autority ve státě musí důrazně protestovat proti dehumanizácii. Média,
která šíří takto nenávistné projevy, by měly být zakázány.
5. Organizace – tvoří se oficiálně či neformální ozbrojené skupiny. Vytvářejí
se plány vraždění. Zakázat členství v neformálních ozbrojených skupinách.
Bránit těmto skupinám v přístupu ke zbraním.
6. Polarizace – extremisté působí v rámci vlastní skupiny a vyhrocují její
ideologii. Zaměřují se na umírněné z vlastních řad, kteří se mohou stát prvními
oběťmi vraždění. Podporovat umírněné křídlo ve skupině, podporovat lidskoprávní
organizace. Stíhat extremistické vůdce.
7. Příprava – vytvářejí se plány vraždění, které obvykle dostává eufemistický
název, např. konečné řešení, očištění či protiteroristické opatření. Distribuují
se zbraně, budují a trénují se armády.
Zbrojní embargo. Stíhání vůdců za podněcování ke genocidě.
8. Pronásledování – oběti jsou odděleny a identifikovány na základě jejich etnika
nebo náboženství, vytvářejí se seznamy smrti. Majetek obětí propadává útočníkům,
ony samotné jsou odváženy do táborů či get. Mezinárodní společenství má jasně
pojmenovat, že bezprostředně hrozí genocida. Mezinárodní vojenská intervence se
stává oprávněnou.
9. Vyhlazení – vraždění začíná a rychle se stává masovým. OSN nebo jiná vojenská
zahraniční vojenská síla musí zasáhnout , vytvořit únikové koridory a bezpečné
zóny pro oběti.
10.Popření – po vražděni vždy následuje popření činu. Zahlazují se stopy, kopou
se masové hroby, zastrašují se svědci. Pokud popření trvá, je jedním z nejjistějších
ukazatelů, že masakry se budou opakovat. Důkladné vyšetření genocidy, postavení její
viníky před vnitrostátní či mezinárodní soud.

Jazyk moc ne.
Je mi jasné, že se neptáte na politiky nebo vojáky, což někteří zde, s ohledem na současnou situaci nepochopili :) :) :)
Mám letité, osobní zkušenosti s rusky/ukrajinsky hovořícími občany. Z různých dob (občanů SSSR od r. 1075, přes r. 1989 až k dnešku), s různými lidmi. Po nějaký čas jsem získala i vzdálenější „příbuzenstvo z Moskvy a Kyjeva, Volyňské Čechy. Z různých sociálních skupin.
Spolužáky, sousedy, Porevoluční zaměstnavatele i zaměstnance v ČR, podnikavce, mafiány, zdravotníky, lázeňské klienty atd. Vše je v člověku/v lidech. Příjemněji, bezpečněji a přátelsky jsem se cítila lépe s Rusy (až na jednu větu, zaslechnutou na ulici v Karlových Varech). Ukrajinští dělníci i příbuzní byli více „složití“ a problémoví. Za své politiky a informovanost nemohou ani jedni, to však neposuzuji. Mezi Ukrajinkami je tady i v Německu více zlatokopek.
To, co je pro Ukrajince a Filipínce normální/zvyk, ve společnosti, je pro mne nepochopitelné. Kolik matek/rodičů, v kolika společnostech rodí děti proto, aby je vychovávali prarodiče. Oni odcházejí za prací a zábavou, aby se věnovali/y svým dětem hodinu denně (v lepším případě). Mnohem častěji, asi 5× v roce. Jiný kraj, jiný mrav. Časy se někde mění, ukrajinské ženy jsou častěji i doma v domácnosti (bez pracovních návyků), do práce nechodí, jako např. Rusky, Češky, Němky a mnohé jiné Evropanky