RODINA aneb BABIČKY a VNOUČATA

U nás jsme vždycky měli rádi obě babičky stejně. Nikdy jsem neslyšel, že by u většiny rodin platilo, že vnoučata mají rádi spíš babičku z matičny strany, než tu z otcovy. Asi to bude nějaký mýtus.

u nás taky kluci měli radši babičku z mé strany,ale bylo to tím,že rodiče z otcovy strany bydleli daleko,tudíž vnoučata neviděli tak často,a tím pádem si snimi tolik nehráli,taky důvod byl že jeho rodiče jsou mnohem starší než ti mí,ale jinak žádné spory nebyly

Mám pocit, že vztah i mezi prarodiči a vnoučaty se vytváří na základě společné komunikace, kde není, není ani láska. Já měla obě babičky stejně ráda a obě mne hodně naučily, moje děti spíš mou maminku a v případě vnuků od dcery jsem bez konkurence ( jediná babička ).

Stává se to podle mne tam, kde muž nechá „udržování tepla rodinného krbu“ jen nebo z větší části na manželce. Tá má spravidla blíž k matce než ke tchýni, potažmo blíž ke svým rodičům než k manželovým. Pokud se potom jezdí k jedněm starým rodičům častěji než k druhým, nebo jedni jezdí častěji než druzí, logicky může dojít k tomu, že nemají k sobě s vnoučaty stejně blízko. Myslím, že je dobré držet ty vztahy v rovnováze (pokud to vzdálenost dovolí), pak by to nemělo nastat.

Neřekla bych, že je to pravidlo. Já mám zkušenosti jiné- naštěstí.

Podle mne to není tím, která babička je z čí strany. Naše holky si babičky rozdělily. Mají dokonce tři – moje rodiče se rozvedli a táta se znovu oženil. První dcera si vybrala za tu nej babičku z mojí strany – tu nevlastní. Bere ji na hory, do kina, do divadla, hraje s ní na klavír, na flétnu, rozumí si. Ta menší miluje babičku z manželovy strany. Ač je pracující, čas na hraní, zpívání, malování a čtení knížek si najde vždy a moc ráda. Moje mamka bydlí nejdál, na styku s holkama je to znát. Zas je nej babičkou pro mého synovce, kterého denně vyzvedává ze školy a hlídá, než přijde domů sestra se švagrem.